Velikonoce. Ty nekrásnější vzpomínky jsou z dětství.
.jpg)
Velikonoce jsem nejkrásněji prožila jako dítě. Vyrůstala jsem na venkově, kde se přece jen ještě tradice držely, a tak jsem zažila i májkování o Květné neděli - to je neděle týden před Velikonocemi.
Děvčata tehdy chodila po dědině a nesla v čele průvodu vyzdobenou májku. Co jsme tenkrát při jednotlivých zastávkách deklamovaly, to už si nepamatuju, ale co nemůžu zapomenout - barvy na májce! Po mdlých barvách nedávné zimy byla pastva pro oči vidět pestrou kytičku na její špičce, a ta slibovala brzký nástup květů živých, hlavně modřenců, fialek, plicníků, sasanek, petrklíčů - zkrátka těch, které tvoří nejkrásnější koberce, co znám. No, a abych nebyla jenom romantická, tak přiznám, že táta tehdy brblal a s naším májkováním spokojený nebyl, bručel cosi o žebrání :)
Venkovské Velikonoce, už jako dorůstající dívka, jsem měla spojené s napínavým očekáváním, protože to byla vlastně jediná slušná možnost, kdy mohli přijít kluci až do domu - tehdy velel společenský mrav přijímat pánské návštěvy až o dost později než dnes. A vstávat se muselo strašně brzo, největší ostudou pro holku bylo, když ji koledníci tahali rozcuchanou z postele. Takže - zušlechtit se, nachystat vajíčka a čekat. Ta strašná zima ještě všude, málokteré Velikonoce se vydaří tak, aby v tenké halence a sukýnce holka nemrzla. Co všecko se ale nevydrží pro tu hezkou chvíli a pro parádu?
Koledníci přišli, mně bušilo srdíčko, když byl mezi nimi ten, na kterého jsem si myslila, řečí ani moc nenadělali, odcházeli s nabarveným vajíčkem "od zajíčka" - a tím to skončilo, byla jsem opravdu ještě hodně malá :) Po příchodu do města tohle skončilo. Na Velikonoce jsme s rodiči pravidelně odjížděli někam do přírody, bylo volno z práce a naši toho chtěli užít jinak než sezením doma a čekáním na návštěvy.
A teprve až jsem se vdala a měla rodinu, snažila jsem se na svátky připravit všecko tak, jak jsem si představovala .jpg)
že k svátkům patří: bohatý stůl, vajíčka nabarvená v cibuli, obrovský dort, květiny všude možně - a hlavně k nám přijely obě babičky - moje máma a moje babička - a celé svátky trávily u nás. Ještě mám staré fotky, kde jsem vyfocená se svou babičkou na zahrádce a v náručí jak držím Bobinku, jezevčíka.
Až hodně později, kdy mi dorůstala dcera, měla tzv. vážnou známost.
Samozřejmě jsme pro něj nachystali výslužku, jenže mládenec nešel a nešel. Tradice velela: koledníci chodí do oběda, pak nic nedostanou.
Už jsme zasedli k obědu, když se přihrnul jako velká voda, i s kamarádem. Nedalo se nic dělat, vyhodit jsem je nechtěla, tak šli do vedlejšího pokoje a dostali každý kousek kuřete. Asi byli spokojení, protože po chvíli se pootevřely dveře, objevil se obličej rozzářený jako měsíc a ozvalo se: "Prosil bych dvě kávy." Tehdy jsem měla co dělat, abych zabránila spravedlivě rozhořčenému manželovi v inzultaci dotyčného nápadníka, který přišel pod vlivem a asi si popletl lokál :) Tož to jsou ty moje vzpomínky.
Chystáte se na Velikonoce? Napište nám, jak je prožíváte, jak vzpomínáte na ty, které jste prožili v dobách svého dětství. Tři z vás vyhrají pěkný dárek
29.3.2012 Rubrika: Tradice a lidové obyčeje | Komentářů 18 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Velikonoce. Ty nekrásnější vzpomínky jsou z dětství.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jelítko: No jak se vyhnout nejít např. do kaufl.,když to mám přes ulici a chodím tam denně...Leda si dát na hlavu takový ty klapky,jak má kůň a dívat se jen před sebe....
jo jo vzpominky nam nikdo nevezme...
jelítko: To tedy muselo být "veselé"...Ale chlapi mají někdy dost podivné nápady...Měl si předem pojistit,aby něco dostal, tím,že by vám to předem řekl...A vy byste vytáhly zpod stolů svoje pomlázky a už by měl "koledy", co hrdlo ráčí...
orinka: hezky napsane
Almega: Člověk tam nesmí chodit, pak se tomu vyhne. To je jediný řešení, jak si to nenechat cpát do hlavy. Musím říct, že poslední několik let se mi to dost daří.
orinka: Zkazily se nejen Velikonoce-myslím,že nejvíce od doby,kdy se u nás etablovaly velké obchodní domy...Ty stihly zhnusit a zevšednět všechno to tajemné těšení na Vánoce,na Velikonoce...Strhly závoj ze svátků a nacpaly tam jen ten bezbřehý konzum!!
orinka: 10:18 teda vrahu 
Almega: 10:11 jednou jsem taky takovejm co mě tahali z postele vzala pomlázku a hnala je svinskym krokem. Něco jinýho je, když si na Velikonoce hrajou obě strany, když jenom jedna, tak to je divný. Ale jinak mám z dětství spíš pozitivní vzpomínky na Velikonoce, ale Vánocům to nešahá ani po kotníky.
Jinak jsem si vzpomněla na jednu příhodu - v minulý práci nastoupil jeden chlapík (firma cca 80 zaměstnanců) a ten normálně šel s pomlázkou, v pátek nebo v úterý teď už nevim, po kancelářích 
a očekával, že tam všechny ženský mají připravený vajíčka 
. Bylo to hodně komické a zároveň jedna z nejtrapnějších věcí. Sedim u počítače, něco dělám a najednou někdo zaklepe. Vleze tam chlap, kterýho jsem prakticky viděla poprvé v životě a s pomlázkou mě začne v sedě švihat přes bok a řiká hody hody doprovody ještě teď se tomu musim smát chudák, sme na něj koukaly jak vyvoraný myši s kolegyněma.
PEGG: a teď jak na potvoru je navíc letní čas, br. Ještěže je aspoň pár dní na vzpamatování. No, ale fučí, ochlazuje se, kdyby aspoň trochu napršelo, ať se tráva zazelená, zatím je to spíš dohněda. A nedělají to jenom psí bobky
, tráva je suchá.
.jpeg)
A mě na velikonocích vždycky, už i jako dítě, štvalo právě to včasné vstávání. Do dnes ráda spím
Linda: jak jsou děti malé, člověk tím žije víc, ze školky se nosila vyfouknutá vajíčka (donesly je vyfouknuté z domu) a učitelka jim je hezky okrášlila, dodnes vidím ty pyšné děti, jak si na proutku nesou malované vajíčko a doma to bylo hned svátečnější. Teď jsou Velikonoce pomalu od ledna v každém hyper a supermarketu, to už ani nebaví. Zvlášť, když se pak všude dočteme, jak ošvindlovaná je čokoláda ve figurkách, tu už ani děti nechtějí.
.jpg)
Velikonoce mi vzdycky byly sumafuk - jenom den volna navic jsem brala. Máti vzdycky obarvila pár vajicek cibuli, obvykle ji praskly a pak jsem musela následujici dny dojidat vajicka na tvrdo s obarvenym bilkem. Nevim proc (vajicka mám ráda) ale ten obarveny bilek na me dodnes pusobi nepozivatelne.
Kdyz byly deti malé vyfukovala jsem jim skorápky a ony barvily (já pak pul dne uklizela), ale my máme volno uz od zeleného ctvrtka a tak obvykel jsme vyrazely nekam na vylet a nebo ted kdyz jsou uz velké obvykle vyuzivam volno k zpracovani zahrady po zime.
když ono se to celé jaksi zkazilo
Původně radostné a bezelstné svátky se změnily v závody o to, kdo víc vykoleduje (myslím peníze), kdo se nejvíc namaže (pamatuju historku o pánovi, který vypil i vodu z vázy), takže se nedivím, že takovým koledníkům je strach otevírat, taky bych je nepustila. Vím, kdo za mnou přijde, v jakém stavu - přátelům otevřu s radostí.
když ono se to celé jaksi zkazilo Původně radostné a bezelstné svátky se změnily v závody o to, kdo víc vykoleduje (myslím peníze), kdo se nejvíc namaže (pamatuju historku o pánovi, který vypil i vodu z vázy), takže se nedivím, že takovým koledníkům je strach otevírat, taky bych je nepustila. Vím, kdo za mnou přijde, v jakém stavu - přátelům otevřu s radostí.
Velikonoce jsem nesnášela. Jezdili jsme vždycky s turisťákem na výpravu, kluků tam bylo třikrát tolik co holek a těšili se, jak nás v pondělí zmydlí.
Vždycky se udělal nástup na nějakém volném prostranství, zatroubil se signál, holky zdrhaly a kluci nás honili a mydlili co se dalo, žádné jemné dotyky mašlí. Pokud možno obrátili pomlázku, aby jim ty mašle nepřekážely, měly jsme pěkná jelita. To celé se opakovalo třikrát- návrat na signál trubky a nanovo. A za to měliještědostat vajíčka?
Ovšem jeden rok jsem hned při prvním rozběhu objevila u jedné stavební parcely kadibudku a zavřela se tam. Zůstala jsme tam po celou dobu, takže jsem unikla zmlácení.
Dodnes nikoho na Velikonoce nepouštím, myslím že pomlázka od manžela a syna naprosto ke zdraví stačí. A ti moc dobře ví, jak se mají chovat.
