Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Vzhledem k tomu, že člověk je tvor hravý, ať je mu pět nebo padesát, rozhodla jsem se, že se vám pokusím některé z her a hraček přiblížit i s jejich historií. Po panence je snad druhou nejstarší hračkou tzv. jo-jo. Všeobecně se odhaduje, že původní jo-ja pocházejí z Číny, ale první skutečná historická zmínka o něm je z roku 500 před Kristem a byla nalezena v Řecku. Tehdejší hračky měly tvar disku a byly většinou zhotoveny ze dřeva, kovu nebo hlíny. Vázy, které zobrazují mladíka hrajícího si s jo-jem, se nacházejí spolu s originály hliněných disků v Národním muzeu v Athénách.

Podle dalších historických záznamů používali v 16. století filipínští lovci systém zbraně podobný jo-ju. Byli schováni v korunách stromů a na zvířata pod sebou shazovali kameny, upevněné na dlouhém laně. Tyto zbraně měly zároveň možnost se při neúspěšném pokusu vrátit zpět a opět se spustit.

Pozdější historická zmínka je z Indie. Na malé, ručně malované krabičce z roku 1765 je zobrazena dívka hrající si s jo-jem. Během dalších 25 let se tato hračka rozšířila i do Evropy, především do aristokratických rodin ve Skotsku a Francii a do Anglie. Jak jo-jo putovalo po světě, dostávalo mnoho různých jmen.

Ve Francii je na obrazu z roku 1789 namalován čtyřletý král Ludvík XVII., který drží v ruce tzv. l´emigrette. Tento název hračka získala díky emigraci francouzských aristokratů v době Francouzské revoluce. Brali si s sebou většinou i své oblíbené hračky, jo-ja vyrobená ze slonoviny a skla. Dalším jménem bylo také například de Coblenz, podle města, které muselo mnoho Francouzů opustit. Jo-jo už v té době působilo i jako uklidňující prostředek ve stresu. Z roku 1780 se datují obrazy s generálem Lafayettem a jeho společníky v boji, jak si hrají se svými jo-ji. Jo-jo dorazilo do Paříže roku 1791 a postupně se rozšířilo celou Francií pod názvem „joujou de Normandie“ (=hračka z Normandie).

První zprávy o jo-ju ve Spojených státech jsou z roku 1866, kdy si jeden muž z Ohia nechal patentovat vynález zvaný „vylepšené bandalore“. Roku 1867 si německý emigrant Charles Kirchof patentoval systém zpětných ložisek. Až v roce 1916 byl v časopise Scientific American Supplement uveřejněn článek „Filipínské hračky“, díky kterému bylo jo-jo ukázáno světu se svým nynějším jménem. Filipínsky to údajně znamená „pojď-pojď“ nebo „vrátit se“.

Další historie jo-ja už je spjata s osobou Pedra Florese, původem Filipínce. Do Spojených států se přistěhoval roku 1915 a v letech 1919-1920 studoval ekonomickou školu v San Francisku. Svá studia chtěl dokončit na právní fakultě university v Berkeley a na druhé právní fakultě v Hastingsu. Byl však odtamtud vyhozen, přestěhoval se do Sant Barbary v Kalifornii a pracoval mimo jiné jako hotelový sluha. Na základě článku o chlapíkovi, který zbohatl díky vynálezu míčku na gumovém provázku, si vzpomněl na hru jo-jo, která se na Filipínách hrála již staletí, a rozhodl se vydělat milióny. S touto představou musel ještě několik let vydržet, ale nakonec dosáhl svého úspěchu a ve věku 29 let obdržel v červnu roku 1928 certifikát na spuštění výroby jo-jí v Santa Barbaře. Již v listopadu byla jeho společnost schopná díky svým úspěchům přitáhnout dva finančníky, Jamese a Daniela Stonea z Los Angeles. Díky nim se začala jo-ja vyrábět strojově. Po roce již Floresovy tři továrny produkovaly více než 300 000 hraček denně. Flores také v té době vyhlásil první soutěž v jo-ju, která rozšířila tuto mánii po Spojených státech. V červenci 1930 byla registrována ochranná známka Flores Yo-yo. Za nedlouho potom se Flores rozhodl prodat svůj podíl ve firmě, kterou později získala Donald Duncan Yo-yo company.

Floresova jo-ja byla vyráběna z jednoho kusu dřeva a byla unikátní tím, že to byla první jo-ja, která neměla provázek pevně přivázán ke středu. String (=provázek) měl na konci smyčku, a ta byla navlečena na střed jo-ja. Tento velmi důležitý princip je používán dodnes. Umožňuje tzv. „sleeper“, což znamená neustálé otáčení jo-ja na konci provázku. Od té doby je možné provádět s jo-jem velké množství triků.

Od Duncanova získání firmy bylo do dnešní doby vyvinuto mnoho novinek souvisejících s výrobou jo-ja a umožňujících lepší rotaci, či provádění obtížnějších triků. Roku 1985 bylo jo-jo dokonce poprvé vzato do vesmíru na raketoplánu Discovery jako součást projektu Hračky ve vesmíru.

V dnešní době je několik renomovaných firem, které se zabývají výrobou jo-jí. Většina z nich pochází z USA.