Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Sluníčko už tolik nehřeje, co si udělat výlet? A kam se vydáme? Vzali jsme si pasy a hurá za hranice všedních dní... Přes Strakonice a Vimperk do povodí Vydřího potoka. Jsme mezi Vimperkem a Kvildou, v kraji německy zvaném Heiden (vřesoviště), což napovídá, že je velmi chudý. Býval tady opravdu těžký život, ale také poetický, ve znamení velkého souznění s přírodou.

Je to kraj Lad – Borová, Hrabická, Pravětínská, Černá, Svinná, Švajglova. Dodnes je zde stálý biotop, proto je to chráněná krajinná oblast Šumavský národní park.

Středem celého údolí se vine Vydří potok s četnými meandry. Vlévá se do Teplé a Malé Vltavy. Na jejich soutoku se rozkládají Borová Lada, cíl naší cesty.
Borová Lada vznikla roku 1750. Prvními osadníky byli dřevorubci z panství Josefa Adama Schwarzenberga. Možná by vás zajímalo, čím, kromě dřevorubectví, se zdejší obyvatelé živili. Máme soupis z roku 1930:

384 obyvatel, z toho 8 Čechů, jinak Němci. Dva obchody s chlebem a pečivem, dvoje smíšené zboží, dvě pánská krejčovství, tři hospody, tři obchody s dřívím, tři kováři, pekařství, truhlářství, prodejna lahvového piva, mlýn, tři pily, obchod s oděvy a prádlem, řeznictví, obuvník, kolář, pilař, povoznictví a švadlena. V každé chalupě žilo přibližně deset lidí. Odkud to máme? Z archivu Obecního úřadu Borová Lada.

Prošli jsme naučnou stezku přes blata, zašli na houby.

Kraj měl i smutnou historii. Starousedlíci se přihlásili k Říši, 140 jich padlo, po válce následoval odsun... Mnoho chalup zůstalo opuštěných a dnes již neexistují. Někde jsou vidět zbytky zdí, jinde základy. Je mi z toho docela smutno.

Protože byl krásný a jasný den, z vyhlídky jsme viděli zasněžené vrcholky Alp. Přijeďte se přesvědčit.

Druhý den vyrážíme směr Pasov (Passau). Zvláštností tohoto starobylého města je, že se zde slévají v jednom místě hned tři řeky – světlezelený a matný Inn, tmavomodrý Dunaj a černý Ilz. Je tu velký říční osobní přístav. Můžete se vydat na okružní jízdu městem a nebo se pustit lodí až do Lince a Vídně.

První zmínky o městě sahají do 1. stol. př.n.l., kdy zde keltští Bójové, tedy naši předkové, zakládali opevněné sídliště. Někdy v 80. letech našeho letopočtu to byla římská pohraniční pevnost a kolem r. 740 zde vzniklo významné biskupství. Koncem 9. století patřil zdejší biskup mezi největší odpůrce moravského Metoděje. Znovu sehrál pasovský biskup negativní roli v Kostnici, kdy patřil k žalobcům Jana Husa. A konečně známe z historie vpád Pasovských. Roku 1611 obsadil Leopold Habsburský se žoldáky Pražský hrad a Malou Stranu.

Historické jádro mezi sebou svírají Inn a Dunaj, po velkém požáru r. 1662 byly domy většinou nově postavené v barokním slohu. Na pravém břehu Innu vede kryté schodiště se 164 schody na známé poutní místo.
Na levém břehu Dunaje, u ústí řeky Ilzu, stojí Dolní hrad ze 14. století a na návrší je rozsáhlý Horní hrad z r. 1219.
Zajímavé je, že se tu nachází Muzeum českého skla, kde je přes 30 tisíc exponátů z let 1700–1950.
Protože Pasov je univerzitní město, všude bylo hodně mladých lidí a jak jinak – i hospůdek, cukráren a kaváren. Zašli jsme do restaurace Schariwari na břehu Dunaje a dlouho vybírali... Přitočil se k nám číšník a česky nám doporučil místní specialitu – vepřové koleno a vepřovou pečeni, k tomu na ochutnání kvasnicové pivo lehké světlé a černé.

Město na nás udělalo moc hezký dojem. Určitě sem ještě jednou přijedeme a zkusíme výlet do Lince. Nemusí to být přímo lodí, i cesta podél Dunaje je prý velice malebná a stojí za to.

Fotografie:  www.borova-lada.cz , www.risy.cz

Muzeum českého skla – www.glasmuseum.de
Horní hrad – www.oberhausmuseum.de