Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V kolébce břišního tance se mísily prvky jak náboženské, tak samozřejmě i erotické. Tyto dva aspekty způsobily rozporuplné přijetí tohoto tanečního stylu. Vždyť i u nás je pojem břišní tanečnice většinou chápán jako obraz polonahé dívky, která je něčím mezi striptérkou a prostitutkou.

Vznik břišního tance je pravděpodobně spojen s kulty plodnosti, velmi rozšířenými ve starověkých kulturách. Matka Bohyně byla pod různými jmény známa jako Militta, Isis, Aštoret, Ištar, Afrodíté, Venuše, Párvatí atd. Kromě klasické úlohy těchto bohyní, tedy ochrany těhotných žen, zodpovídaly i za některé záležitosti spojené se zemědělstvím a úrodou. Zajišťovaly cykličnost ročních období a dostatečnou úrodu obilovin. Na starosti měly i zachování lidské rasy, prosperitu měst a vesnic.

Žádná z nich samozřejmě nežila v celibátu, který nebyl povinný ani pro kněžky těchto kultů. Tak asi začala praxe chrámových prostitutek, v tehdejší době velmi uctívaných. Důkazy nalézáme v dílech Sokrata, Apollodora, Arnobia, Justina a Eusebia. Posvátná prostituce byla známa na Blízkém Východě, v západní Asii, v Řecku, v Egyptě, na Kypru a v severní Africe. Dívky v chrámech mnohdy nacházely mimo službu bohyni i možnost vydělat si na svůj budoucí život – např. prostředky na svatbu. Mezi jejich povinnosti patřil i posvátný tanec oslavující břicho – zdroj plodnosti.

Břišní tanec se tradičně tančí bosky. Některé tanečnice např. v Egyptě tančí na vysokých podpatcích, a ukazují tak publiku svůj sociální statut: mohou si dovolit drahé oblečení a obutí. Nemá to žádný vliv na tradiční důvod, proč jsou tanečnice bosé. Bosá noha pomáhá tanečnici propojit se se zemí-matkou. Břišní tanec je určen pro ženské tělo s důrazem na pohyb břicha, boků a pánve. Vyznačuje se stabilitou, hladkými plavnými a procítěnými pohyby horní části těla, navíc s prvky třesení a vrtění. Východní tance jsou někdy označovány jako tance svalů, na rozdíl od evropských tanců, kde se důraz soustřeďuje na kroky. Břišní tanec vznikl v rámci tradice východních druhů hudby. Ačkoli moderní břišní tanečnice využívají hudbu se spoustou západních vlivů, rytmické prvky Blízkého Východu vytvořily hudební formu, která je značně odlišná od té, jež se vyvíjela na západě.

Tanečnice často užívají nějaký typ rytmického nástroje. Jeho prostřednictvím souznějí s bubeníky, nebo se samy při tanci doprovázejí. Např. hrají na prstové činelky, chrastí pomocí dutých nákotníků apod. Tyto pocitové tance vznikly v rámci řeckých mystérií, při kterých tanečnice také hrály právě na činelky. Možný je i indický původ – od cikánů migrujících přes Persii do Evropy. Známe i používání dalších propriet: hadi, meče, závoje a svíčky, které měly magickou ochrannou funkci a které lze dodnes nalézt v některých lidových tancích. I dnes je některé tanečnice využívají, ale bohužel spíše jako součást poměrně kýčovitých choreografií – např. svícen na hlavě bývá často poměrně pevně usazen pomocí čelenky, čímž je sice dosaženo kýženého efektu, nicméně s taneční zdatností to nemá pranic společného.