Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak už to vypadá, že k nám přišlo jaro. Když jsem se v prudkém jarním sluníčku rozhlédla po bytě, jímala mě závrať. Celý dům mi připadal po zimě zaprášený a neútulný. Nedá se nic dělat, Velikonoce na krku a mě čeká jarní gruntování.

Oken fůra, dveří a rámů jakbysmet. Ještě že to jaro k takové práci přímo vybízí. Mě tedy určitě. Dala jsem si za úkol, že zítra se do toho pustím, kdyby nevím co. Naštěstí to není jako v předchozím bytě, kde hrozilo, že opřu-li se o okno, vypadnu i s rámem z druhého patra. Okna byla shnilá a o výměně od majitele jsme si mohli nechat zdát. Na okna a dveře mi kamarádka poradila takzvanou švédskou utěrku. Jednou myju rámy, druhou mám na sklo a třetí, suchou, leštím. To celé bez použití saponátů. Nevím, jak to funguje, ale funguje to a okna jsou beze šmouh. Dříve jsem při pohledu na umytá okna toužila po umytí kladivem jednou provždy.

Nevím, jak vy, ale já při gruntování většinou nalézám věci, které jsem celou zimu hledala. Pak se nestačím divit, co všechno se dá objevit, když hnete stálým ustájením nábytku. Ještě mi nikdo nevysvětlil, který zatracený skřítek zahazuje za skříně doklady, kapesníky, ponožky a jiné.

Když byly děti malé, objevovala jsem i věci nevídané. Určitě jste se setkali s dětskou mánií pokreslit cokoliv. Moje děti vždycky neodolatelně lákalo vyzdobit bílé zdi svými uměleckými díly. Protože jsem je sledovala ostřížím zrakem, vymýšlely si místa naprosto nepředstavitelná. Překvapily mě třeba kresby na zdi za skříní, kam by se mezerou stěží protáhla kočka. Co to muselo dát práce prodrat se úzkou škvírkou až dozadu, jak se proboha dá v takové pozici malovat a jak se to dítě zase dostalo ven?

Další umnou malůvku jsem objevila zespodu širokého parapetu pod oknem. Na ten se dalo malovat jedině tak, že si dítě přisunulo židličku a ulehlo na záda. Zadní stěna skříňky se taky dala docela dobře použít jako plocha ke kreslení – hůř to šlo mně dolů, protože to bylo na dřevě. Několik kreseb jsem taky objevila svrchu na skříni, když jsem utírala prach – to musel být taky sportovní výkon.

Další věc, na kterou se chystám, je čištění koberců. Než jsem si ověřila výhodu přístrojů WAP z půjčovny, čistila jsem v pokleku klasicky kartáčem. Pak věda pokročila a jako poslední výkřik techniky jsem dostala tepovač. Teď sním o vysavači kombinovaném s čističem koberců a doufám, že moje přání bude vyslyšeno v létě.

Dokud jsem čistila klasicky, stalo se, že nebohé dítko v nestřežené chvíli zakleklo a začalo čistit koberec podle mého příkladu. Ovšem do kyblíku si místo mydlinek připravilo rozpuštěnou Žabku. Pamětníci vědí, že to byl prášek na drhnutí, který v zaschlém a neomytém stavu připomínal beton. A tenhle prášek nejstarší dcerka, tehdy tříletá, pečlivě rozpustila a vetřela do smyčkového koberce v chodbě, zatímco jsem se věnovala miminu. Jediné, co se dalo dělat, bylo stočit celý desetimetrový běhoun, vynést ho na sluníčko, nechat uschnout a pak bouchat, drolit a vyčesávat. To, že umyla klasického medvěda celým litrem tuzexového šampónu, kterým ho přímo napustila, jsem jí taky musela odpustit. Prostě pomáhala.

A co vy? Jak u vás probíhá jarní úklid? Děláte to s chutí, nebo z donucení? Zapojíte celou rodinu? Máte doma malé pomocníky, nebo pomocníčky-škodiče? Máte zvláštní fígle, jak si práci ulehčit? Pochlubte se!