Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Mám mu říct, že jsem byla jako dítě zneužitá?

Mám mu říct, že jsem byla jako dítě zneužitá?

Některým z vás možná bude moje trápení připadat směšné, přesto jsem se rozhodla sebrat odvahu a takto veřejně (i když anonymně) se vám svěřit. Třeba tady najdu trochu povzbuzení, které tolik potřebuji.

Je mi 24 let a dosud jsem panna. V tom to celé vězí. Dosud jsem se intimně nesblížila s žádným mužem nikoli proto, že bych si panenství úzkostlivě střežila nebo například z důvodu víry, kdepak. Strašně ráda bych měla normální, plnohodnotný partnerský život. Bohužel pokaždé, když začnu s nějakým klukem chodit a pomalu se schyluje k intimnostem, stáhnu se a nedokážu se překonat, uvolnit se.

Můj strach pravděpodobně pochází z doby, kdy mi bylo deset a trávila jsem prázdniny u babičky spolu s šestnáctiletým bratrancem. Zneužíval mne. Tehdy jsem nevěděla, o co se jedná, jen si pamatuji, že mi to bylo velmi nepříjemné. Osahával mě a dotýkal se mě v místech, která si každá žena chrání. Nutil mě, abych se s ním líbala a hladila mu penis.

Byla jsem malá, bála jsem se ho. Nebyl to žádný svatoušek, odmalička byl spíš vyhlášený rváč a také ve škole i doma s ním měli velké problémy. Vyhrožoval mi, že když to někomu řeknu, zbije mě tak, že se z toho už nikdy nedostanu. Měla jsem hrozný strach a skutečně jsem se nikdy nikomu nesvěřila. Až teď.

Prožila jsem s ním jen jediné prázdniny, od té doby se prakticky nestýkáme. Postupně jsem na ty nepříjemné zážitky zapomněla, myslela jsem si, že už je to pryč, a vzpomínky na ošklivé léto jsem záměrně nevyvolávala.

Až na střední škole jsem zjistila, že v mém vztahu k opačnému pohlaví něco není v pořádku. Nikdy jsem se klukům nechtěla vyhýbat, naopak jsem toužila prožít lásku. Jakmile však došlo na líbání a dotyky, byl konec.

Teď je mi 24 let, seznámila jsem se mužem, který je o šest let starší. Imponuje mi, je mi s ním hezky, rozumíme si. Náklonnost je vzájemná. Dá se říci, že jsme na začátku vztahu, který máme šanci společně budovat. A já se moc bojím, že to zase všechno pokazím a zničím. Napadlo mě, že bych se mu mohla svěřit, říct mu to, aby věděl, jak to se mnou je, ale mám strach, aby ho to neodradilo.

Co byste mi poradili? Je lepší být k partnerovi otevřená, nebo mám to, co jsem prožila v deseti letech, nechat zamčené tak jako dosud? Stala se někdy některá z vás obětí sexuálního zneužívání? Podařilo se vám vyrovnat se s tím?

Karolína


7.5.2008   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 38   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Mám mu říct, že jsem byla jako dítě zneužitá?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-38
Fany08
Fany08 - 11.5.2008 18:32

Já to řekla svému skoromanželovi někdy hned na počátku vztahu, ani nevím proč, asi je potřeba o tom mluvit a nebát se. Dokonce jsem mu řekla, kdo to byl a on s ním jednou o tom hodil řeč. Dusila jsem to v sobě několik let jako dítě, to bylo asi nejhorší období a pak jsem to ne příliš vhodným způsobem řekla své mámě...

 
Martymary
Martymary - 9.5.2008 19:17

Jde o moc citlivý problém, který dokáže ženě nepředstavitelně ublížit. Navíc může takový zážitek ovlivnit chování a reakce v budoucnosti, například strach a pocit bezmoci, když vlastní dcery dorostou do "kritického" věku. Rozhodně je potřeba, aby ses pokusila co nejdřív začít své problémy řešit, ale je to "běh na dlouhou trať"....uvědom si, jak dlouho to je, kolik let se snažíš (třeba jen podvědomě) zapomenout.
Nejtěžší snad je, že si musíš pomoci sama! Ano, obrátit se na odborníky, ale nevzdávat to, když hned první nepomůže. Asi bych taky nejprve doporučila psycholožku - ženu, ale i muž může být velice užitečný. Někdy je potřeba chvíli hledat, každý nemusí být ten pravý, aby Tě správně nasměroval....jsou to lidé jako my ostatní, taky mají své problémy a vlastní pohled na věc, ale je dobré od každého si vzít k srdci jen to, co Ti opravdu sedne, nenechat si nic vnucovat, dát na vlastní intuici a rozum. Nikdo z nich Ti sám nepomůže, jen Ti může pomoci uvědomit si některé souvislostí a poodkrýt to, co bys sama třeba nikdy neviděla. Z vlastní zkušenosti vím, že psychoterapie dokážou dát pěkně zabrat...může to i moc bolet na duši, vyčerpávat a reakce jsou asi u každého jiné, ale hlavně to nevzdávat! Je potřeba tu bolest vybrečet nebo vykřičet...Prostě to prožít, ale nakonec se uleví.
Taky mi pomohly knížky. V knihovně jsem šla po různých psychologických titulech typu poznej sám sebe nebo o vztazích mezi dětmi a rodiči, muži a ženami....hodně to spolu souvisí...
Přeji Ti hodně štěstí a trpělivosti!!! Je důležité naučit se mít ráda sama sebe, v tom dávám plně za pravdu Gargamelovi.

 
Gargamel
Gargamel - 8.5.2008 1:59

Také psychoterapie pomocí regresní hypnózy používá znovuprožití traumatizujícího zážitku k odbourání negativních pocitů s ním spojených. Umožní vám pochopit, co vlastně trauma vyvolalo a vyrovnat se s tím. Někdy na tom může mít podíl i nespokojenost se svou vlastní tehdejší reakcí na násilí, což pak znamená vyrovnat se i sama se sebou, pochopit sama sebe a neodsuzovat se.
Lhasa, Zaffira: smajlik - 47 souhlas!
Sheeni: svépomoc nemusela vyjít a trauma by se zhoršilo. Měla jste štěstí. Těší mě, že jsou lidé, kteří to dokázali.

 
Gargamel
Gargamel - 8.5.2008 0:26

kareta: několikrát jsem se s tím velice důvěrně setkal, jsem taková vrba. Prostudoval jsem kvůli tomu dost odborné literatury, ortodoxní i alternativní. Silný zážitek nelze vymazet, jen utopit v podvědomí a pak se nečekaně a zákeřně vrátí. Jediné řešení je mluvit o tom, brát to: stalo se to dávno, dnes už na tom nezáleží a nepřikládat tomu nadměrnou důležitost, což se právě děje, když to v sobě dusí a nechce na to ani pomyslet. Každý člověk je ale jiný a zanechá to v něm jiné stopy - některé ženy např. pak bez násilí a strachu ani nemohou mít sex, jiné přesně naopak, variant je tolik, kolik je povah. Nejschůdnější cestu, jak se s tím vyrovnat (ne zapomenout) musí rozšifrovat psycholožka zcela individuelně. A dotyčná musí být skutečně rozhodnuta se s tím vypořádat, jinak blokuje léčbu, protože se vlastně změny bojí. Je to složité, chce to skutečného odborníka a nezůčastněný, objektivní pohled. Žádný partner není Superman křížený s psychlogem, neodhadnout okamžité rozpoložení partnerky a udělat chybu je velice snadné i pro sebelepšího chlapa. I pro něj z toho může být pak mindrák a ona by pro to také měla mít pochopení a ne ho hned odsoudit a škrtnout. Proto doporučuji, aby ho okoukla psycholožka a mohla poradit na základě maxima dostupných informací. A kdyby to byt týpek schopný důvěry zneužít, spíš to pozná než zamilovaná, ona by měla odhadnout, kdy už je na takové svěřování vhodná doba a jestli vůbec. Ne každý unese každou pravdu, proto ještě nemusí být padouch.
To odcizení, jako by se to stalo někomu jinému je také jedna možnost, někdy to funguje, někdy ne. A ten "zostřený instink" velice často lže.

orinka, Viv:o, Ota: smajlik - 47 souhlas!

 
kareta
kareta - 7.5.2008 21:58

Gargamel: nevím, jen hádám. Moje dvě kamarádky zažily to samé a mnohokrát jsme to probíraly...fakt je, že s PRVNÍ láskou, aniž by ve finále k něčemu došlo a aniž by to dotyčný věděl tyto problémy neměla- příroda a hormony a jeho cit ji zbavily bloku..a s dalším ji zas blikaly světýlka a objevil se....věřím tomu, že začne fungovat zostřený instinkt na muže a něco ženě říká- ten jo, ten ne. Musí si to přebrat, zdůvodnit, pojmenovat a vymazat. ne jen zapomenout, ale dívat se na to jako na něco, co se stalo jakoby cizí holčině- mít odstup..Aby mohla začít znovu.

 
Gargamel
Gargamel - 7.5.2008 20:56

kareta: psychický blok se projeví i u ideálního partnera. A jestli si na to při důvěrnostech vzpomíná, pak to souvislost má. Pokud jde o svěřování, stačilo by přiznat se k panenství, aby věděl, že nemá spěchat a zbytek po poradě s psycholožkou podle konkrétní situace. Stále si myslím, že psycholožka by měla mít možnost toho partnera poznat, třeba jen u kávy jako autorčina kamarádka čí známá.

 
kareta
kareta - 7.5.2008 17:02

Anebo se jedná pouze o panenský stud a obyčejné zábrany a žádnou souvislost s bratrancem to nemásmajlik - 25.

 
Sheeni
Sheeni - 7.5.2008 12:56

Ota: smajlik - 47

 
Ota
Ota - 7.5.2008 12:35

Rad padla spousta takže nic víc bych asi neměl jen bych chtěl okomentovat údajnou potřebu neodkrývat nikomu své slabiny. Pokud tě tady varují, že tě bude jednou "ovládat" skrze tvé slabiny tak je to stejně jedno protože vztah není o slabinách, boji o moc, ovládání a poddanství ...

Vztah je především o lásce a tu máš , o důvěře a tu zjevně zatím nemáš ( a chápu proč a není nutné spěchat ) a o respektování druhého takový jaký je ze vším všudy smajlik - 61.

Už rozhodně víš, že s tebou nechodí z lítosti nad tebou, že se mu líbíš.
On už ví, že jsi panna ?
Nelámal bych to přes koleno ale na druhou stranu mu už možná může být divné jak reaguješ na dotek a tak .... takže bych s psycholožkou neváhal.

Držím palec


 
orinka
orinka - 7.5.2008 11:42

Já si myslím, že pokud je partner inteligentní, milující a rozumný, sám tě bude mít k tomu, abys k psycholožce zašla! Ne, že by nechtěl pomoci sám, ale na tohle prostě jen není odborník. Jestli za něco stojí, nikdy ti nebude nic předhazovat nebo vyčítat, protože si uvědomuje, jak tě to musí trápit. Nechalas to v sobě udušené hodně dlouho, příliš dlouho na to, aby ses s tím sama vyrovnala. Přeju hodně štěstí a brzké udravení.

 
Viv :o)
Viv :o) - 7.5.2008 11:16

Autorka: neboj, psycholog neni cizi clovek, je to profesional, ktery se s temito vecmi setkava, navic ma nadhled a neni citove zaangazovanej, tudiz ti poradi lip nez napr. kamaradka, ktera te ma rada, ale v podstate ti (a to vlastne my vsichni) tady jen muzeme rict jak bychom to resily my... ale to neznamena, ze mame pravdu... takze ja byhc sla za psychologem... tohle stejne musis vybojovat predevsim ty sama a psycholog muze byt dobry pruvodce a radce... pokud narazis na opravdu dobreho... smajlik - 61

 
Zaffira
Zaffira - 7.5.2008 11:00

Autorka: určitě pak dej vědět, jsme zvědavý smajlik - 64smajlik - 68
A hlavně držíme palce smajlik - 61

 
rozina
rozina - 7.5.2008 10:43

Karolínko, vyřeš si SVŮJ problém SAMA, bez přítele- ale rozhodně vyhledej pomoc psychologa, který tzv. blok dokáže odstranit. Nesji sama, a takovýto pracovníci mají velmi dobré výsledky a nemusíš se příteli svěřovat. Byla bych moc nerada, kdyby třeba to nebyl ten pravý a potom se ti nedejbože někde posmíval, nebo v okolí rotrušovat tvoji nepříjemnou zkušenost.
JÁ osobně bych mu nic neřekla a šla k tomu psychologovi. Držím ti palce Rozárka

 
Meryl
Meryl - 7.5.2008 10:39

Autorka: určitě napiš, jak to dopadlo. Moc ráda pokračování tvého příbehu vydám a věřím, že to pokračování bude mít dobrý konec.smajlik - 61

 
Autorka
Autorka - 7.5.2008 10:28

Děkuju, jste tu opravdu prima ženské. Líbí se mi ten nápad s ženou, psycholožkou, to zní rozumně. Snad se k tomu odhodlám. Jestli budete chtít, tak vám sem pak napíšu, jak to dopadlo, jestli to pak redakce vydá. Protože mi moc pomohlo už to, že se tady se mnou o tom bavíte. Možná jsem přesně tohle potřebovala, začít o tom mluvit. Já mám totiž v sobě pořád nějaký stud za to, co se tehdy stalo a za to, co mě nutil mu dělat. Do toho článku jsem nebyla schopná popsat detaily, ale bylo to opravdu hrozné. Sice mě přímo neznásilnil, ale ty ostatní praktiky si na mě vyzkoušel. Strašně bych si přála, abych to dokázala překonat. Ještě jednou děkuju vám všem. Teď se musím omluvit, musím pracovně do terénu, ale pokusím se ještě během dneška sem dostat.smajlik - 61

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-38
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78062.
Archiv anket.