Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Shereen, která vypráví tancem 1. díl

Shereen, která vypráví  tancem 1. díl

Kateřina Šafrová – Shereen (22) propadla kouzlu orientálního tance jako šestnáctiletá. Od té doby protančila z Čech až do kosmopolitního Londýna. Půvabná tmavovláska s nebesky modrýma očima i přes své úspěšné tažení v britské metropoli ale na vavřínech rozhodně nespí…

 

  • Věnujete se tzv. egyptskému kabaretnímu stylu, co je pro něj charakteristické?
  • Tento styl vznikl počátkem minulého století. Samozřejmě má původ ve starých tancích, které sahají až k počátku lidstva. Nevznikl tedy uměle, ale v návaznosti na hudební a taneční tradici Blízkého východu. Jeho rozvoj přímo souvisí s rozvojem egyptské kinematografie. Tanec prvních slavných tanečnic, průkopnic tzv. kabaretního stylu, najdeme v každém černobílém egyptském filmu. Tato taneční tradice se pak rozšířila do celého světa, kde se dále vyvíjela až do dnešní podoby. Kabaretní styl je oproti folklorním tancům přímo určen pro publikum. Tanečnice, která se mu věnuje, musí mít nejen dobrou taneční techniku, ale nesmí ani zapomínat na kontakt s publikem.
    Bylo by to na dlouhé povídání. Obzvláště v Evropě koluje mezi tanečnicemi mnoho mýtů o tom, co to vlastně orientální tanec je... Hledají v něm něco spirituálního, mystického. Přitom, co se kabaretního tance týče, odpověď je zcela prozaická: jde o zábavu a radost z pohybu.


     

  • Tančíte už více než 7 let, jaké byly Vaše začátky – kde a u koho jste se učila v Čechách?
  • Začínala jsem na kurzech taneční akademie Aziza. Odtud jsem brzy odešla, neboť mi nestačila kvalita lektorek. Nikdy jsem dlouhodobě nenavštěvovala nějaký kurz tance. Učila jsem se hlavně pozorováním tanečnic a poslechem hudby. Mohu však říci, že dokud jsem neodjela do Londýna a nestala jsem se součástí arabské komunity, nevěděla jsem, o čem tanec doopravdy je. Můžete se učit desetiletí, ale dokud se nedostanete do přímého kontaktu s arabskou kulturou, nikdy vám nedojdou některé souvislosti. Nestačí mít několik arabských přátel, je třeba naprosto splynout s egyptskou mentalitou.

  • Jako jedna z mála českých tanečnic máte možnost srovnání – učila jste se i u zahraničních tanečnic – liší se nějak jejich přístup k výuce? Na kterou učitelku či učitele nejraději vzpomínáte?
  • Zahraniční tanečnice a tanečníci, u kterých jsem se učila, byli opravdové taneční osobnosti. Věděli naprosto přesně, co dělají. Neměli zapotřebí se brát příliš vážně a vytvářet kolem sebe nějakou skupinku obdivovatelů. Berou tanec jako přirozenou součást svého života. Samozřejmě, že se jejich přístupy k tanci různily, ale jedno měli všichni společné – na jejich hodinách nešlo o jejich osobu, ale o jejich zkušenosti.

    Tanečnice, která má zkušenosti a má co nabídnout svým žákům, nepotřebuje opakovat stokrát jeden prvek. Vidí, co žák potřebuje, a opravuje jeho nedostatky, kde je třeba. Někdy je třeba více povídat, někdy zase pilovat techniku... V Čechách nikdo při tanci nevypráví, protože většinou nemá o čem. A tak se dokola, naprosto nekoncepčně a bez ohledu na rámec vytvářený hudbou, dřou jednotlivé prvky. V současné době jezdím za Hossamem a Serenou Ramzy – jsou teď největším zdrojem mé inspirace.

     

  • Žijete momentálně v Londýně, často tančíte na živou hudbu, co je na takovém vystoupeni nejtěžší? Přizpůsobujete svůj tanec hudbě či naopak muzikanti následují Vás?
  • Tanec na živou hudbu se s tancem na "mrtvou" hudbu nedá srovnat. Je v tom asi takový rozdíl, jako když na vás praží slunce a když se nahříváte u žárovky. Hudebníci jsou váš tým a vaše podpora, zdroj energie, zdroj celého tance. Mám za sebou stovky vystoupení na živou hudbu. Každé bylo jiné a mělo jinou atmosféru. S živou hudbou je tanečnice jako filtr. Od muzikantů přichází zvuk, ona ho transformuje do pohybu a předává tuto energii publiku. Tančit s kvalitními hudebníky pro pozorné publikum je nejkrásnější pocit, jaký si lze v tanečním životě představit. Pokud jsou hudebnici dobří, není se čeho bát, vystoupeni nemá žádná rizika. Dobrý hudebník dokáže postavit hudební program tak, že dává smysl, není třeba mu něco říkat. Ví, jak začít, ví, jak skončit. Pozná, kdy změnit rytmus, styl. Je to věc, která v Čechách strašně chybí a navíc se bohužel nedá ani dost dobře popsat.


     

  • Měla jste trému, když jste poprvé vystupovala před arabským publikem? Jak vás přijali?
  • Mnoho tanečnic přikládá hodnocení arabského publika přílišnou důležitost. Pochvala od Egypťana přitom nic neznamená. Arabové mají tu vlastnost, že rádi lichotí. Nenapadne je, že vás tato pochvala může zastavit v tanečním vývoji. Já jsem jejich chválu nikdy nebrala příliš vážně, takže jsem v tančení pro Araby a Evropany v tomto ohledu neviděla velký rozdíl. Samozřejmě, že Arabové reaguji lépe na hudbu, protože s ní vyrostli a rozumí jí. Co se však tance týče, zajímají mě spíše názory hudebníků, kteří mají zkušenosti s hraním pro desítky tanečnic a tanečních hvězd. Když mi hosté říkají, že se jim mé vystoupeni líbilo, tak mne to samozřejmě potěší. Ale nemá to pro mě zdaleka takový význam, jako když mi hudebník, jenž projel cely svět s Fifi Abdou řekne, že mám autentický styl, a poradí mi, co vylepšit, změnit. Od takových se toho člověk naučí nejvíce a často jsou pak chvíle po vystoupení inspirativnější než série workshopů.

    Pokračování rozhovoru se Shereen najdete v tomto týdnu na našem webu

    více informací: www.shereen.eu

    foto: Archiv Shereen

    Šárka Kupsová

    Shereen, která vypráví tancem:


    7.6.2006   Rubrika:   |   Komentářů 19   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

    Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

    sheren blue 1 sheren blue 2 sheren blue 3  

    Diskuse ke článku - Shereen, která vypráví tancem 1. díl

    Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
    Sponzori

    Prohledej


    Výherci v soutěžích

    Anketa

    Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

    Zpíváte si občas doma?

    Celkem hlasovalo 77963.
    Archiv anket.