Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kateřinu Šafrovou – Shereen (22) jsme vám už představili. V dnešním díle rozhovoru jsme si povídaly hlavně o jejích zkušenostech s vystupováním před arabským publikem a došlo i na čistě dámskou záležitost – povídání o kostýmech. 

Říká se ze, Arabky mají tanec v krvi – myslíte, že je to pravda? Nebo je to tím, že Češky se často spíše bojí projevit?

Veškeré umění orientálního tance se skrývá v umění naslouchat. Pohybová stránka je samozřejmě také podstatná, ale většina lidi jí přikládá přílišnou důležitost. Pohybovat se na orientalni hudbu se lze naučit v kurzu poměrně rychle, avšak naslouchat orientální hudbě trvá velmi dlouho a málokdo vám v tom poradí. Výhoda Arabek je, že od malička slyší arabskou hudbu a její rytmy, které jsou pro nás neobvyklé. Jim připadají naprosto přirozené. Když jedete taxíkem s arabským řidičem a on poslouchá arabskou hudbu, všimnete si, jak naprosto precizně vybubnovává rytmus do volantu, to není trénink. U Arabů máte pocit, že když se říznou, vyteče hudba, ne krev. Kdyby české děvče vyrůstalo v arabském prostředí, jistě pro ni pohyb na tuto hudbu bude stejně přirozený jako pro Arabky. Od 8. století za Abbasovského chalifátu se sídlem v Bagdádu, kdy došlo k největšímu rozšíření Arabské říše, byly dokonce tanečnice na dvoře většinou Slovanky ze zabraných území.

Podobná otázka na publikum – tančí se vám lépe doma v Čechách nebo v zahraničí?

V Čechách se netančí špatně...Publikum se je zvědavé a dosti náročné, to je motivace předvést dobrý výkon. V Londýně tančím pro publikum z celého světa. Každé obecenstvo je jiné a profesionální tanečnice musí zvolit správný přístup. Pro Evropany netančit příliš dlouho a nechodit příliš blízko, u Arabů nebýt příliš "sterilní" – občas dokonce můžete říci i nějaký vtip, atmosféra je mnohem uvolněnější. Dá se říci, že existují dva typy vystoupení. První je jevištní v divadle, kdy je tanečnice odříznutá od publika a prakticky předvádí hlavně své technické kvality. Pak tančení v podnicích, kdy však je tanečnice často spíš bavička. Ideální je kombinace obojího, kontakt s publikem, které ale přijde proto, aby zhlédlo taneční vystoupení.
 

V Londýně vystupujete velmi často, kolik máte pro zajímavost kostýmů? Jak často je musíte obměňovat? Necháváte si je šít na míru, nebo máte vytipované obchody?

Kolik mám přesně kostýmů, upřímně řečeno nevím. Asi něco kolem třiceti. Každý měsíc kupuji nové a prodávám ty, co už mám okoukané. Mám samozřejmě pár oblíbených, které ani prodat nechci. Občas jedu do Belgie do Gentu, kde má jedinou evropskou pobočku špičková turecká značka, specializující se na výrobu tanečních kostýmů, Bella. Její modely patří mezi mé nejoblíbenější, v současné době jich mám asi 12 a další dva ušité na míru pro mne dokončí během měsíce.

Jaký kostým máte nejraději ?

Nejoblíbenější bývá většinou ten nejnovější. Teď netrpělivě čekám na kostým, který jsem si nechala vyrobit podle vlastního návrhu. Bude na motivy pavích per. Miluji kostýmový styl 50. a 60. let, takové ale dnes nikdo nevyrábí, a tak si je musím objednávat. Nemám nic proti těm moderním, ale klasika je klasika.

Když jsem navštívila váš seminář v Praze, zaujal mne hlavně váš výklad o tom, jak se v tanci řídit hudbou. Jaké jsou podle vás nejčastější chyby, kterých se tanečnice dopouštějí?

Nejčastější chybou nearabských tanečnic je, že si myslí, že orientální tanec spočívá ve správném provedení pohybu. To platí pro evropské tance, nikoli pro blízkovýchodní. Je větší chybou provést perfektně provedený, technicky náročný prvek mimo hudbu než zcela jednoduchý prvek přesně do rytmu. Nearabské tanečnice tanec příliš sofistikují. Dělají z něj těžko pochopitelnou vědu, tanec krájejí do vzorečků, ty se snaží nadrtit nazpaměť. Učí se rytmy, ale neznají jejich využití. Radila bych jim, aby si více užívaly provedení jednodušších pohybů přesně na hudbu, než se trápily technicky náročnými prvky. Myslím si, že největší radost z tance nastane, když tanečnice cítí harmonii mezi svým pohybem, hudbou a publikem.

V Čechách má pojem břišní tanečnice stále takový lehce pejorativní nádech? Je to tak třeba i v Londýně, nebo je to místní specifikum?

Tvář tance určuje jeho prezentace. Tanečnice jsou zodpovědné za to, jak ho vnímá veřejnost. Problém některých tanečnic je jistý zmatek právě při tom prezentování. Vyberou si nevhodnou hudbu, tančí v nevhodném kostýmu a vystoupení zpravidla nemívá žádnou koncepci a vývoj. V Londýně je problém jiný. Tanec je zde výhradně komerční záležitostí. Tanečnice mají sice luxusní kostýmy, ale do tance investuji pouze tolik energie a peněz, kolik se jim pak vrátí během vystoupení. Orientální tanec je třeba představovat publiku citlivě, jinak může dostat nálepku čehosi nepřijatelného a vulgárního.

Co plánujete v nejbližších měsících? Uvidíme vás tančit v Čechách?

V Čechách chystám v současné době několik seminářů. S vystoupeními je to horší, protože zorganizovat takovou akci je velice obtížný úkol. Rada bych přijela se svými hudebníky a udělala sérii vystoupeni po Čechách. Taková akce nicméně vyžaduje mnoho času a toho mi moc nezbývá. V současné době chystám natáčení tanečního CD s výběrem mé nejoblíbenější hudby. Bude to egyptská klasika a drumsolo, ovšem vše přizpůsobeno i pro ucho nearabského posluchače.

další informace: www.shereen.eu

foto. Archiv Shereen