Na stará kolena jsem si udělala řidičák a bojím se jezdit. Dá se to překonat?
.jpg)
Milé ženy, možná se potřebuju jen vykecat, možná potřebuju nějaké povzbuzení. Nemám žádný závažný problém, děti už vylétly s hnízda a všechno jim v životě klape, brzy budu už i babička, s manželem máme vztah snad ještě lepší, než za mlada. Jsem fakt spokojená. Trápí mě jen jedna věc a chtěla bych slyšet vaše názory.
Totiž, na stará kolena jsem si konečně udělala řidičák. Je mi třiapadesát a tím, že jsem se do toho pustila, jsem sama sebe překvapila. Musím ale přiznat, že to nebylo rozhodnutí jen tak pro nic za nic. Já měla z řízení auta vždycky respekt a po vlastnictví řidičáku jsem nikdy netoužila. Jenže před rokem a půl měl můj muž pracovní úraz, jehož následkem je epilepsie. Tím pádem přišel logicky o možnost řídit auto.
A jelikož jsme šťastní vlastníci krásné chaloupky, kam jezdíme na víkendy, na dovolené a plánujeme v ní jednou coby stařečkové společně skonat, vyskytl se problém s dopravou. Loni jsme tam téměř nebyli, kvůli manželově úrazu, letos už se chystáme, že zase začneme jezdit. Proto jsem si přes zimu udělala řidičák. Naivně jsem se domnívala, že to bude bezva, že až budu mít papíry, sednu za volant a pofrčíme.
Jenže všechno je jinak. Řidičák jsem zvládla, testy na plný počet bodů, jízdy napoprvé. Všechno v pořádku, nic mi nebrání sednout, nastartovat a vyrazit. Kdybych ovšem neměla nějaký blok. Bojím se. Jak vedle mě nesedí ten instruktor, který má nohy na pedálech, jsem najednou strašně nejistá. Manžel mě povzbuzuje, rád už by na chaloupku začal jezdit, těší se tam a vím, že i ze zdravotního hlediska by mu to prospělo. Stejně jako párkrát loni, i letos nám tam zavezl syn, ale to nejde donekonečna. Má svůj život a nemůže sloužit rodičům jako víkendový taxikář. Navíc ta chaloupka není zrovna za rohem, máme to tam sedmdesát kilometrů.
Teď jak bylo o víkendu krásně a my byli doma, respektive ve městě, oběma nám bylo líto, že nejsme na chalupě. Muž na mě nějak přehnaně netlačí, spíš mě povzbuzuje a dodává mi odvahu. Já sama se vnitřně taky hecuju, že to přece dám. Ale ten strach je obrovský. Dala jsem si teď předsevzetí, že v sobotu hodně brzy ráno vyrazíme, že to prostě odřídím. Říkám si, že v tuhle dobu budou prázdné silnice. Manželovi bych tím udělala ohromnou radost. ale víte co, já už teď se hrozím té zpáteční cesty v neděli odpoledne. Asi jsem cvok, viďte?
Prosím vás, řekněte mi, že nejsem jediná taková poserka, že jste to měla některá taky tak. A že i přesto jste se vyjezdily a řízení zvládáte dobře. Anebo co myslíte, nebylo pro mě na ten řidičák už opravdu pozdě a nemám šanci? Jestli se odhodlám a opravdu pojedu, slibuju, že vám sem příští týden napíšu hlášení, jak to šlo.
25.5.2016 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Na stará kolena jsem si udělala řidičák a bojím se jezdit. Dá se to překonat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak to mně třeba jezdit nevadí. To mě baví. Co mi ale pořád nejde je parkování. Myslím si ale, že svůj podíl na tom má i to, že máme dost velké auto. Manžel ale říkal, že z https://www.2din.cz/ objedná takové ty parkovací senzory a možná i parkovací kameru a díky tomu by mi to pak mohlo jít lépe.
Podívejte se na https://www.sherlog.cz/monitoring . Je k tomu webová i mobilní aplikace. Je to opravdu velmi jednoduché a spolehlivé.
Od koho to máte ten monitoring vozidel?
Něco podobného jsem řešila v naší firmě. Potřebovala jsem vědět jejich polohy, abych mohla každého navádět k zákazníkům a dokázala tak efektivně řidiče využít. Zařídila jsem monitoring vozového parku od sherlog, kde máte informace o aktuální poloze vozidel na mapě. Můžete sledovat aktuální polohu, ale i historii tras. Můžete tak dobře dělat i knihy jízd. Celé je to jednoduché a velmi přehledné.
Já jsem neřídila až do svých 35 let. Pak jsem na mateřské začala podnikat a auto se stalo nutností. Firma se mi rozrostla a já už mám 7 aut a holky, které jezdí pro mě. Potřebovala bych poradit, jestli nemáte někdo zkušenost, jak sledovat pohyb aut. Dá se to? Ideálně třeba abych měla informaci o aktuální poloze každého auta?
Řidičák jsem si musela pořídit i já, 63-letá důchodkyně Ivanka z Uherského Hradiště. A nebylo to nic příjemného v mém věku. Teoretické zkoušky jsem složila, ale ty praktické? No komisař ze mě rozhodně radost neměl. Kvůli mé nešikovnosti jsem odřela vozidlo stojící na parkovišti a totálně zničila pneumatiky na výcvikovém voze. Známý měl doma pneu z https://www.pneuok.cz a tak je autoškole daroval.
Já si myslím, že určitě. Já taky začala jezdit docela pozdě. Ze začátku jsem měla šílený strach, ale nakonec se to poddalo. Teď už jízdu autem beru jako úplně normální věc. Dokonce mě baví se o moje auto i starat. Minulý měsíc jsem na něj například kupovala nové letní pneu z https://www.pneuok.cz/ Původně jsem si je chtěla zkusit i vyměnit sama, ale nakonec jsem to raději nechala na manželovi. :-)
Takhle se radujte,že máte řidičák a šup do toho!!!Dejte si Z na autíčko,jeďte pomalu a uvidíte.Nenechte si do toho ovšem mluvit spolujezdcem - to hned od začátku nebo budete rozklepaná nervozní,řekněte manželovi,že se musíte soustředit a ne ho poslouchat nebo se bavit...dejte vědět,jak si vedete.
Hanko neboj se na to naucit se neco noveho, neni nikdy pozde. Jestli mas strach z dalnice, zkus to parkrat vzit po mensich silnicich aby jsi se zabehla. Rizeni chce praxi cim vic budes ridit, tim budes mit vic sebevedomi na silnici. Drzim palce at ti to jde. 
espaňa: Na automat nedam dopustit. Jinak bych musela mit spojku na rucni ovladani.
espaňa: Jo, bavilo. 
Za mlada jsem jezdila amatérskou rallye, a to se spojka měnila po dvou závodech. Někdy i po jednom, včetně motoru a ostatních "drůbků"...
Takové serpentiny, to je pro závodníka lahůdka. 
mam-ča: 
to by Tě bavilo, na každých cca 20 - 50 m snížit rychlost aspoň na 20km, pak opět na 50km, za chvíli kruháč - neboli 40km a ten je na jednom kilometru i 4-5 krát??? Chudák spojka - v mém případě zvláště, protože levá noha je poněkud KRIPL a třeba na serpentinách do Francie - Sant Tropéz a zpět na Costa Blanca jsem vyrušila spojku /jen 950- euro/!!!
Když bych na těch 7 km k moři musela asi tak 60krát řadit tak nemohu mít z jízdy a krajiny kolem žádný požitek 
Arna: Děkuju moc za rady!
espaňa: No vidíš, a já bych automat nechtěla ani za nic ! Připadala bych si, že řídím tramvaj...
Aspoň řazením můžu dát najevo, že jsem "pánem" svého vozu. Řadím hodně a ráda...
ozon: A to je ono Mám sedmé auto za ta léta - z toho nyní třetí automat a nedám naň dopustit Nejen, že nepotřebuji levou nohu s bolavou kyčlí a operovaným kotníkem, ale při nynější módě častých kruháčů /na 7 km jich mám "pouze 11"/ a zvlněných přechodů i kovových zpomalujících pruhů / i při rychlosti 20km/h. jsou tlumiče brzy na výměnu / bych musela neustále řadit - a chudák spojka 
!!!
Tak jen zařadím po nastartování Déčko a jedu s občasným lehkým šlápnutím na brzdu - auto samo podřadí, příp. přizpůsobí jízdu lesnímu terénu ap. - bez automatu bych už raději nejezdila
