Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tady ty vylepšováky moc nemusím. Je to spíš ke škodě jak k užitku a to mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem si nechala prodloužit řasy a tím jsem si je nechala odrovnat.

Nevíte někdo o dobré kosmetiče na permanentní make-up ve Žďáře nad Sázavou, nebo na Vysočině?? Já že bych to vyzkoušela. Děkuji

Jo, a velice jí k tomu pomohla změna účesu, rozvod a pravidelný uspokojivý sex

Kamarádka kdysi permanentní make up podstoupila- já na ní neviděla rozdíl, podle mne to byla naprosto zbytečná investice, ten minimální rozdíl možná viděla ona, cítila se o dost lépe, ale ani její chlap si toho nevšiml...prostě viditelné to moc není, ale jestli jde o pocit, tak ten měla OK. Po letech, když se smířila sama se sebou, tak už měla permanentní make up pryč, nemaluje se, ale tím, jak je spokojená, tak úplně září a hrozně jí to sluší i bez šminek

Preco hned permanentny make-up Ja si chodim kvoli rovnakemu problemu davat farby rasy a aj obocie raz za dva tyzdne, je to 10 minutova zalezitost u kozmeticky Vyzera to uplne prirodzene

Kassy:

majucha: taky mám hnědou řasenku, když si namaluju oči černě, vypadám velice nezdravě šedavě, jako když jsem foukla do popelníku

evropka: to bylo jistě zašlý zrcadlo......ty jsi přeci slečna....

majucha: včera jsem zabloudila v obchodáku někam k zrcadlu,sem se tak lekla že tahle paní s tím debilním xichtem jsem já

Juana: to je pravda. Já si je taky barvím (řasenkou) na hnědo, protože s černou bych se hned mohla jít postavit vedle lochnesky

Teď jsem si uvědomila, že světlé řasy a obočí má moje sestra - ne uplně bílé, ale proti mne hodně světlé (a já vlastním na hlavě takový ten středoevropský průměr zvaný pochcaná sláma a k tomu mám odpovídající tmavší řasy). Fakt je, že když si nalíčí řasy černě, tak v tom vypadá prostě blbě. K jejímu typu pleti to jednoduše nesedí. Netuším, jestli se pořád dá koupit modrá řasenka jako za mého mládí, ale sestra byla přesně ten typ, kterému tohleto slušelo. To jen tak mimochodem,aby si Radka náhodou nenechala nabarvit řasy na černo, to by jí určitě neslušelo, vypadala by jak laciná víte co.

Jé, co já bych dala za to být ten křehký vílí typ jako Radka z článku! Ona se za to stydí a snaží se to zamaskovat, a já se tomu snažím co nejvíc přiblížit aspoň v rámci možností (barva na vlasy, ochrana obličeje před opálením...) To jsou paradoxy, co?

Radko, neblázni. Děti se ti smály především proto, žes byla zakřiknutá a uťáplá. Vzhled byl jen záminka. Kdybys měla snědou pleť a havraní vlasy, našly by si jiný "důvod". A jestli z toho máš i po těch letech mindrák a jsi pořád zakřiknutá a uťáplá, tak je asi opravdu na čase navštívit psychologa a zapracovat na svém sebevědomí. Mám dojem, že ve tvém případě je líčení vlastně taková maska, za kterou schováváš nejen svůj pravý obličej, ale i svou pravou osobnost - dodává ti falešné sebevědomí a to není dobře. Sebevědomí by mělo pramenit z úplně jiných věcí než je vzhled.
Líčení je fajn věc, když podtrhne přirozenou krásu, ale to nejdřív člověk musí vědět, v čem ta jeho krása spočívá. Myslet si, že jsem ošklivá a snažit se to šminkami zamaskovat, to není dobrá cesta a chápu tvého přítele, že se mu tenhle přístup nelíbí.
Zkus si nechat nabarvit řasy a jeden víkend vyhovět příteli a zůstat kromě těch řas nenalíčená. Ráno asi budeš nesvá, ale uvidíš, že odpoledne už ti to ani nepřijde. Jen na to nesmíš celý den usilovně myslet. To, že se příteli líbíš taková, jaká jsi, je výhra, tak mu zkus malinko vyjít vstříc. Vždyť to neznamená, že se musíš přestat líčit úplně.

Jinak teda za sebe musím říct, že se líčím jen výjimečně, na výjimečné příležitosti (do divadla, na ples, na lepší večeři...) Fakt by mě nebavilo patlat si něco na obličej každé ráno a pak to večer zase pracně sundavat. Nehledě na to, že se pak celý den musím hlídat, abych si to nerozmazala a připadám si hrozně nepřirozeně A manžel stejně pozná, že jsem nalíčená, až když to ze mě skoro kape

Bellana: tak já jsem ředitel vápenky, ovšem po ránu a večer s červenými fleky po tvářích a stabilně s černými kruhy pod očima. Taková Addams family A když k tomu přidám svůj dementní výraz, který mám asi do jedenácti dopoledne, než se proberu k vědomí, tak mě lidi na ulici tahaj k psychoušovi automaticky

majucha: Ráno jsem absolutní bledule, vypadám jak čerstvě vyoraná myš a nedá se na mě koukat. Tak se na sebe vždycky usměju, ať se sama sebe nebojím. I můj ivory make-up je na mě ráno příliš tmavý a s červení na tváři jsem Marfuša. To by se mě manžel teprve polekal. Po půlhodince trošičku zrůžovím a teprve tehdy se můžu nabarvit pro venkovní použití.

Verera: ber to taky z praktického hlediska. Třeba by dostal infarkt a ještě neměl podepsanou životní pojistku. I když takhle z toho taky nemá nic, pravda...