Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Znáte nějakého rostlinného přivandrovalce? Samozřejmě že ano. Asi nejpopulárnější je bolševník velkolepý, Heracleum mantegazzianum. Je to vskutku impozantní rostlina – až 5 m vysoká, s bílými květy v okolících, které mohou mít průměr až 75 cm. Pochází z Kavkazu, ale tamní rostliny jsou prý výrazně menší. Jak je vidět, v našich krajích se mu daří. Musíme jej odlišit od našeho domácího druhu, bolševníku obecného, Heracleum sphondylium, který je mnohem menší a nedělá problémy.

Jako mnoho dalších rostlin byl bolševník přivezen botaniky a jako zajímavost pěstován v botanických zahradách. Jeho atraktivní vzhled zaujal zahradníky a ti jej začali nabízet jako okrasnou rostlinu do zahrad a parků. V Čechách byl poprvé vysazen r. 1862 v parku zámku Kynžvart a postupně se šířil do dalších parků. V Británii je prý stále nabízen jako okrasná rostlina.

Problém s bolševníkem začal až po 2. světové válce, když se v západních Čechách objevilo veliké množství neobdělávaných ploch – polí, luk, okrajů lesů a cest. Tam mohl bolševník naplno projevit své schopnosti. Vytváří veliké množství dobře klíčivých semen roznášených větrem a vodou, množí se i vegetativně, bujně roste a jeho široké listy účinně potlačují vegetaci v okolí. Jedna rostlina může vážit až 35 kg a listy mají plochu až 6 metrů čtverečních, vytvoří v průměru 15 000 semen (maximum je udáváno přes 100 000).

V šedesátých letech už byl v západních Čechách problémem. A nejen tam. Rozšířil se i do středních Čech, na Křivoklátsko, Plzeňsko, střední Povltaví, dolní Posázaví, Pošumaví, do jihočeské pánve, do Železných hor a Javorníků. Vyhýbá se teplým oblastem a horám. K jeho šíření napomáhají i lidé – sušené okolíky i se semeny jsou oblíbenou dekorací, která později končí v kompostu nebo na skládce.

Na bolševník mám osobní vzpomínky. Když jsem r. 1972 vojákoval ve Velké Hleďsebi  u Mariánských Lázní, při první vycházce do města mě zaujaly nápadné rostliny kolem silnice. Zpět jsem šel pěšky a natrhal si plné kapsy semen. Poslal jsem je domů a táta je rozházel za zahradou podél potoka. Druhý rok jsme se těšili z bujných rostlinek. A další rok vykvetly. To byla krása. Všichni sousedé obdivovali ohromné okolíky, včelaři žasli nad množstvím včel, které se na květech pásly, na podzim se slepice mohly umlátit po voňavých, olejnatých semenech. Kdekdo si u nás trhal semínka a vyséval je u baráku. A táta všem zájemcům hrdě říkával: „To donesl náš Jarka z Mariánských Lázní.“ Jednu rostlinu jsem dovezl příbuzným na Břeclavsko. U jezírka jim narostla ohromná rostlina s květy až půl metru v průměru. Všechny jejich návštěvy ji obdivovaly.

Pak se v televizi objevila reportáž o tom, jak je bolševník děsně nebezpečný. Druhý den byl u jezírka v trávníku prázdný flek a tetička mezi vrátky na mě vybřéskla: „Cos nám to donesl za sviňu. Když to dědeček viděl v televizi, hned vzal mačetu a toho hajzla porúbal a vyhodil na kompost!“ A na Vysočině táta vytáhl kosu a sekal a sekal. A sousedé se zastavovali a vyčítavě říkali: “Tohle svinstvo dovezl váš Jarka.“ A táta na to: „Co vykládáš, kdoví, odkud se to sem dostalo.“

Z mohutných rostlin bolševníků měly velikou radost děti. V jejich porostu se dobře válčilo a mohutné stonky sloužily jako klacky pro vzájemný boj. Až si malý Jakub postříkal šťávou ruku a vylezl na slunce. Za chvíli měl na kůži pořádné spáleniny. A tím je vlastně bolševník nebezpečný. Oba druhy obsahují furanokumariny, látky, které způsobují fotosenzibilitu, čili citlivost kůže na světlo. Na kůži vzniknou pořádné spáleniny, které se dlouho a obtížně hojí.

Proti bolševníku se úspěšně používají účinné herbicidy. Ale bolševník, podobně jako jiní rostlinní vetřelci, je především problémem neobdělávaných ploch. Dokud bylo každé políčko obděláváno, každá louka, mez i příkopa vysečena, okraje lesů vypaseny, byl bolševník pouze okrasnou rostlinou někde v parku. Řešení rostlinných invazí (pochopitelně ne všech) spočívá
tedy ve fungujícím zemědělství a v řádné údržbě krajiny.

Zdroj:
Pyšek P., Tichý L.: Rostlinné invaze, Rezekvítek Brno, 2001