Talenčiny vánoční katastrofy. Vánoce našich redaktorek.
Ode dneška až do pátku vám postupně přineseme vánoční příběhy či spíše vzpomínky na některé Vánoce našich redaktorek. Dnes se můžete pobavit u příběhu naší korektorky a redaktorky talenky.
Žiju v jednom baráku s rodiči a prarodiči a Vánoce slavíme společně. Moje rodina je tak trochu trhlá, ale Vánoce na ni působí nějak zvláštně. Všichni se zklidní a vylomeniny nedělá ani poťouchlý dědeček. Tedy až na svou "františkovou mánii", která se projevuje tím, že nastrká po celém domě františky a vonné tyčinky. Natruc babičce, která "ty smraďochy" nesnáší, prská jak křeček, běhá v dědečkových stopách a loví. Nikdy je nenajde všechny. Ale jak říkám, naše Vánoce jsou vesměs klidné a příjemné, a pokud je něco naruší, jsou to okolnosti námi většinou neovlivnitelné.
Třeba když se nám ausgerechnet na Štědrý den ucpal odpad někde mezi WC v druhém patře a žumpou. Místo vůně vanilkových rohlíčků a purpury se domem nesl pach... no, vy víte čeho... a místo koled se ozývalo přes všechna patra tátovo "Sakra, sakra". Pravda, chtít po něm, aby zazpíval Narodil se Kristus Pán, když měl ruku v záchodové míse, to by bylo asi trochu moc.
Někdy těm okolnostem trochu pomůžeme – vzpomínám na Vánoce, kdy máma inteligentně usadila stromeček do květináče, hlína kolem zmrzla a stromek držel jako helvétská víra. Teda aspoň do chvíle, než ho nazdobila. Pak si hlína drze rozmrzla a stromek se poroučel k zemi. Ozdoby nevydržely a my jsme hledali azyl o patro výš (naštěstí jsou stromečky ve všech patrech).
Taky jsme jeden rok zjistili, že kapr je výborný i s chlebem. To když se do kotle bramborového salátu nějakou záhadnou cestou dostala žluč z kapra. Vskutku nezapomenutelná chuť.
Teď už se řadu let nic neobvyklého nestalo. Ťuk, ťuk, ťuk na dřevo. Ale blýská se na "lepší časy". Do naší soukromé bytovky se přiženil můj manžel, který se v téhle poťouchlé rodině cítí jako ryba ve vodě. Ohromně sem zapadnul, někdy až moc. Zřejmě pod vlivem dědečka se loni rozhodl obšťastnit františkem svou tchyni. Manželova pracovna je s obývákem mých rodičů o patro níž propojena komínem. Takže můj muž přišel na geniální nápad – hodit františka do komínu. Ihned to uskutečnil, ale načasování nebylo zrovna nejvhodnější. A taky nepočítal se zradou v podobě klapky uprostřed komína. František se proudem vzduchu pěkně rozhicoval, dopadl na komínovou klapku a rozbil se na několik uhlíků, které skončily u našich v krbu a jeho blízkém okolí. Bohužel to blízké okolí mamina zrovna luxovala "na čisto". Viděla uhlík, tak ho vysála, no... Jak mohla tušit, že je žhavý a luft ve vysavači mu ještě dodá ty správné grády. Papírové pytlíky jsou úžasně praktická věc, ale když se vám takhle na Štědrý den dopoledne vysavač změní v plamenomet, to je panečku mazec... No, dopadlo to dobře, přežili všichni, i manžel. Jak jsem říkala, jsou naši na Vánoce nějací mírumilovnější.
Tak jsem zvědavá, jak proběhnou Vánoce letošní, to už má manžel dalšího poťouchlého spojence – malého Talíka. Ti dva razí heslo, že vyzkoušet se má všechno. Uvidíme. Kdyby něco, dám vám vědět.
Šťastné a veselé.
19.12.2006 Rubrika: | Komentářů 31 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5