Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Když mi o hradu Houska vyprávěla kamarádka, velká fanynka věštění z karet, nadpřirozených jevů a debat o minulých životech, chvílemi jsem se hodně smála.
Vyprávěla mi o hradu, který stojí v kokořínských lesích nedaleko Máchova jezera. Prý už tam stojí po staletí, ale dosud nikdo přesně neví, za jakým účelem byl postaven. Všechny hrady jsou totiž obvykle architektonicky řešeny tak, aby se bránily proti nebezpečí zvenčí. Jenže Houska je údajně stavěná tak, aby naopak zabránila "něčemu" vylézt ven.

"Čemu?" ptala jsem se kamarádky. Oči jí svítily jako předsedovi Klubu českých záhadologů: "No to právě nikdo neví," odpověděla.

Popisovala mi také hradní gotickou kapli. Zdobí ji malby, jejichž původ a smysl rovněž není dodnes jasný. Jsou na nich totiž motivy, které se tehdy ve střední Evropě vůbec nevyskytovaly. Tu nejlepší záhadu si však nechala nakonec: hradní kaple je v podstatě z nouze ctnost. V tom místě prý před mnoha staletími praskla země a z díry začaly vylézat nestvůry. Lidé si domysleli, že jde o bránu do pekel, jámu začali zasypávat, ale zdála se příliš hluboká. A co víc: pokaždé, když už měli skoro hotovo, hlína se propadla kamsi do nitra země a oni museli začít nanovo. Nakonec se jim to přece podařilo. A aby si bránu pekelnou pojistili, postavili přímo nad jejím zasypaným ústím právě onu kapli.

Kamarádce jsem se smála pořád, ale říkala jsem si, že výlet na tenhle hrad může být docela dobrý zážitek.

Houska vlastně nevypadá ani moc jako hrad, spíš jako obrovský statek. Podle historie ji dal někdy ve třináctém století postavit Přemysl Otakar II. Hrad vyrostl v místě, kde ještě v 9. století stálo dřevěné hradiště. To vévoda Pšovanů Slavibor nechal vystavět pro svého syna Houseka. Po něm se hrad jmenuje dodnes. Postupně se hrad, původně gotický, velmi měnil. Dnes jej podle odborníků nejlépe charakterizuje tento popis: renesanční zámek s prvky gotického hradu.
Prohlídky tu dělají každou hodinu. Provází přímo pan kastelán, vousatý charismatický čtyřicátník oblečený do dobového kostýmu. Prohlídka začíná právě v kapli. Fresky znázorňující různé postavy pocházejí patrně ze 14. století. Na svou dobu jsou opravdu dost neobvyklé: objevuje se tu třeba ukřižování, které se tehdy ještě nezobrazovalo. Je tu také postava, která lukem míří jakoby přímo na návštěvníky. Ani tento motiv není ze středověku příliš znám.

Musím říct, že na posmrtný život, osud, Boha a další podobné věci nevěřím, avšak v té kapli na mě něco působilo velmi zvláštně. Jak to popsat? Zažili jste někdy pocit, že je takové ticho, až vás z toho bolí uši? Tak něco podobného jsem tam cítila. Také mi zcela nepochopitelně ztěžkly nohy. Jenže tím se raději moc nechlubím, protože mi nikdo nevěří a má mě za blázna, který povídačkám o Housce zcela podlehl :)

Bohužel, kromě kaple už toho na Housce moc k vidění není. Jediným "historickým artefaktem" jsou už zarámované fotky The Plastic People of the Universe, kteří tu kdysi natáčeli svou první desku. Bylo to v době, kdy na hradě kastelánoval Sváťa Karásek.

V roce 1924 hrad koupili noví majitelé, ale v době okupace jej zabrala německá armáda. Později se o něj "starala" komunistická vláda. Někdy v osmdesátých letech minulého století se objevil nápad celou budovu za pomoci betonu přestavět a udělat z ní podnikové rekreační středisko. Od tohoto záměru hrad na poslední chvíli zachránila sametová revoluce.