Vánoční pohádky a já
Když jsem byla malá, připadalo mi naprosto normální proležet Vánoce u televize, ačkoliv zdaleka nebyl tak pestrý výběr pořadů jako dnes. Vždycky to začalo už týden předem. Táta vstával nechutně brzy, aby byl mezi prvními ve frontě na Týdeník Televize (z nějakého záhadného důvodu jich soudruzi dodávali na každý PNS stánek závratných dvacet kusů). Potom jsme se sestrami porvaly o to, kdo se první pokochá výběrem pohádek, a následně jsme strávily velice plodné dopoledne kroužkováním těch, které prostě MUSÍME vidět. Přestože byly pouze dva programy, vždycky se něco překrývalo, takže odpoledne bylo vyplněno dohady o to, čemu dát přednost. Dost často se u této diskuse aktérky zákeřně tahaly za vlasy (nejstarší sestra) či kousaly protivníka do končetin (moje nutná obrana).
Pak nastal dlouho očekávaný okamžik. Otevřely jsme krabici s bílými salonkami a pustily televizi. Gauč po celé Vánoce okupoval táta a my tři sestry jsme měly k dispozici pouze dvě křesla. Opět tedy propukala bouřlivá výměna názorů, tentokrát ohledně umístění diváků. Zpravidla jsem to byla já (již vysílená předchozími boji), kdo skončil v poloze ležícího střelce na zemi. Leč nevadilo mi to, i tak jsem si to dokázala užít.
Milovala jsem Mrazíka, kterého dodnes umím nazpaměť, Pyšnou princeznu, kde jsem vášnivě záviděla Krasomile, Princeznu se zlatou hvězdou, tam jsem zase záviděla Ladě, a nejvíc ze všech jsem měla ráda nejkrásnější českou pohádku Tři oříšky pro Popelku. Ostatní pohádky tehdejší doby mi moc nepřirostly k srdci, to až později například:
- Strach má velké oči s neuvěřitelnou Ivou Janžurovou,
- geniální dílo S čerty nejsou žerty, které se dodneška cituje napříč diváckým spektrem,
- Jak se budí princezny s výborným Vladimírem Menšíkem,
- O princezně, která ráčkovala s naprosto příšernou Dádou Patrasovou, ale velice chytlavými písničkami,
- další perla české kinematografie Lotrando a Zubejda,
- pohádka Princové jsou na draka, která je také úžasná od začátku do konce…
Jo, to byly časy. Teď už nade mnou pohádkový démon nemá takovou moc a pečlivě si vybírám, co zhlédnu. Nevím proč, ale ty nové pohádky, které dávají v posledních letech na Štědrý večer, se mi moc nelíbí. Příběhy Zdeňka Trošky nemusím a ty ostatní mě ničím nezaujaly. Asi jsem bohužel dospěla do věku, kdy dám před pohádkami přednost lahvi bílého a partičce žolíků s rodinou.
A co vy a pohádky? Těšíte se? Máte také svoje favority?
21.12.2010 Rubrika: Tradice a lidové obyčeje | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- "Nesnáším Vánoce!" Životní postoj, móda, nebo póza?
- Vánoce přicházejí - na co se nejvíc těšíte?
- Vánoční cukroví. Váš nejoblíbenější recept.
Diskuse ke článku - Vánoční pohádky a já
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Mám taky svoje favority...mezi klasikou natočenou před x lety....a samozřejmě ve mně taky budí vzpomínky...tenkrát jsem ještě měla rodiče....potom muže a malé děti...a dneska z toho všeho zbyly děti velké, které se mnou už nebydlí....a je to hodně o pocitech a vzpomínkách...jako ostatně celé Vánoce...
Mám radši něco dojemného, než veselé čertíky. Malá mořská víla, to bylo ono, ta byla hrozně slzotvorná. Letos tuším nebude. Potěšil mě ale muzikál Přijela k nám pouť, místo věčně omílaných Pánů kluků. Ten film je pro mě asi nějaký kultovní. Ta móda, ty kraťoulinkaté sukýnky. Nějak mlhavě si ty časy pamatuju, i když mi nebylo ani 5. Krásné písničky, z té o těch motýlech jsem vždycky byla naměkko.
mashanka: Nápodobně. A úplně nejhorší je, když ho v dabingu nazývají Ježíšek. To už radši ať část dětí myslí, že dárky nosí Santa Claus než aby byly přesvědčené, že Ježíšek je dědek v červeném kožichu.
Štědrý den trávíme úplně jinak než sledováním pohádek,ale další dva Vánoční svátky se na něco málo podíváme.
Zdaleka nebyl tak pestrý výběr ????????
Tak to nesouhlasím. Dodnes si totiž z toho obrovského výběru, který je dnes, vybírám jen to, co dávali už tenkrát.
Naprosto nesnáším americké vánoční komedie, kterých je v programo jak na.... seto . Jak vidím toho červeného blba, vypínám Tv
Mrazíka nesnáším už od základky, v první třídě nás na to tahali se školou a já se toho hrozně bála (filmy jsem moc neznala, televizi jsme ještě neměli a v kině jsem do té doby byla jen asi dvakrát) a nějak mám k tomu filmu od té doby přímo odpor. Dvě ruský pohádky to byly, co jsem se u nich bála, tahleta a pak ještě nějaká varianta Pinocchia, Buratino se to myslím jmenovalo.
Z pohádek mám nejradši Tři oříšky pro Popelku, ta je myslím nepřekonatelná.
Přidám ještě pohádku O Janovi a jeho podivuhodném příteli. Tu mám moc ráda, ale v posledních letech jsem na ni nějak neměla štěstí , v programu buď nebyla, nebo mistrně ukrytá.
Také O statečném kováři je pěkná.
No a můj favorit jsou Tři oříšky, ale kupodivu ne kvůli story Popelka a princ, ale mne dojímá úvodní znělka, při které se rozpláču a zbytek filmu už mi tak nějak uběhne . Nějak si při těch úvodních scénách vždycky vybavím naši chalupu zapadanou sněhem, kde jsme trávily jako malé Vánoce .
batum: Jsi mi teď připomněla s těma pohádkama v jednu - když jsem byla malá, tak jeden den o víkendu (nepamatuju si který) byly v rozhlase pohádky. Mamka mi ji vždy pustila, ona se natáhla a zdřímla si a já se uvelebila vedle ní v křesle a pokaždé jsem poslouchala potichu jak pěna - líbily se mi.
Kassy- teď jako bába jsem si ho koupila na DVD a musela jsem se smát,když je člověk malý vidí vše jinak, ale má to stejně kouzlo.Pohádky v jednu hodinu v neděli byly dlouho mojí hnací pákou....uvařit,umýt nádobí uklidit a honem pohádku,ale ty staré, né ty moderní, to jsem vypínala.
Jsem hrozně otrávená z toho,jak se na všech stanicích televizních dává stále dokola to samé!!!Už je mi z toho nanic....V poslední době se dívám nejvíc asi na barrandov,kde dávají kolikrát děsné úlety,ale ještě jsem je většinou neviděla!! Tak šílené filmy pro pamětníky-tuhle např. Žena pod křížem nebo tak nějak...Staré pohádky už nemusím a ty nové jsou,jak už psali přede mnou,uječené a trapné.Už na to nemám trpělivost...
batum: Jé, s tím Princem Chocholoušem jsi mi připomněla - my měly jako děti strašně moc pohádek nahraných na audiokazetách z rádia. Vždycky v sobotu byla rozhlasová hra a v neděli pohádka. A tatínek nám nahrával. A my jsme to pak poslouchaly pořád dokola, některé oblíbené jsme uměly i celé převyprávět Prince Chocholouše jsme měly taky. Zajímalo by mě, kde ty kazety skončily...
Mám asi podobný vkus jako ty, moje nejoblíbenější jsou S čerty nejsou žerty, Šíleně smutná princezna, Tři oříšky pro Popelku a Jak se budí princezny. Ale vlastně jich mám ráda i spoustu dalších. Jenom ty moderní Troškovy zrovna nemusím, připadají mi většinou takové uřvané a na jedno brdo.
U nás taky o Vánocích pohádky běžely skoro pořád. A nejen pohádky. Posledních pár let třeba na Štědrý den dávali na ČT2 My Fair Lady, kterou jsme si se séfrou pouštěly ke zdobení stromečku.
Jen na Štědrý večer se u nás televize vždycky vypínala, místo ní se pouštěla nějaká náladová hudba nebo koledy a štědrovečerní pohádka (pokud byla nějaká úplně nová) se nahrávala k pozdějšímu shlédnutí. Anděla Páně mám takhle na disku a ještě jsem ho neviděla
O Ondřeji medvědovi, princ Chocholouš, o popelce a popelákovi nejkrásnější pohádky máme stejně u nás, jsou krásné všechny, ale i filmy o Santovi....zázrak v Newyorku paráda...
KRÁSNÉ VÁNOCE AŤ PROŽIJETE V KLIDU A POHODĚ.
Jasně že se těším a budu zase znova koukat na všechno, co už znám zpaměti.
A starší dcera taky, už má objednáno, ať ji na Štědrý den hned ráno vytáhnu z postele, aby mohla koukat na pohádky
Také se ráda koukám na pohádky. Ale je potřeba zajistit to okolo, jak už to tu bylo psáno.