Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je to už pár let, co jsme se přestěhovali. Poslední Vánoce ve starém bytu byly nezapomenutelné a nejen proto, že byly poslední.

To nám takhle měsíc před Vánocemi bouchnul kotel a k tomu se zbortil komín. Jelikož jsme se měli stěhovat, kupovat nový byl holý nesmysl. Tak jsme topili pouze elektrickými přímotopy a to jen v dětském pokoji, ložnici a v kuchyni to obstarala trouba.

Když nadešel Štědrý večer, sešli jsme se jako správní držitelé tradičních Vánoc v jídelně,  pojedli jsme při 5°C - ve svetru a rukavicích. Jak bylo milé zjištění, že tatínek letos nehraje hru "Budu vás svým pomalým jedením trápit co nejdéle". Po nejkratší večeři našeho stolování jsme se klusem dopravili ke stromečku. Byl opravdu nádherný. Jeho stříbrné ozdobení podtrhovala jinovatka na koberci. Klidně se zeptejte Vikiny! Pak následovalo úprkem rozebrat dárky a stejnou rychlostí, ne-li rychleji se dopravit do vyhřátého dětského pokoje a rozbalit si tu krásu.

Už sice nepamatuji, co jsem tenkrát dostala, ale vím, že to byly krásné Vánoce. Budu si na ně pamatovat. Na jinovatku na koberci, na rychlé snědení večeře, ale i na chumel pěti lidí tísnících se v dětském pokoji, hodujících chlebíčky u pohádek v pidiprostoru. Ale bylo nám krásně…..               

Veselé Vánoce