Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je mi 26 let, poslední rok mám přítele a dobře si rozumíme. Je to přesně ten muž, jakého jsem si představovala. Zodpovědný, pozorný, inteligentní... Máme stejný smysl pro humor, spoustu společných zájmů a názorů, ve všem podstatném se shodneme. Až na jedno. V sexu nám to trochu skřípe.

Nejdřív jsem to nepovažovala za důležité, myslela jsem, že se to časem srovná a sladíme se. Bohužel se to nedaří. Vím, že to není v životě nejdůležitější, ale v partnerském vztahu by to mělo klapat i po téhle stránce. A nám to opravdu neklape. Každý máme jiné potřeby i touhy, a to nejen pokud jde o frekvenci, ale i o techniku, abych tak řekla, nebo spíš o sexuální praktiky.

Já se miluji velice ráda, často, dlouho a vášnivě. Nevadí mi, když se i trochu víc odvážeme, a pak se nebráním ani poněkud tvrdšímu přístupu. Zpočátku mám ovšem ráda něžnost, bez ní se zkrátka nevzruším.

Dominik je na tom jinak. Sex je pro něj jen vybití nahromaděných potřeb, když to řeknu takhle ošklivě. Jednou za týden se na mě vrhne a za deset minut je po všem. Když se ho snažím svádět někdy jindy, než chce on, zpravidla moc nereaguje, na něco se vymluví. Pokud už na milování přijde, je to právě ta rychlovka, která mi absolutně nestačí.

Snažila jsem se s ním promluvit a říct mu, co bych potřebovala. Při samotném milování se pokaždé pokouším to nějak prodloužit, chtěla bych si více hrát, víc se mazlit, zkrátka si to užít. On na to není. Říká, že když se vzruší, potřebuje co nejrychleji dospět k vyvrcholení a nějaké umělé natahování a pohrávání ho prý nebaví.

Takový je od doby, kdy jsme spolu začali spát. Nejdřív jsem si myslela, že je třeba nervózní, že se zatím neznáme tak dokonale. Věřila jsem, že se to časem urovná a my si budeme milování krásně užívat. To se tedy bohužel nestalo. Pro něj je to čistě technická záležitost. Je sice něžný, snaží se mě uspokojit až do konce a většinou se mu to podaří, ale já z toho mám čím dál tím horší pocity. Po dobu té desetiminutovky to nikdy nestihnu, takže on, asi aby splnil povinnost, se o mne dodatečně jakoby „postará“.

Miluji ho, vážím si ho, mám ho opravdu moc ráda. Kdyby tenhle problém neexistoval, všechno by bylo v nejlepším pořádku a já bych byla asi vážně šťastná. Takhle jsem na rozpacích a nevím, co dál. Už teď, po roce, se cítím sexuálně frustrovaná. Představa, že kdybychom spolu zůstali, čekal by mě takový milostný život i mnoho dalších let, mi je mi nepříjemná. Přesto se s ním nechci rozejít.

Zajímalo by mne, zda je možné, aby on svůj přístup k sexu a milování časem změnil. Je mu 28 let, přede mnou měl, pokud vím asi tři vážnější vztahy. Myslíte, že mám šanci a jednou se to zlepší?