Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

A zase se vracím k mým oblíbeným rostlinným invazím. Dnes si něco povíme o obyčejném bílém akátu, botanicky správně trnovníku akátu, latinsky Robinia pseudacacia. Všichni jej známe, stal se tak běžnou součástí naší přírody, že mnozí jej za přivandrovalce již nepovažují.

Samozřejmě že akát za své rozšíření nemůže. Na počátku 17. století byla jeho semena dovezena ze Severní Ameriky do Francie a začátkem 18. století (1710) už byl v českých zemích. Brzy se stal vyhledávanou dřevinou pro zalesňování skalnatých svahů, strží, mezí a jiných neplodných míst. Cenila se kvalita a výhřevnost jeho dřeva, později hlavně velká produkce nektaru. Byla také vyšlechtěna řada zahradních kultivarů, a protože je nenáročný na stanoviště, snáší zasolení půdy a je odolný vůči znečištěnému ovzduší, stále se používá jako parková a alejová dřevina městské zeleně.

Akát má vlastnosti typického agresora. Má velikou ekologickou plasticitu, je nenáročný na životní podmínky. Vděčí za to symbióze s bakteriemi (v kořenových hlízkách), které poutají vzdušný dusík. Má velký reprodukční potenciál, hektar porostu vyprodukuje až 50 000 000 semen. Intenzivně se šíří kořenovými výběžky (kořeny dorůstají i více než 20 m) a má obdivuhodně bohatou pařezovou výmladnost.

Ekonomicky výhodné vlastnosti akátu vedly k jeho masovému vysazování. Je např. známo, že včelařský spolek v Praze poníženě žádal Jeho Císařskou Milost o svolení vysazovat akát na jinak nevyužité skalnaté stráně v okolí Prahy, aby včely dostatečnou pastvu měly.

Brzy však biologové začali naříkat. Akát zamořil biologicky cenná území, začal ničit zbytky stepí a lesostepí, vytlačoval i původní lesní porosty. Ze spadaných listů se totiž uvolňují fenolkaboxylové kyseliny, které potlačují klíčení ostatních rostlin. A tak jsou akátiny docela pusté lesy. Jen akáty a akáty, pod nimi mizerná tráva, kterou ani hladový zajíc nechce žužlat, sem tam černý bez. Hmyz skoro žádný, tedy minimum ptáků a zvířat.

Snahy o vyhubení akátů jsou marné. Lze je pouze omezovat a pracně likvidovat na malých plochách, které jsou chráněnými lokalitami. Pařezy je nutno natírat herbicidy, aby se potlačil růst výmladků. Neustále je třeba kontrolovat výmladky z kořenů a semenáče ze zavlečených semen. To vše vyžaduje hodně času i peněz.

Jen vinaři akát trochu chválí. Z jeho dřeva jsou docela kvalitní bečky, sloupky do vinohradu z akátového dřeva patří k nejtrvalejším. A pak jej samozřejmě chválí i chataři. Lesníci jim rádi povolí čištění lesa od akátu a jeho dřevo, jak již psáno, je velmi výhřevné.

Nu a samozřejmě akát milují včelaři. Když se daří, je hodně kvalitního, voňavého medu. My ostatní si můžeme nasušit akátový květ, z kterého je voňavý čaj. Ale pozor na moly – voňavé květy jim náramně chutnají. Doporučuji proto skladovat v ledničce.

Zdroj: P. Pyšek, L. Tichý: Rostlinné invaze, Rezekvítek, Brno, 2001