Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jasany snad zná každý Čech. Krásné stromy s kvalitním dřevem. Lesáci je hojně vysazují v lesích a pilaři z nich mají radost. Ale pajasan?

Ano, i takový strom v Česku roste. Pajasan žláznatý, Ailanthus altissima. Pochází z Číny a v našich podmínkách jej také můžeme označit za rostlinného agresora. Každý podzim zasypává daleké okolí množstvím dobře klíčivých semen, které ve větru elegantně plachtí. Je to strom nenáročný, semena klíčí v kdejaké štěrbině někde u chodníku, v puklinách asfaltu i stěn.

Semenáčky rostou velice rychle, během roku až 2 m, lichozpeřené listy jsou až metr dlouhé. Mladé výhony sice trochu namrzají, ale jinak je to strom odolný. Nevadí mu ani sucho, a tak zarůstá vysychavé stráně pálavských stepí na jižní Moravě nebo stráně nad Vltavou v Praze. Zajímavé je, že v Česku pajasan zplaňuje teprve od 30. let minulého století. V tu dobu zde byl již asi 40 let pěstován, normálně kvetl, ale semena byla neklíčivá.

Pajasan kvete v červnu bohatými latami zelenavých kvítků, které intenzívně voní. No, voní, spíše "voní". Pach květů, mladých listů ani mízy není moc příjemný. Pyl, produkovaný ve velkém množství, je považovaný za alergický. Nebezpečí pylové alergie se lze vyhnout štěpováním samčích jedinců. V současné době jsou pajasany obaleny množstvím lat nezralých plodů barvy světle zelené až červenohnědé.

Pajasanu lze ale přiznat něco k dobru. Rychle roste, je nenáročný, odolný vůči suchu, teplu a znečištěnému ovzduší, je tedy takřka ideálním stromem do měst. Mohutné koruny rychle zaplní volný prostor, a když je to nezbytné, není škoda strom odstranit. Stejně se už někde krčí houf semenáčků připravených vyrazit bujnými výhony ke slunci.