Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Když někdy r. 1984 našel lesník u řeky Dyje okousaný strom, nevěřil vlastním očím. Nebylo pochyb, že je ohryzaný od bobra. 200 let nebylo po bobru na Moravě ani potuchy a najednou zde zcela nepochybně je. A jak se rychle ukázalo, nebyl sám.

Odkud se bobři do lesů na soutoku řek Dyje a Moravy dostali, bylo rychle objasněno. Již před léty rakouští ochránci přírody vybudovali u Dunaje kousek pod Vídní bobří rezervaci. A jak se bobři nerušeně množili, pomalu se stěhovali po i proti proudu řek, až doputovali i do Československa.

Neuplynulo ani 10 let a bobři se zabydleli přímo v centru Břeclavi. To už měli v Litovelském Pomoraví u Olomouce své příbuzenstvo – tam ovšem záměrně vysazené českými ochránci přírody.

Obě populace se úspěšně množí, vždyť také u nás nemají žádné přirozené nepřátele, kterými jsou vlci, rysi a medvědi. A tak bobrů utěšeně přibývá. Jejich stav se odhaduje na 200 – 300 ks. Je to mnoho, nebo málo? Rozhodně se dá říci, že na celou ČR to není moc. Ještě je celá řada vhodných lokalit, kde by bobři mohli žít. Ale někdejší mediální zájem opadl a do popředí se dostaly hlasy poukazující na škody, které bobři působí. Kolik stromů kolem řek již zlikvidovali! Prohrabávají hráze řek a nedej bože, aby provrtali i hráze rybníků! Tu sežrali lesákům porost mladých doubků, tam zase sad jabloní! V lednickém parku ohlodávají vzácné stromy! Rakvickým družstevníkům podmáčeli pole! Chudáci zemědělci pracně a nákladně odvodnili mokré louky a vyseli si pšenici a ti zatr... bobři postavili v kanálech hráze, obrátili tok vody a z polí opět udělali bažiny! Správě CHKO Pálava rozvrátili vodní režim v rezervaci Křivé jezero, kde je teď místo vlhkých luk trvalý mokřad! Je třeba podotknout, že to ochráncům až tak moc nevadí. Korunu stížnostem ale nasadil vrchní český veterinář: „Bobři mohou ohrozit hospodářská zvířata i lidi přenášením chorob!“

Tak, a co teď? Bobři nepochybně do naší přírody patří; byli zde od nepaměti. Škody které působí, jsou sporné – my, lidé, jsme jim sebrali možnosti obživy. Oni někde musí bydlet, musí něco žrát. Určitě nepůjdou do paneláků a do  supermarketů. Musí si někde vyhrabat nory a někde kousat trávu (v létě) a větve stromů (v zimě).  Takže kolem vhodných toků musíme počítat s porostem vrb a topolů a nesázet až k vodě duby a sady. V bažinatých oblastech jim musíme dovolit hospodařit s vodou a nechat je, ať si své hrady v poklidu staví. Ostatně, v těchto místech můžeme postavit pozorovatelny (pro nás) a můžeme zde i pást krávy.  Cenné stromy v parcích jednoduše ochráníme obalem z pletiva a nemusíme vymýšlet šílenosti,  např. že kolem vody postavíme elektrický ohradník (To je plánováno pro lednický park. Bodejť by ne, příslušná firma si na tom narejžuje). No a nakonec musíme bobra zařadit mezi lovnou zvěř a řádně jej myslivecky obhospodařovat. To je vcelku logický vývoj u každého zvířete, které se pravidelně množí a nemá v přírodě nepřátele.

Takže přátelé, komu se líbí bobři, navštivte jejich ráj v lužních lesích na jižní Moravě u Bulhar a Nejdku.