Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jednou za čas, většinou v létě o dovolené, mě popadne amok a začnu probírat skříně, skříňky, spíž, komoru i sklep. Plním popelnice, aby se popeláři snad nenudili. Je fakt, že část věcí zase vrátím zpátky (budou se hodit), ale velkou většinu s bolestí v srdci vyhodím a domácnosti se odlehčí.

Je svatá pravda, že věc, kterou jste aspoň dva roky nepoužili, ať už je to oblečení či předmět, pravděpodobně vůbec nepotřebujete. Kromě toho dům nebo byt není nafukovací. Naučila jsem se takových věcí zbavovat, i když si nad některými sentimentálně podumám. Zatím mi to tedy jde.

Naopak jsem zjistila, že čím je člověk starší, tím víc na věcech lpí. Zářným příkladem je můj více než osmdesátiletý tatínek. S přibývajícím věkem se stalo jeho koníčkem hromadění. Určitě si vzpomínáte na Jaromíra Hanzlíka ve filmu Slavnosti sněženek. Také můj tatínek má „hromadu krásných věcí, třeba i s vadou, ale nekupte to, když je to taková láce!“...

Moje dcera se před čtrnácti dny, po tatínkově návratu z nemocnice, rozhodla uklidit mu. Byl v takovém mile přístupném duševním rozpoložení. Navíc spolu uzavřeli dohodu, že dcera může vyhodit to, co uzná za vhodné. Tatínek se kupodivu rozloučil se spoustou „nepostradatelných" věcí. Dokonce souhlasil s výměnou 35 let starého vysavače za nový, výkonnější.

Jeho dům prohlédl a ze skladiště vznikl útulný příbytek. Oba měli krásný pocit z dobře vykonané práce. Mělo to jen takovou maličkou vadu – ty věci, kterých se zbavil, by bylo přece škoda vyhodit! Jednou by se třeba mohly hodit...

A tak mi dcera přivezla „úžasná“ trička a dederonové košile z šedesátých let, pánské obleky z téže doby, krimplenové šaty po mamince, boty a další a další v mnoha úhledných igelitových pytlích. Dokonce jsem objevila svoje oblečení, které jsem před mnoha lety vyřadila a které pečlivý otec vrátil zpět do skříní.

Věnovala jsem tomu dva dny, probírala jsem všechny pytle a postupně naplnila všechny popelnice. Ovšem úchylka je asi dědičná – od košil a obleků jsem pečlivě odpárala knoflíky a uložila je do krabiček. Co kdyby se jednou hodily, že? Pomalu se blíží léto a já se chystám na generální útok na nepotřebné věci. Nerada bych totiž byla vyměněna třeba za obraz Krajinka v zimním hávu.