Kde spával kníže Václav
Znáte to? Někdy si řeknete „Musím se konečně podívat na...“ V mém případě to byla Budeč.
Byl krásný předjarní den, mlha se pomalu zvedla a dovolila sluníčku vykouknout a všechno pozlatit. A my, tedy já, muž a pes (pořadí lze jakkoliv zaměnit), jsme vyrazili.
Co jsem si o Budči přečetla předem?
Na vyvýšenině nad Zákolanským potokem u osady Kovar stávalo původně hradiště založené v době prvních Přemyslovců. Počátky osídlení sahají až do pozdní doby bronzové a na začátek doby železné, kdy tu bylo sídliště lidu knovízské kultury, což se datuje do 8.–6. století př.n. l.
A pak, kolem roku 800 n.l., přicházejí na Budeč první Slované. V té době zde začali budovat své hradiště se dvěma pásy kamenných opevnění s dřevěnou konstrukcí. Postupně hradiště sílilo a rostlo ve velký komplex. V 9. a 10. století se tak Budeč stala jedním z hlavních knížeckých sídel Přemyslovců. Traduje se, že právě zde bába Ludmila učila svatého Václava...
Když to místo objevíte – ano, opravdu objevíte, zažijete zázrak. Uvidíte nejen krajinu, kameny... Ale před vašima očima se začnou odvíjet dějiny.
Od druhé poloviny 10. století Přemyslovci přesídlili na Pražský hrad. Budeč a ostatní hrady ustoupily do pozadí. Poslední historická zpráva o Budči je ze 13. století, kdy ji královna Kunhuta darovala vyšehradské kapitule.
Od 13. stol. plocha opuštěného hradiště s rozpadlými valy zarůstala a měnila se v pastviny. Původní rotunda sv. Petra s apsidou dostala koncem 12. století věž. Byla upravena v druhé polovině 17. století. Nyní je zde kostel sv. Petra a Pavla, který je obklopen hřbitovem s barokní branou.
Zajímavá pověst se dostala do slavné kroniky Václava Hájka z Libočan. Podle něj byla budečská škola tak starobylá, že se zde učil i Přemysl Oráč a kněžna Libuše. Tohoto tvrzení využil i Bedřich Smetana v jedné árii opery Libuše.
A co jsem se ještě dozvěděla na internetu?
Něco o nedalekých Zákolanech. (Je vám to povědomé? Jak by ne – tam se přece narodil náš druhý dělnický prezident Antonín Zápotocký.) Tak tedy v Zákolanech mají kapličku, jejíž zvon zněl roku 1621 na Staroměstském náměstí při popravě 27 českých pánů...
Kousek na severovýchod od Budče leží podlouhlý kámen, připomínající lože. A tam prý spával svatý Václav, když na Budči pobýval.
Další pověst praví, že
za dávných dob žil pod Budčí starý kovář, muž velmi zbožný. Jednu neděli usnul při požehnání na kůru a spal až do půlnoci. Náhle jej probudil hlahol zvonů. Udiven si protírá oči a vidí, jak se svatý Vojtěch v biskupském hávu ubírá ze sakristie k oltáři v průvodu všech českých patronů, a tu se modlí. Na to svatý Prokop v rouše řeholnickém vystupuje na kazatelnu a kárá český národ břitkými slovy za mnohé poklesky; tu však svatý Václav a svatá Ludmila ujímají se českého lidu a navrhují, aby šli společně prosit Pána za smilování. I vcházejí všichni v oblaku za hlaholu zvonů do nebe, přičemž kovář klesá bez vědomí k zemi a probouzí se až druhého dne. Umírá však brzy po tomto vidění.
Některé osoby mívaly různá vidění na Budči. Tak na například viděli někteří za tmavých nocí kutálet se po valech budečských ohnivé kulové těleso, jiní zase bíle přistrojenou ženskou osobu, opět jiní viděli tudy pobíhat černého psa. Tato poslední pověst zachovala se i o silnici mezi Kolčí a Zákolany, kde prý také potkáván černý pes. Nad Kováry při pěšině do Trněného Újezda je tímto proslulá tzv. „kravská rokle“, kde některé, jinak věrohodné osoby měly prý různá vidění. Tak např. viděli tu bílý sud, valící se před nohama chodce a mluvící, nebo svítilnu, která neviditelnou silou jsouc nesena...
Byl to moc krásný výlet. Kdo to nemáte daleko, podívejte se tam, nebudete litovat.
Více se dozvíte třeba zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bude%C4%8D_(hradi%C5%A1t%C4%9B)
7.4.2008 Rubrika: Cestování | Komentářů 2 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kde spával kníže Václav
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Z Prahy je to kousíček, takže velmi šikovný tip na výlet A je tam opravdu krásně, to můžu potvrdit
Bohužel, zrovna já to daleko mám, ale děkuji za pěkné počtení!