Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Každý rok si na týden bereme vnoučata a jedeme prozkoumat nějaký krásný kout naši vlasti. Letos to byl Moravský kras. Dalo by se o něm vyprávět mnohé, já vám však povím o něčem méně známém.

Z Blanska jsme se vydali na sever, až do Rudky. Prochází se lesoparkem, kde je stálá expozice sochařských děl mladých umělců. Vnuka okouzlila zejména plastika Nedělní oběd. Uhodnete? Ano, byla to krásná husička...

Dominantou kdysi byla největší socha prezidenta Masaryka, jež měřila čtrnáct metrů. Za druhé světové války však hejtman vydal rozkaz k jejímu zničení... Zůstaly jen boty.

Ale to už stoupáme po schodech pěkně vysoko, ač bych jeskyni čekala někde dole. Tohle je ovšem uměle zbudovaná pískovcová jeskyně a vytvořil ji Stanislav Rolínek. Jako mladý onemocněl tuberkulózou, a tak se dal na sochařinu. Její vchod hlídá lev, a poněvadž autor toto zvíře ve skutečnosti nikdy neviděl, tvořil jen podle ilustrací v knize. Jdeme dál úzkými chodbičkami a vidíme, že blaničtí rytíři spí (i když ve zbroji), spí i svatý Václav na svém koni...

V jedné jeskyni jsou i naši legionáři jako připomínka tehdejšího hrdinství. V padesátých letech minulého století však vadili, proto je roztloukli a dnes uvidíte jejich repliky...

Ještě jsme mohli vysoupat až na vrchol kopce, kde je rozhledna, ale už se nám nechtělo, bylo úmorné vedro.

Kousek od Rudky leží Kunštát na Moravě. Proslul jednak úžasnou keramikou – je tu galerie i prodejna – a jednak tím, že se možná právě zde narodil Jiří z Poděbrad. Rozhodně tady v dětství byl, a roku 1448 se dokonce stal majitelem zdejšího hradu. Dal jej výrazně přebudovat a v držení rodu byl do roku 1520, kdy celé panství koupili Pernštejnové.

A teď je ta správná doba na nějaký pěkný zámek. Což takhle Lysice?

První zmínky o obci Lysice pocházejí z roku 1308. Jejími prvními držiteli byli páni z Kunštátu, kteří zde postavili středověkou tvrz, přebudovanou později na renesanční zámek. Zámek prošel v následujících stoletích řadou rekonstrukcí. Svou původní podobu si ponechala i renesanční terasovitá zámecká zahrada, kterou lze navštívit společně s jediným přístupným zámeckým zahradnictvím a oranžerií u nás. V bohatě zařízených interiérech národní kulturní památky lze obdivovat sbírky skla, soubory orientálních uměleckých předmětů a zbraní, včetně japonských.

Významné jsou i historické knihovny, z nichž jedna je připisována slavné rakouské spisovatelce Marii Ebner von Eschenbach, rozené Dubské. Její význam byl obdobný, jaký má pro nás Božena Němcová. Právě Dubští z Třebomyslic jako poslední šlechtici, vlastnící zámek a lysické panství, vedli bohatý společenský a kulturní život. Slavné bylo zámecké divadlo i hudební představení a salony.

Divadlo mělo bohatý fundus kostýmů, do Lysic si jezdili půjčovat prý dokonce z Vídně. Začátkem 20. století divadlo bohužel vyhořelo. Právě na jeho místě jsme měli možnost poslechnout si živou hudbu – starší pán a mladá dívka v dobových kostýmech tu hráli na housle a zobcovou flétnu. Co myslíte, kdo hrál na housle? Řekli jste dívka? Správně.

No a protože nám vyhládlo, zajeli jsme do blízkého pivovaru Černá Hora, aby si užilo i tělo, když ducha jsme nakrmili předtím...

Přikládám pár odkazů, najdete v nich četné fotografie z lysického zámku. Byla by škoda je nevidět.

Tak co, nalákala jsem vás?

Zdroj:

http://kunstat-na-morave.turistik.cz/cs/
http://www.boskowan.cz/historie/lysice/
http://www.pruvodce.com/lysice/
http://www.blanensko.info/zamek-kunstat.php

FOTO: www.brno.cz