Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Šla jsem nedávno na návštěvu k jedné kamarádce, se kterou jsme se už drahnou dobu neviděly. Těšila jsem se, jak si pěkně popovídáme a probereme všechno, co se za posledních několik let v našich životech událo.

Zazvonila jsem u dveří, Radka mi otevřela a vesele halasila: „Pojď dál a nezouvej se.“

Byla jsem zaskočena. Jak „nezouvej se“? Slušný člověk se přece z venkovních bot vyzuje, když přijde do bytu. Nedbala jsem tedy jejího pokynu a jala se rozepínat boty.

„Říkám ti, nezouvej se. U nás návštěvy nezouváme. Je to neslušné a nikde ve světě se to nedělá. To je jen taková naše česká specialita,“ vysvětlila mi Radka, jak to tedy je. A aby svým slovům dodala patřičný důraz, nahodila malinko opovržlivý obličej, kterým chtěla vyjádřit své znechucení nad svými předpotopními krajany.

Tak jsem se tedy nezula. Nicméně jsem se v načančaném obýváku zrovna dobře necítila. S botami na nohách jsem si v něm připadala poněkud nepatřičně.

Cestou domů mi tato zouvací epizoda nešla z hlavy. Opravdu jsme tady sto let za opicemi, když se při vstupu do bytu zouváme a totéž požadujeme i od návštěv? V hlavě mi okamžitě vytanul obrázek z amerických filmů, kde hlavní hrdinové vcházejí z ulice nebo z garáže rovnou do kuchyně a ano – nikdy jsem žádného z nich neviděla se vyzout. Jak to tedy dělají? Chodí v botách až do večera a odhodí je až před sprchováním? A pak se přezují do trepek a špacírují v nich po té samé podlaze, kterou předtím pošlapali vším „svinstvem“ zvenku? Nebo ještě před osprchováním vytřou a vyluxují celý byt? To by jim snad vyšlo jednodušeji se prostě vyzout, ne?

Oslovila jsem tedy některé naše čtenářky, které žijí v cizině. Doufala jsem, že pak budu mít jasno. Mno…jasno tedy stále nemám, nicméně mě uklidnily. A pokud i vy patříte k těm, kteří mají pocit, že zouvání je pro neandrtálce, vězte, že to tak skutečně není.

Speedy – Kanada

"My, když někam jdeme, zouváme se automaticky v 99% případů. Jasně, že když jdeme na nějakou párty v příslušném oblečení, tak k tomu mámě už i boty a nezouváme se. Někdy si beru boty (ne bačkory) na přezutí – třeba ladící lodičky. Doma se zouváme, manžela musím někdy honit, pravda. Nikdy jsem u nikoho neviděla, že by šel v zablácených botech dál, to snad vídám jenom ve filmech. Většina lidí tu má garáže u baráku, takže jen vyleze z auta a v suchu jde dovnitř."

Evelyn – Švédsko

"Zouváme se zcela samozřejmě. I návštěvy, a to i v případě, že třeba řekneme, že nemusí. Zouvání tady normálně funguje."

Tak vidíte. Není pravda, že zouvání je nějaký hloupý přežitek a specialita našeho národa. Ovšem takových kvalit, jakých dosahují v Malajsii, jsme ještě nedosáhli. I když jak kde a jak kdo. Posuďte sami:

Hancze – Malajsie

"V Malajsii záleží na tom, do jaké domácnosti přijdete. V rodině přistěhovalce vás většinou nenutí zouvat, to záleží spíš na uvážení hosta. Jestliže jste ale dorazili v prudkém lijáku a boty vám přes bahno nejsou vidět, raději je zujte. Číňani vám ještě přede dveřmi, než stačíte pozdravit, nabídnou k přezutí vyšívané trepky příliš malé velikosti. Zato Indové či malajští muslimové vám přezutí nenabídnou žádné. Prostě se musíte zout a jít bosky. To je nepříjemné zvlášť pro pány v oblecích, kteří musí sundávat nejen boty, ale i ponožky. Z pochopitelných důvodů nemají tenhle zvyk moc v lásce. Jako zajímavost ještě uvedu, že do některých muslimských kanceláří se také chodí jen bosky, a pak ještě komplet do všech chrámů – to platí pro všechna náboženství, jen muslimové si ještě omyjí nohy.

U nás doma je to tak napůl. Máme dlaždice, tak to nechávám na každém, jak se cítí pohodlně. Ovšem když vidím někoho v botách a ponožkách, hlásím, že u nás se opravdu nezouvá."

A jak je to u vás? Zouváte se? Zouvají se u vás návštěvy? Stalo se vám, že se někdo vyzul a vy byste byli radši, kdyby si ty špinavé botky nechal? A co vy, když k někomu přijdete? Máte nějaké své zkušenosti z pobytu někde v cizině? Pojďte dál, popovídáme si o tom. Jo a nezouvejte se… anebo se zujte. Jak je ctěná libost.