Silvestr bez přípravy je nejlepší
Nerada se bavím tehdy, když to někdo naplánuje. Nejradši mám takové spontánní akce, které prostě vyplynou. Dokud jsme měli děti malé, nikam jsme na Silvestra jít nemohli a trávili ho doma. Ale nemyslete si, že to bylo nějaké posedávání ve dvou u televize a o půlnoci sklenička šampusu.
Všichni naši kamarádi věděli, že když nemají vstupenku na oficiální Silvestr někde v restauraci, mohou k nám dorazit v neomezeném množství. Náš obývák měřil 6x9 metrů, připomínal menší taneční sál. Bydleli jsme hned vedle hospody a při podobných akcích nám hostinský nabízel zavést do bytu trubky rovnou z výčepu, abychom se tak nenaběhali. Když měli známí sem tam nějaké to bezprizorné dítko, klidně ho mohli vzít s sebou, protože mít doma tři nebo šest dětí, to už bylo fuk. Naštěstí byl dětský pokoj v bezpečné vzdálenosti a hluk slavících rodičů tam doléhal jen velice sporadicky.
Zato z ulice to připomínalo přívětivý, hlučnější noční podnik s dobrou kapelou. Poté, co jsme si k jedněm Vánocům nadělili hi-fi věž a na Silvestra zkoušeli její sílu, nám telefonoval soused odnaproti, co že se to u nás děje. Prý se mu zazdálo, že ulicí jedou tanky.
Tak nás jednou slavilo osm párů. Zábava byla v nejlepším, když se kolem jedenácté ozval zvonek. Vyhlédla jsem z balkónu a viděla dvě cizí dívenky. Byly notně zmožené alkoholem a opíraly se o vrátka, vrhajíce toužebné pohledy k našim oknům. „Helééé, vy jste tam spárovaný?“ reagovala ta s méně brkajícím jazykem na můj dotaz, čeho si žádají. „Jo, my jsme spárovaný – o co jde?“ zeptala jsem se. „Hmmmm. Tak to je v prdeli!“ vyletělo z ní. Podepřela kamarádku a odvrávoraly do tmy za úspěšnějším lovem.
Jindy jsme nezamkli vrátka, aby se pendlu s čerstvými nápoji lépe chodilo. Tu mě na chodbě vlastního bytu zastavili dva vojíni základní služby z nedalekých kasáren a cpali mi vstupné na tu bezva silvestrovskou diskotéku.
K dokreslení nezapomenutelných Silvestrů musím započítat ten za svobodna. Tehdy jsme s rodiči slavili u mého bratrance, který bydlel ve stejné vsi. Domů jsme přišli ve veselé náladě až v šest ráno. Hned jsem zapadla do pelíšku a netušila jsem, že maminka, která téměř abstinovala kvůli nemocnému srdíčku, usnula v křesle na verandě při přezouvání do bačkor. Vzbudil ji pocit studených nohou a kyselý zápach. Zjistila, že sedí po kotníky ve šťávě z kysaného zelí, která vytekla z puklého soudku.
A na závěr zbývají dva Silvestry. Jeden mého brášky, který se díval na vtipnou estrádu se zánětem pohrudnice. Smích se střídal se skučivým klením. A druhý, kdy jsem pro změnu já měla zablokovanou krční páteř a seděla jsem k televizi bokem, neboť bolest stále velela vpravo hleď.
Jsem jen zvědavá, co nám osud chystá na ten letošní Silvestr a Nový rok. Jak říkali Bob a Bobek: „Hlavně aby byl nový!“ Tak vám všem přeji, abyste byli veselí. A nový rok 2007 ať je takový, abyste na něj mohli s úsměvem vzpomínat.
29.12.2006 Rubrika: | Komentářů 15 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5