Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Prsa, nos, uši, břicho… Každý z nás na sobě najde něco, s čím není spokojen a co by na sobě chtěl změnit. V dnešní době neomezených možností může plastický chirurg opravit prakticky cokoli, o čem jsem přesvědčeni, že nám příroda zkazila.

Umění plastických chirurgů je obdivuhodné, přesto jsou plastické operace téma velmi kontroverzní. Nebezpečné, úžasné, zbytečné, záviděné, takové přívlastky slýcháme na jejich adresu.

Vyhledala jsem ženu, která jich několik podstoupila a je ochotna se s námi rozdělit o své pocity. Možná vám její pohled na věc pomůže ujasnit si názor.

Jmenuje se Helena, nedávno oslavila své 34. narozeniny. Jak sama s humorem říká, má dvě děti, manžela, psa a tři plastiky. Operace prodělala před několika lety. A co že to vlastně chtěla na svém těle vylepšit? Zpevnit a zredukovat poprsí, zbavit se přebytečné kůže na břiše a odsát tuk z vnějších stran stehen. Zkrátka malá generální oprava.

Kdy a proč jste se rozhodla pro tyto plastické operace?

Asi před šesti lety. Měla jsem velké poprsí, po dvou dětech už neurčitého tvaru. Bolesti zad a prsou samotných byly opravdu nepříjemné. Jejich zmenšení jsem tedy brala spíše jako nutnost ze zdravotních důvodů. Když jsem ale zjistila, co mi to přineslo, chtěla jsem víc a víc.

Myslela jsem, že mi plastické operace zaručí trvalou krásu. Nějak jsem si ale neuvědomila, že pro to také budu muset něco udělat. Například cvičit, změnit životosprávu, celkově se udržovat se v kondici.

Měla jste z něčeho obavy? Co byl ten rozhodující okamžik?

Jistě, že jsem se bála, jako každý člověk před operací. Měla jsem strach z bolesti, z komplikací i z toho, že místo prsou budu mít nějakou huspeninu. Všechny obavy se ukázaly jako liché, a právě proto jsem se pak vrhla do dalších plastik. Věděla jsem, že bolest není tak strašná a že se jsem sama se sebou spokojená. Rozhodující okamžik? Žádný, já jsem jen chtěla.

Opravdu je bolest přijatelná?

Pro mne ano, věděla jsem, že několik dní mne bude něco bolet, ale že to brzy přejde, jako vše. To je, jako když se například opaříte nebo odřete. Pár dní to bolí a pak to odezní.

Nejbolestivější pro mne bylo pohybovat se po operaci břicha, nejnepříjemnější zase nošení stahovacích kalhotek  a pocení se v nich po liposukci.

Co vám plastiky daly a vzaly?

To je jednoduché. Úžasně se mi zvedlo sebevědomí, což je myslím velmi pozitivní a důležité. Vzaly mi iluze o tom, jak stačí „vycucnout sádlo“ a budu navždy krásně štíhlá, i když se budu cpát bůčkem a škvarkama.

Kdybyste mohla volit podruhé, absolvovala byste je opět?

Plastiku poprsí a odebrání visící kůže z břicha vždy. Bylo to pro mne osvobozující. Páteř přestala bolet, dekolt byl jako „za mlada“ a já se přestala stydět svlékat se do plavek nebo u lékaře. Myslím, že pokud je něco na vašem těle, co vás trápí, jako je třeba visící kus kůže, plastická operace vám může velmi pomoci psychicky a není to ostuda. Něco jiného by asi bylo nechat si usekávat žebra kvůli štíhlému pasu.

Přiznám se ale, že liposukci bych už nechtěla. Nejen, že mne to bolelo, ale nepříjemný pocit ze zapařeného pozadí je zkrátka nezapomenutelný. Protože ráda jím, za půl roku jsem vypadala úplně stejně a celá „muka“ byla zbytečná. Nutno podotknout, že mne na to lékař upozornil. Nějak jsem si myslela, že jsem chytřejší.

Chtěla byste něco vzkázat ženám, které váhají?

Pokud si vroucně přejete například menší prsa a cítíte, že byste tak mohly být šťastnější, nebojte se. Nebojte se cítit se hezká.