Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dovolte, abych se s vámi podělil o příhodu, která se udála již před mnoha a mnoha lety.

Byl jsem tehdy hošík asi dvanáctiletý a o Velikonočním pondělí jsem se přidal k mnohem starším klukům, vlastně už dospělým. Ani nevím, proč takového malého kluka mezi sebe vzali.

Poctivě obcházeli chalupy, nezapomněli na žádnou spolužačku a kamarádku a všechny řádně vyšlahali. Já ovšem nejvíc a nejlépe; tehdy jsem ještě neměl tušení, že při velikonoční pomlázce jde o něco úplně jiného, než co jsme se učili ve škole.

Jít s velkejma klukama se docela vyplatilo. Holky, tedy slečny, byly nachystané, natěšené, při šlahačce správně výskaly a natřásaly se, třebaže nic moc necítily, každá byla pořádně oblečená, nejlépe do jeansů. Měly nachystanou výslužku, i když je asi moje přítomnost zaskočila, protože měly hlavně víno a něco tvrdého, ale vajíčka a bonbóny pro mě také sehnaly. Kluci tedy dostávali štamprlata, vajíčka a já bonbóny. Za chvíli byly kapsy plné, až vajíčka praskala. Naštěstí všechna byla dobře uvařená natvrdo a já se s klukama poctivě dělil, když jsme ta rozbitá pojídali. Musím přiznat, že se mi nelíbilo, jak kluci tu šlahačku odbývají, oni ty holky spíše jen šimrali a pořád všelijak chytali, že je podrží, abychom je mohli vyšlahat, ale já jsem dobře viděl, že je chytali tak, jak se holky nechytají.

V jedné chalupě nás ale uvítalo ticho. Hospodář s hospodyní byli jistě na dvoře; jako venkované a družstevníci měli kromě slepic, králíků, husí a prasete i záhumenkovou krávu, ale jak to, že nás nečeká jejich dcera? Slídili jsme po baráku, tehdy se nezamykalo, až jsme se dostali do zadního pokojíku. A tam překvapení. Zpod peřiny nevykukovala hlavička jedna, ale dvě. Přijela k nim na návštěvu sestřenice z Prahy, holky si asi dlouho do noci povídaly a v pondělí ostudně zaspaly.

Kluci se potichu rozlezli kolem postele a pak naráz strhli peřinu. Šok to byl pro obě strany. Sestřenice zřejmě přivezla jako dárek noční košilky. Holky na sobě měly takové to silonové krajkované nic na tenoučkých ramínkách, kraťoučké na všech stranách, které nic, ale vůbec nic neschovávalo. Kluci zařvali nadšením a na rozespalá tělíčka dopadly nemilosrdné rány nejen od pomlázek, ale jak je na Vysočině tradicí, i od jalovcových větví. Nemáte představu, co takové tvrdé a pichlavé jehličí dokáže udělat s jemnou kůžičkou a kolik jehliček zůstane v posteli.

Holky ječely, jako kdyby je podřezával, nevěděly, co pod sprškou rán dříve zakrýt, ale marně. To všechno se pod dvě ruce ukrýt nedalo, zvláště když radostně křičící kluci v bití neustávali. Jen já hleděl s pootevřenou pusou. Byl jsem dítě do té doby sexuální výchovou nedotčené, protože vzdělávací pořady typu Peříčka či časopisy Dívka nebo Leo byly vzdálenou budoucností. Pravda, dvě spolužačky už byly vyspělejší a měl jsem i dvě sestry. Ty ale byly oblékány do poctivého flanelu, dlouhého a volného. A také, v tom věku nás kluky zajímaly úplně jiné věci, než co holky skrývají pod nadýchanými halenkami a svetříky. A najednou ta šokující pravda "krásy bez závoje"; a že bylo na co koukat!

Ten virvál ale přilákal hospodyni. Zůstala stát ve dveřích jako Lotova žena. Když jí došlo, že čest její dcery i neteře, o niž slíbila pečovat, je hrubě pošlapávána, popadla dech, ale i jakési koště, a na nás se snesl příval škaredých slov a ran. Kluci mě v tom úprku doslova propasírovali až na náves a vykřikujíce nadšením táhli furiantsky vesnicí a kdekomu se chlubili, jaký měli mrskut. Já stál sám před domem, uši celé červené, ale když jsem zevnitř slyšel jakési pleskání a výkřiky o necudách necudných, raději jsem se pomalu loudal domů. Z kapes jsem lovil vaječné trosky, tu skrumáž mezi dveřmi nepřežilo snad ani jedno vajíčko a nevěřícně se mně hlavou honily myšlenky, že takhle je to tedy!

Po mši se před kostelem na návsi rozcházely hloučky a hlavně z těch ženských bylo možno zaslechnout, jak je ta mládež zpustlá, "a představte si, ony prej spaly skoro nahý a došli na ně klucí......" "proč ta máma na holky nedohlídne, když ví, že klucí přijdou brzy ráno...".

Myslel jsem, že holky samou ostudou alespoň týden nevylezou z baráku. Ale už odpoledne se na návsi nakrucovaly jako pávice a zdálo se, že ostatní na ně koukají jakoby se závistí. Já se pak řadu dalších let na Velikonoční pondělí velice těšíval. Ale i když jsem rozumu nabral a při šlahačce také dostával místo vajíček a bonbónů tekutou odměnu, tak takovou pomlázku jako tehdy jsem už nezažil.