Záchod? K čemu? Vezmi si nočník!
„Jak to lidi dělali dřív?", problesklo mi hlavou, když jsem zase jednou byla nucena následkem nějakého špatného jídla navštěvovat onu místnůstku v kratičkých časových intervalech. Zajímavé je, že mne v takových situacích napadají myšlenky hlubokého významu. Například:
„Jak tu tak sedím,
doblba hledím,
přišlo mi na mysl,
jak asi s*al Přemysl.“
A tak jsem si dala za úkol zjistit, jak to s toaletami našich předků vlastně bylo. Pojďme se podívat do historie malé a velké strany.
Nejstarší „splachovací" záchody našli archeologové na Krétě. Vznikly někdy do doby 3000–1500 let př.n.l. Velice vyspělí byli v tomto směru i v Indii – 2500 let př.n.l., v Egyptě – 2100 let př.n.l., v Římě – 2000 let př.n.l. Pozadu nebyli ani Babyloňané a Sumerové.
Důležité je poznamenat, že dříve se lidé za své tělesné potřeby rozhodně nestyděli. Potřebu konali kdykoli, kdekoli a v jakékoli situaci. Zkusme si to představit.
Jsme státníkem ve starém Římě, právě probíhá důležité jednání s Caesarem a střeva se dožadují vyprázdnění. Žádný problém, zkrátka si luskneme prsty na sluhu a on nám přinese stříbrnou nádobu. My můžeme v úplném klidu konat potřebu a diskutovat s konzulem o zvýšení daní.
Nebo jsme římskou dominou a musíme navštívit veřejné toalety. Několik desítek sedátek je zde situováno do kruhu, a tak, když se sejde dobrá parta, můžeme si tuto společenskou událost užít a být účastníky zajímavého diskusního fóra.
Dovedete si představit, že staří Římané měli latríny původně situovány do rohu kuchyně? Já tedy ne.
Stejný postoj k těmto potřebám měli i ostatní starověké kultury.
Zajímavý je jistě i fakt, že v Indii v dávných dobách byla toaleta podle tehdejších zákonů povinnou součástí každého domu. Později zde došlo k úpadku civilizace v povodí řeky Indu a dnes většina obyvatel koná potřebu právě do řeky.
Evropa byla v tomto směru opožděná. Avšak za své potřeby se lidé také nestyděli. Jen s kanalizací to nebylo úplně v pořádku. Nočníky se vylévaly do struh na ulici, či se tyto strouhy používaly přímo.
Anglická královna Alžběta I. sice v této době žila a řídila se jejími pravidly, ale přesto si neustále stěžovala na zápach linoucí se z nedostatečně čištěných nočníků. Proto ke svým narozeninám r. 1597 dostala od svého kmotřence, sira Johna Herringtona, splachovací záchod, který pro ni vymyslel.
Alexander Cummings, anglický hodinář, si roku 1775 nechal patentovat první skutečný splachovací záchod. Sláva hodinářům!
První veřejné splachovací záchodky byly otevřeny roku 1852 v Londýně. Toalety byly jen pro pány, dámy si musely počkat. Za jejich použití se už tenkrát muselo platit – 2 pence.
A jak na tom vlastně byl ten Přemysl? Historicky nejstarší záchod v Čechách se dochoval na hradě Přimda u Rozvadova, který byl založen roku 1121. Náš Přemysl si tedy mohl při konání potřeby počínat nejpřirozeněji – docela si lebedit a přemýšlet.
Tak vidíte, jak my s tím dneska zbytečně naděláme...
Jak jste na tom vy? Také vás při konání nízkých biologických potřeb napadají hlubokomyslná témata?
20.2.2007 Rubrika: | Komentářů 5 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
