Začátek roku a dietní šílenství. Propadáte mu?
Diety, ditey, diety... Vytrvalé a neodbytné průvodkyně životem, pevně stojící po boku příslušnic něžnější poloviny lidstva. Jen málo žen nikdy žádnou dietu nedrželo, drtivá většina alespoň jednou jedinkrát v životě nějakou redukční dietu zkusila.
Začíná to už v době, kdy se holčičí tvary začínají přetavovat v ženské a náhle dospívající a vyspívající dívky se pomalu tvarují. Mnohé zděšeně přihlížejí, kterak se jim zadeček zakulacuje víc, než by si přály, stehna jsou plnější, než káže módní diktát, a bříško rozhodně není tak ploché, jak by mělo podle společenských měřítek být.
Ke slovu tedy přijdou diety. Zaručené, spolehlivé, bez jo-jo efektu, ty, při kterých nemusíte hladovět... V touze po dokonalém těle jsou ženy schopny uvěřit všemu a vyzkoušet téměř cokoli.
Vzpomínám si, jak v sedmdesátých letech moje maminka podlehla tehdejšímu hitu, který měl název Vajíčková dieta. Nevím přesně, co všechno obsahovala, na co však nikdy nezapomenu, je na sporáku neustále bublající kastrůlek, ve kterém klokotala vajíčka. Maminka statečně vydržela tuto jednostrannou stravu asi dva týdny, v podstatě do chvíle, kdy se jí žaludek stěhoval do krku už při pohledu na vejce. Poté svůj dietní pokus přerušila, zhodnotila, že kilogramový úbytek rozhodně neodpovídá přinesné oběti a několik následujících týdnů obcházela obloukem regály s vejci v místním konzumu.
Za mého mládí byla zase populární tukožroutská polévka. Slibovala pětikilový úbytek za jediný týden. Spolu se sousedkou jsme se do ní pustily. Chytře jsme si spočítaly, že když to vydržíme měsíc, budeme o dvacet kilo lehčí, a to se vyplatí.
V sobotu jsme zahájily útok na místní zeleninu, naplnily obrovskou tašku hlávkovým zelím, celerem, rajčaty... a v neděli jsme společně uvařily prádelní hrnec neskutečně odporné šlichty, která se po následující týden měla stát naší hlavní potravou.
První den byl ve znamení pionýrského nadšení. Statečně jsme odolávaly kručícímu žaludku a polévku 
konzumovaly, druhý den nám onen zázrak začal zlehka lézt krkem, třetí den jsme se do polévky musely nutit a vzájemně se povzbuzovaly. Statečně jsme vydržely až do konce, i když přibližně od pátého dne jsme polévku z jídelníčku úplně vynechaly a soustředily se jen na doplňkovou stravu, která byla v rámci diety povolena.
Po týdnu jsem se zvážila a zahýkala blahem. Váha ukazovala o celých sedm kilogramů méně. Radost byla obrovská, proto jsem se rozhodla dát si týden dva pauzu a pak si hodit další kolo, čímž budu mít dole celkem 14 kilo. Jak to dopadlo, je vám určitě jasné. Ve dvoutýdenní pauze jsem všechna pracně ztracená kila nabrala zpět a stála jsem před rozhodnutím, zda se do té šílenosti pustit znovu a začínat vlastně od úplného počátku. Přiklonila jsem se k jedinému správnému řešení a na další tukožroutské kolo se vykašlala.
Když o tom tak přemýšlím, neznám nikoho, kdo by po jakékoli takto pojaté dietě trvale zhubnul. Pouze jedna má kamarádka, která měla trpělivost pečlivě oddělovat „kytičky“ a „zvířátka“, dosáhla svého cíle. Hned poté se však odstěhovala, takže jak je na tom teď, netuším. Já osobně na dietu, při které se striktně odděluje živočišná a rostlinná strava, nemám. Začínala jsem ji mockrát, ale nikdy jsem ji nevydržela déle než den dva.
Jak jste na tom s dietami vy? Také jste někdy držely nějakou naprosto šílenou, zaručenou, spolehlivou dietu bez jo-jo efektu? A byly jste úspěšné?
2.1.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Začátek roku a dietní šílenství. Propadáte mu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ani omylem ,
Potřebovala bych prohnat. Jen se rozhoupat a udělat ten první krok a pak to dodržet.
Chůze je určitě velice dobrá. Také fsem párkrát zkoušela diety, hlavně jako svobodná. Kojila jsem celkem téněř 40 měsíců, ale nehubla.
Už jsem tu někde psala, že jsem držela dietu 56 dní a bez přidání pohybu za dodržování pravidelného přísunu jídla a piti jsem zhubla 14 kg.
inini - 2.1.2012 11:27 
carmi: Myslím,že to nemůže každý jen tak udělat,i když je zdravý...já nemám nikdy takový hlad,že bych nemohla ani chodit,když se ráno nenajím,tak už celý den nemám na jídlo ani pomyšlení.Nikdy jsem nevstávala hladem z postele ...Nemám vlastně skoro nikdy opravdický hlad,jen mlsnou hubu!! Tehdy jsem měla 10 kilo nadváhu,takže to sádlo se rozpouštělo a dávalo (asi) tu energii...Nyní mám již o 20 kilo více,takže myslím,že by měsíc hladovky moc nepomohl.Ovšem celou dobu jsem se těšila,jak se zase nadlábnu,to jo!Nějak nechápu anorektičky,to by mě nebavilo.
Jediná dieta, kterou jsem kdy držela, byla jaterní po infekční mononukleóze. A shodila jsem pět kilo, což byl nechtěný vedlejší efekt, takže jsem místo 49 kilo měla 44. Jo, kde ty loňské sněhy jsou!
Dietu nedržím, ale snažím se jíst méně, častěji a zdravěji. Ale nevím, jak dlouho mi to vydrží - bez čokolády, piva, vínka ...
Ťapina: přesně tak. Kdyby si každý zkusil třikrát týdně ujít 5 km, ale skutečně tak, aby je ušel maximálně za hodinu, spíš za tři čtvrtě, hned by zjistil, jak to zabírá...
Byla jsem taková, ale skončila jsem asi před 10 lety, už žádná dieta. Jím na co mám chuť a když mám hlad.
Každá dieta u mě skončila vždycky opětovným přibráním.
Pokud není pohyb a jsou tam ještě geny, marné všechno dietování a doživotní omezování neuznávám.
Linda: Jsem vajíčková, takže klidně pětkrát týdně snídám volský voko, nejradši se slaninou, u nás na vesnici máme vietnamskou sámošku a oni mají fantastický uzený bůček asi od nějakého menšího řezníka. Taky si dělám pečivo ze lněného semínka v mikrovlnce, když do toho přidám celé vlašské ořechy, tak mi to i chutná. 
Chutná to podobně jako tmavý chleba. Takže s tímhletím pečivem můžu prakticky cokoliv. Kdyby tě to zajímalo, dám ti odkazy na recepty v angličtině
.jpg)
carmi: Je potřeba šetřit fyzickou energií. Nedělat zbytečné fyzické pohyby, prsotě fungovat úsporně. Na rozdíl od fyzického těla, mozek údajně v této době funguje nepoměrně lépe. Zbystří se smysly a vůbec to člověku enormně myslí...
On když člověk začne chodit na ty procházky a ne jen o tom planě teoretizovat, tak zjistí, že to docela záhul je, protože ono se řekne 5 km svižnou chůzí, ale ujdete půl kiláku a ... kopec! A druhej! A už jsme u toho, co se dělá i v té posilovně - aerobní cvičení, silové cvičení, pěkně na střídačku a nepravidelně.
Almega: Neumím si to představit. Já, když se pravidelně nenajím, udělá se mi špatně, jsem slabá a mám pocit, že hlady omdlím. Myslím, že to je normální a souvisí to s poklesem cukru v krvi. Jak jsi tohle období opravdového pocitu hladu překonala?
Almega: Kadla: To je fakt zajímavá inspirace, přemýšlím, že bych do takovýho týdenního půstu šla, spíš něco jako očista organismu a posílení vůle by se mi to šiklo
My se totiž permanentně přežíráme, ono nám při našem způsobu života stačí daleko menší příjem než jsme si ochotni přiznat, takže taková týdenní hladovka by mě mohla trochu srovnat do normálu, tělo si odvykne, pokud mu dám tu příležitost.
Almega: Díky za info... Já si o tom už přečetla stohy materiálů na netu a různé diskuse lidí, co tím prošli a vážně o tom už nějakou dobu uvažuju... Jen jsem si nebyla jistá s těmi tekutinami, informace na netu se dost různí a různí lidé říkají různé věci (pít hodně/pít trochu/nepít vůbec). Dám si ještě pár dní na rozmyšlenou a možná se do toho pustím. Mohla bych o tom podávat pravidelně hlášení formou článků jednou týdně..
Kadla: Ano,rozhodla jsem se jen tak,ze dne na den.U toho normálně chodila do práce,vše dělala jako jindy,vařila! atd. Jen jsem se prostě ničeho nedotkla,jen jsem si uvařila občas čaj-ovocný,nebo kávu,samo bez cukru(já tedy piju kávu i čaje již 34 let nesladké),pila vodu-ale né litry,jen když jsem měla pocit žízně...Nejhorší není první týden,ale tak druhý a čtvrtý-to mě teda honila mlsná,něco zakousnout.Je zajímavé,jak člověk chodí dlouho na "velkou",i když už týden nic nejedl...Když jsem měla obří krizi,že už nevydržím a něco "sežeru",tak jsem si rozebrala mandarinku a dopřála si jednotlivé dílky rozloženě po celé odpoledne.Vydržet se to dá podle mne dost jednoduše,nevěřím od té doby různým hladovkářům,že po týdnu už nemůžou chodit a dělají ze sebe chudáky!! Myslím,že s takovými zásobami tuku,co mám,by se dalo i 2 měsíce nejíst!! a nic by se nestalo...Hlavně se nesmí,což už dnes vím,najet po hladovce na obvyklé laskominky v podobě salátů(myslím tím takové jako vlašský,vajíčkový,camping...),a salámy a párky a čokoládu a zmrzlinu-vieneta-a vůbec...
Atkinsovu...tuším
