Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V roce 1223 na Vánoce nechal sv. František z Assisi postavit v jeskyňce u vsi Greccio nedaleko města Assisi jesle vystlané senem. K jeslím přivedl osla a vola a v tomto prostředí kněz sloužil slavnostní mši. Sv. František z Assisi přitom zpíval evangelium o narození Páně. Dle legendy se v jeslích zjevilo narozené Jezulátko, které sv. František vzal do náruče.

Členové františkánského řádu pak ve středověku šířili stavění jeslí v kostelích po Evropě. První vánoční jesle v Praze byly postaveny v roce 1562 a dle dobové zprávy se jednalo o „ jesle dosud nevídané“. V době baroka betlémy tvořily figury v životní velikosti, oblékané do krásných šatů, bohatě zdobených krajkami a zlatem. Betlém byl tvořen sv. Pannou Marií, sv. Josefem, Jezulátkem, třemi králi a pastýři.

Koncem 18. století císař Josef II. betlémy v kostelích zakázal. Lidé na venkově si však začali stavět vlastní betlémy. Prostí lidé při stavění betlému nejenom napodobovali to, co viděli v kostelích, ale vymysleli si i vlastní pojetí betlémů. V lidových betlémech se kromě tradičních biblických postav objevují i další postavy, které lidoví betlemáři znali ze svého okolí. Byli to venkované, vesničtí řemeslníci, horníci, ponocní nebo pastýři. Také krajina betlémů v podání lidových betlemářů se měnila. Z exotické krajiny s orientálními stavbami a palmami, dostávala romantickou podobu středoevropských měst a vesnic. Pro některé dobré betlemáře se práce na betlémech stala jejich skromnou obživou.

První lidové betlémy byly vyřezávané ze dřeva, později se vyráběly i betlémy keramické, papírové betlémy a z dalších materiálů. Taky v dnešní době betlémy k Vánocům prostě patří. Ve vánočním čase se lidé chodí dívat na krásné betlémy do kostelů a v mnohých domácnostech lidé mají své vlastní, mnohdy staré a vzácné betlémy.