Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Další týden je za mnou...

A také spousta práce, tím pádem i o kilo míň. Celkem jsem za 7 týdnů shodila 14 kilo, a cítím se tedy mnohem lehčejí. Znovu mám pocit, jako by mi někdo na zádech tahal za nitky, a já chodím pružněji, lehčeji...

Mám nové DVD s cvičením, je to teda rasovina, ale cvičím poctivě. Nepolevuju, vytrvám, dokud ho nezvládnu tak, jak si představuju.Také jsem se začala starat i o svou kůži. O celulitidu... pěkně se masíruju a štípám do svých kráterů. Teda já budu kočka, až to přijde.

Dnes tu byl jeden známý, o kterém vím, že má dost vyhraněný názor na ženskou krásu a postavu vůbec. Tlusté tedy přímo nesnáší. Má k nim přiblblé projevy, ale na mě už si zvykl, tak moc nerýpal :-) Každopádně jsem od něj občas slyšela poznámku, že se mému manželovi diví, že si mě jako vzal, takovou horu sádla.

Tak jsem mu dnes ukázala video ze svatby a nějaké fotky. Spadla mu čelist a NAHLAS ŘEKL, že už chápe, proč si mě můj muž vzal. Na těch fotkách i videu jsem byla docela kost, i když jsem si to v té době nemyslela.

Není to sice poklona v pravém slova smyslu, ale mě to zase ohromně potěšilo a nabudilo. Zase další motivace k hubnutí. Ukázat těm posměváčkům, že skutečně nejsem tak hrozná, jak vypadám. Znovu jsem ze svých fotek a jeho slov v euforii, zase mi ta štíhlá holka radí, co psát.

DOKÁŽU TO. DOKÁŽU TO. DOKÁŽU TO. DOKÁŽU TO. DOKÁŽU TO. DOKÁŽU TO...

Slibuji to té štíhlé holce, co tu se mnou sedí. Slibuji to sobě... možná už brzy budu zase kočka, co jí tenkrát patřil svět. A všichni budou koukat.

Je to až k nevíře, ale já lenochod a zavilý odpůrce pohybu jsem zjistila, že už mi pohyb jen doma u DVD nestačí. Zkrátka jsem cítila, že to chce něco ještě lepšího. Prostě cvičící partu, kde budem funět všichni.

A tak jsem se do toho konečně pustila. Sehnala jsem spolubojovnici stejné váhové kategorie, takže funíme zhruba stejně, a vyrazily jsme. Obě jsme byly mile překvapeny velmi příjemným chováním ostatních cvičenek. Byly tam obyčejné ženské, žádné modelky, a bez problémů nás vzaly mezi sebe. Hned se nám cvičilo líp.

První hodinu jsme si zaplatily ještě zvlášt, abychom viděly, do čeho jdeme, a případně si to rozmyslely, ale protože se nám to líbilo, na další hodině jsme si předplatily celý rok. Takhle už nebudou žádné výmluvy, že se mi nechce, a podobně. Peníze by mě dost mrzely.

Myslela jsem si, že to nebudu zvládat, ale brali na nás nové ohled, dokonce kontrolovali, jak se cítíme, jestli se nám neudělalo zle atd. Byla jsem spokojená, a dokonce i mile překvapená, že mě druhý den ráno nic nebolelo. Přeci jen jsem si tím domácím cvičním udělala trochu kondici a svaly si už zvykly na zátěž.

Ale radovala jsem se předčasně Po včerejším posilování necítím nohy. Tedy cítím je až moc, bylo to cvičení hlavně na nohy a vypadalo velmi nevinně. Měly jsme k tomu overball a cvičení jsme skoro nepociťovaly. O to horší bylo mé překvapení ráno. Sice to už nebyla ta hrozná bolest jako na začátku ledna, kdy jsem si nesedla ani na WC, ale skutečně jsem hodně cítila, že jsem to včera neflákala, ale cvičila poctivě.

Jestli to takhle půjde dál, budu za chvilku vyposilovaná kočka.

Teď už nejde jen o shazování kil, ale i pěknou vizáž. Masíruju se, seč můžu, až mě bolí ruce. Snad to aspoň k něčemu bude.

A co je nejdůležitější... POHYB MĚ SKUTEČNĚ BAVÍ!!!

  

Tuhle básničku na mě a mé hubnutí složila jedna dobrá známá. Moc se mi líbila, tak jsem ji sem šoupla, jelikož chvály není nikdy dost.

 

Berrinkaa má pevnou vůli,

postavu svou utne v půli.

Než nám dvakrát mrknou očka,

už z ní bude štíhlá kočka.

Souboj s kily hravě svádí,

ještě při tom dalším radí.

Žádný podvod, žádná vrátka,

je to správná kamarádka.

Asi se už budu stydět,

na mně je má mlsnost vidět.

Ona hubne s přehledem,

to my tlusté nesvedem :-)