Dá se stárnout s grácií? Já to neumím.
Je mi čerstvých padesát let a čím dál více se trápím svým vlastním stárnutím. Možná vám to bude připadat směšné, ale já tím skutečně trpím a nedokážu se s tím srovnat. Zajímalo by mne, zda je více žen, které mají stejné pocity jako já.
Ještě před pár lety jsem si pojem „stárnutí“ vůbec nepřipouštěla. Zastávala jsem názor, že s tím beztak člověk nemůže nic udělat a tím to pro mne končilo. Měla jsem taky docela štěstí, lidi mi vždycky hádali míň, než mi bylo, a to mi samozřejmě lichotilo.
Jenže během několika málo let se karta absolutně obrátila. Klimakterium se dostavilo v osmačtyřiceti letech, což je myslím poměrně brzy, a 
zároveň s ním jsem začala pozorovat, jak se měním. Nejdřív jsem to přičítala únavě, nervozitě a celkově ne zrovna příznivé duševní pohodě, se kterou jsem bojovala. Ale po několika měsících mi došlo, že to, jak začínám vypadat, je způsobeno něčím jiným a že mi patrně začal nezvratný stav, kdy začínám viditelně stárnout.
Když se na sebe podívám do zrcadla, je mi úzko. Hlavně z vědomí, že lepší už to nikdy nebude, naopak, spíš mne čeká postupné zhoršování. Pleť mám šedavou, bez jasu, oči jakoby vyhaslé, objevily se mi nepěkné kruhy pod očima, pozoruji řídnutí obočí. Ačkoli to není příjemné, tyto nedostatky se ještě dají jakž takž zakrýt líčením.
Horší to je s celkovou ochablostí. Pomaličku polehoučku mi roste druhá brada, tváře se sesouvají směrem dolů a začínají vytvářet převisy, nosoretní rýhy mám hluboké jako dva krátery. Přibírám na váze, objevila se mi celulitida, paže mám ochablé…
Svým vzhledem velmi trpím. Vím, že bych se s tím měla nějak vyrovnat, ale nejde mi to. Jakoby mi najednou došlo, že je mládí definitivně pryč a nic pěkného mne už nečeká. Pomalu se proměňuji ve starou babičku a děsí mne představa, jak budu vypadat za deset, dvacet let. S obavou pozoruji starší ženy a neumím si představit, že i já budu jednou taková.
Na plastické úpravy mi chybí finance, kdybych je měla, neváhala bych ani minutu a nechala si obličej upravit a omladit. Takhle mi nezbývá nic jiného, než se se svým stavem smířit. Jenže nevím, jak. Zaskočilo mne to. Ta rychlost, s jakou se stárnutí dostavilo. Pořád jsem na sobě nic nepozorovala, cítila se i vypadala skvěle a najednou jsem dobrá akorát do starého železa.
Prosím, nesmějte se mi. Vím, že pro mnohé (hlavně ty mladší z vás) jsou takové problémy směšné. Moc ráda bych věděla, jak svou fyzickou proměnu po padesátce prožívají další ženy. Dokázaly jste se s tím vyrovnat, nebo i vás občas přepadne lítost nad ztraceným mládím?
10.2.2011 Rubrika: Péče o krásu. Kosmetika | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dá se stárnout s grácií? Já to neumím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pokud se budete trápit tím, že stárnete, tak budete vypadat čím dál hůř. Stárnout s grácií je mít ráda i své vrásky a šediny. Podle toho se řídila moje babička, která byla vitální i v osmdesáti letech a podle toho se řídím i já. Snažím se sportovat, přičemž nejvíce mě baví, při kterém nosím polarizační sluneční brýle, které jsem si koupila na internetových stránkách https://www.hotovebryle.cz/, takže si chráním oči.
Mi na zířivost a zdravě vypadající kůži pomáhají olejíčky bez parfemace. Hodně dobrou zkušenost mám s baobabovým olejem, který i velmi jemně voní a nijak nedráždí, spíš zklidňuje pokožku. Potěšit musí i malé detaily, lehké změny, nejde všechno hned. Moje maminka třeba před pár lety zašla na redukci očních víček a seříznutí povyslé kůže pod čelistí a byla se sebou hned spokojenější.... Zkus si najít čas na koníčka, kde můžeš být sama sebou, mi třeba v kroužku jógy strašně pomáhají historky :D kterak si kamarádka jednou prdla v jedné poloze v tiché, plné tělocvičně :D někomu do obličeje, protože byli všichni předklonění :D to pak zjistíš, že jsou na tom všichni v podstatě stejně ;-) a že jsi na tom ještě dobře.
.gif)
vosmajda: to ti věřím, že jsi starostmi s hledáním práce zestárla
Hledala jsem práci přes půl roku, pořád lítala na konkurzy, který už byly předem rozhodnutý. Je to deprimující a ponižující, když člověk zjistí, že místo dostal někdo bez kvalifikace. Měla jsem štěstí, že bych v nejhorším případě vzala práci na zkrácený úvazek, která nebyla úplně podle mých představ, ale lepší něco než nic. Když už jsem to pomalu vzdala a jen tak odepsala na 2 inzeráty z netu, tak se stal zázrak a já si mohla vybrat ze 3 nabídek. 
Jinak vidím, že většinou nejsou zvědaví na ženskou po 40, radši vezmou někoho mladšího a bez kvalifikace. 
Mně se babička líbila, než jí bylo asi tak 60. Kreslila jsem ženské postavy podle ní, kudrnaté, s brýlemi. Ale na sklonku života, ty šedé řídké vlasy a černé naježené obočí, svraštělé nohy a ruce, to už opravdu ne.
vosmajda: No právě. Já jsem měla svou babičku ráda, moc ráda, byla hodná, starostlivá atd. Ale i ani jako dítěti se mi to staré tělo nelíbilo. Je to kruté, hnusné, ale je to tak. Nelíbily se mi ty svraštělé ruce, vrásčitý obličej, šedé řídké vlasy. Děsím se, že tak budu vypadat taky - a jestli jsem povrchní , no tak jsem, a co? mě se to prostě nelíbí. Naopak se mi líbí mladí lidé, muži i ženy, zvlᚍ, když mají pěknou postavu - to se kouknu fakt se zalíbením - ty lesklý hustý vlasy, napjatá hladká kůže, bílý zuby, nikde žádný kruhy pod očima, jaterní skvrny....
A u mě, řekla bych, hraje největší roli to, o čem psala a... - vadí mi na stáří nejvíc, že ztratím sexuální přitažlivost pro muže. Copak o to - i šdesátnice může být pěkná, když je štíhlá, udržovaná, hezky oblečená - fajn. Ale sexuálně přitažlivá prostě není, protože je stará a hotovo. 
A jak tady někdo psal, že je rád, že už mu muži nečumí do výstřihu - to nechápu. Já jsem si to vždycky užívala, mě to, že jsem sexuální objekt naopak bavilo. A děsí mě, že o to přijdu....
Nessie: Naprostý souhlas. Staří lidé se mi nelíbí. Platí to i pro mé příbuzné. Když maminka říká, jaká babička byla pěkná (stýská se jí po ní a moc si ji přikrášluje), tak klidně řeknu: Nebyla. Je to ode mě asi kruté. Sama jsem za rok tápání a hledání práce zestárla asi o 10 let. Prošedivěly mi vlasy, rozsypaly se zuby, ty mě deptají nejvíc. A jsem nebývale unavená. Taky se děsím, co bude, jestli se sebe nebudu lekat.
mam-ča: Mas pravdu taky si myslim, ze to neni vekem ale jinymi problemy, nekdy jine zdravotni potize muzou vyvolat depresi a pak je opravdu zle.
Sofffie: Dekuju 
nepísala som tento článok ja?
.jpg)
Bellana: Vsechno nejlepsí 
Snapeová: me je 38 a uz 3 dny se belhám - natazený svaly zezadu na obou lýtkách, prece se kvuli tomu neodstrelím
.JPG){kind=avatar}
Dnes ráno mě manžel vzbudil, popřál mi, ještě rozespalá jsem vylezla z postele a pak jsem si uvědomila, jak se mám skvěle. Je mi právě 57, nic mě nebolí, mám práci, která mě baví, dvě šikovné děti a dobrého manžela. A taky vrásky a pár kilo navíc. Nic není dokonalé, byla by to nuda.
Kočkomilka: 
to jsem taky zjistila - to s tím "styděním" a přesně si pamatuju, že máma byla taky taková... ne že bych se nejak "producírovala" , ale přesně - o ten klíč od záchodu si klidně řeknu nahlas
.jpeg)
a.... - 10.2.2011 13:35 
.jpg)
Nesměju se. Jen si tak říkám, že některé problémy, které máš v 50 letech mám já už ve 34 :-( A od včera mě bolí koleno 
Po 50.jsem taky řešila vzhled,změnu postavy(nikdy nebyla ideální) a přesto...Teď je mě 60,ráda si zacvičím,trochu posiluji aby mě ,jak se tady píše"kůže nevlála",pořád něco tvořím,chodím na výšlapy.Prostě si užívám života a věř,je mi líp jak v padesáti.
Takže nezoufej,to nejlepší tě teprv čeká.
