Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Metasekvoje čínská (Metasequioa glyptostrobiodes) je další velice zajímavá živá zkamenělina. Paleontologové ji popsali z druhohorních zkamenělin a odhadli, že vyhynula před cca 70 miliony let. A pak čínští botanici ve střední Číně nečekaně objevili stovky neznámých stromů. Tedy neznámých světové vědě. Místní zemědělci stromy běžně využívali.

První sběr vzorků tohoto stromu uskutečnil 21. července 1943 ve vesnici Mou-tao v provincii Chu-pej čínský botanik Čan Wang z Národního úřadu pro výzkum lesů. Na výskyt neznámého obrovského stromu byl upozorněn v jedné místní zemědělské škole. Botanik strom předběžně identifikoval jako běžný opadavý jehličnan Glyptostrobus pensilis. V létě 1945 od něho získal herbářovou položku profesor dendrologie Wan-ťün Čeng z Národní ústřední univerzity, který tuto identifikaci zpochybnil. Domníval se, že by mohlo jít o nový druh, ba i nový rod, ne-li dokonce čeleď jehličnanů. Jelikož na důkaz toho dostupný materiál nestačil, vyslal na místo nálezu svého žáka k novému sběru v únoru a v květnu 1946.

Vzorky potvrdily, že jde o nový druh nového rodu, který Wan-ťün Čeng předběžně pojmenoval Chieniodendron sinense. Protože však neměl dostatečný srovnávací materiál, zaslal vzorky do Pekingu do Fanova biologického ústavu. Tam je prozkoumal jeho ředitel Sien-su Chu, který potvrdil, že je to skutečně dosud neznámý rod, avšak navrhl jméno Pingia grandis. V létě 1946 o objevu informoval Elmera Drew Merilla z Harvardovy univerzity. Teprve pak ho napadlo porovnat vzorky se zkamenělinami a nakonec zjistil, že se velmi podobají fosilním druhům rodu Metasequoia.

První zmínku o objevu živoucí metasekvoje v literatuře publikoval Chu v prosinci 1946, ale bez návrhu jména. V korespondenci s americkými kolegy ji Číňané jmenovali Metasequoia viva. Pod tímto jménem ji také publikovali 31. května 1947, leč bez latinského popisu, takže toto jméno je neplatné. O rok později, v létě 1947, se do oblasti vydala nová výprava s finanční pomocí od amerických kolegů (ti zaslali celkem 275 USD!). Do Mou-tao dorazila 12. září a koncem měsíce, na základě informací od místních obyvatel, nalezla původní oblast výskytu těcho metasekvojí v "Údolí metasekvojí" (Shui-sha-pa). Výprava se vrátila s řadou nových vzorků, ale hlavně s asi 2 kg semen, z nichž část putovala koncem roku do USA. Definitivní popis nového druhu "živé fosilie" Čeng a Chu společně platně publikovali 15. května 1948 pod definitivním jménem Metasequoia glyptostroboides. V témže roce založili čínští vědci společnost, která se měla starat o zachování tohoto vzácného reliktu.

První semena byla z Číny do Evropy odeslána 17. ledna 1948. V roce 1949 získala semena botanická zahrada v Průhonicích. Byl z nich vypěstován i tamní exemplář metasekvoje, nejstarší v České republice.

Celkem je známo asi 10 druhů fosilních, tedy zkamenělých metasekvojí. Nejznámější je Metasequoia disticha, původně popsaná jako Sequoia disticha; byla objevena v druhé polovině 19. století na Špicberkách a je považována za velmi blízkého příbuzného metasekvoje čínské.

Metasekvoje je velice krásný strom. Štíhlá koruna, vysoká až 35 m, tvoří jakoby vysoustruhovaný kužel. Jemná zeleň jehličí je velice příjemná pro oči. Na podzim se jehličí barví žlutavě až oranžově a pak opadávají celé koncové větvičky. Metasekvoj má i velice zajímavou kůru – tedy borku, abych byl přesný. Je vláknitá a neobvykle měkká. Prof. Machovec, který nás učil sadovnictví, doporučoval, tyto stromy sadit ve stromořadích od hospod – aby se opilci moc neomlátili.

Metasekvoje se staly běžnou součástí parků; škoda jen, že je obce více nevyužívají ke zpestření veřejné zeleně. Stromy jsou značně mrazuvzdorné a lesnické školky je množí tak úspěšně, že malý stromek lze pořídit za cenu kolem 40,- Kč. Proč si tedy neudělat radost stromečkem, který by nám mohl povídat o dinosaurech?

Další informace viz. Související odkazy