Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak, účes je vytvořený, ještě zpevnit lakem a je vystaráno.

Vždycky to ale tak prosté nebylo. Lak na vlasy přišel na svět teprve před šedesáti lety! Do té doby si ženy zpevňovaly účesy vším, co jim přišlo pod ruku: pivem, cukrovým roztokem a třeba i sádlem.

Tak nakoukneme do historie, co říkáte?
Natužené kadeře a velké hřívy byly snem každé ženy už ve starověku. Římanky si natáčely vlasy na rozpálené kovové tyče. Aby jim vlny dlouho vydržely, tužily je podomácku namíchanými pomádami. Messalina, manželka císaře Claudia, prý vymyslela tužidlo z včelího vosku, sádla a terpentýnu, díky kterému její účes celý den vypadal, jako by zrovna vstala z kadeřnického křesla. Brzy se po ní začaly opičit další vznešené občanky, až nakonec všechny ženy na ulici páchly terpentýnovou mastí.

A jak je to v Africe?

Obrovské hřívy milují i afričtí válečníci. Muži z domorodých kmenů si dodnes mažou na hlavu zvířecí trus a jíl, aby vlasy držely podle jejich představ. V některých komunitách jsou dokonce natužené hřívy výsadou válečníků, zatímco ženy mají hlavy úplně oholené.

Místo laku koňské žíně? Neuvěřitelné!
Tužidla na vlasy vtrhla znovu na scénu v 16. století, kdy se sličnost posuzovala i podle nadýchaného příčesku. Účes se poprášil pudrem, a aby dlouho vydržel, natřel se pomádou z pryskyřice nebo ze shnilého dřeva. Podomácku namíchanými pastami se zpevňovaly i příčesky a paruky. Z majitelek bujných hřív se proto občas linul dost odpudivý zápach.

V 17. a 18. století si paruky nasazovali i muži. Nosily se sněhobílé dlouhé lokny, které si jejich majitelé natírali olejem a navrch je přepudrovali. Kdo předvedl na bále obyčejné rovné vlasy, byl ostatním k smíchu. Kdo chtěl, aby mu hříva dobře držela tvar, nechal si do ní zaplést koňské žíně. Ty vlastně plnily funkci dnešního laku na vlasy. Výstřednější ženy si dávaly upravit kadeře do tvaru ptačího hnízda, do kterého občas posadily i umělého opeřence. Úprava vlasů na večer zabrala celý den. Potom se ale málokomu chtělo vlasy rozplétat a mýt. Důsledek: Skoro každý měl vši. A jako módní doplněk nosil drbátko...

Velká hříva, velké sebevědomí
Ještě za druhé světové války ženy nosily upnuté drdoly nebo šátek, zpod kterého vyčuhovala jen ofina. Kdo se tehdy chtěl odvázat, natočil si kadeře na natáčky a natřel je voskovou pomádou.

Tou dobou už se rodil lak na vlasy, jaký známe dnes. Za války totiž vymysleli Američané aerosolový sprej – plechovku pod tlakem, ze které po stisknutí uzávěru stříkají kapky tekutiny. Původně ji používali vojáci na hubení hmyzu, který přenáší malárii. Jenže hned po válce se převratného vynálezu ujaly kosmetické firmy – a vznikl první lak na vlasy. Začala tak éra kadeřnického experimentování, která vlastně trvá dodnes. Úplně nejvíc plechovek se určitě prodalo v osmdesátých letech, kdy všechny ženy musely mít na hlavě natrvalené rozčepýřené prameny. Ale ukázalo se, že aerosolové spreje škodí životnímu prostředí, a tak hned vědci vymysleli bezpečnější mechanický rozprašovač.

Dnešní laky na vlasy obvykle obsahují chemické látky, vodu, alkohol a vitaminy. A pozor, je to hořlavina. Tchyně si jednou lakovala hlavinku a měla v puse cigaretku – půlka ofinky ji ohořela...

Tak co, máte doma nějaký ten lak na vlasy? Který vám nejlépe vyhovuje? Který zklamal? Pojďme se podělit o své zkušenosti..