Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Díl 3. a poslední - Jak jsem si hrála na průvodce…

Díl 3. a poslední - Jak jsem si hrála na průvodce…

…aneb zase jeden z mých hloupyých nápadů.

Neděle 31.dubna v 9h sraz na Florenci (jak jinak) a co podnikneme dneska? Projevili přání navštívit přirodu a tak jsme měli naplánovaný výlet za Prahu – dostali na výběr mezi Karlštejnem a Koněpruskými jeskyněmi? To jsem si zavařila a počala jsem vysvětlovat co jsou to jeskyně. Skončili jsme v Berouně na autobusovém nádraží.

Omlouvám se, pokud se tu vyskytují nějaké domorodkyně, ale uprímně pro těch asi 8 tyčí s jízdními řády a zavřeným stánkem s občerstvením je to více než honosný název.  Když k tomu přidám šedou oblohu, z které navíc začalo mrholit, mohli se mí drazí Dánové klidně domnívat, ze je hodlám únést a budu požadovat tučné výkupné. A to nemluvím o taxikáři, kterému odvoz 7 osob k jeskyním nestál ani za nastartování auta. Měl smůlu, našla jsem si jinýho, který byl ochoten odvézt nás byť musel jet dvakrát.

Koněpruské jeskyně je nadchly a já poprvé v životě nestála frontu na vstup, neb jsme tam byli jediní návstěvníci. Mimochodem taktéž poprvé v životě jsem se v jeskyních ohřála – vevnitř bylo nějakých 10 stupňů , kdežto venku lehce pod nulou. Po prohlídce a vykoupení stánku se suvenýry projevili zájem o procházku tamní přírodou. Kdyby bylo léto a nebo aspoň sluničko a pár stupňů nad nulou, tak bych to pochopila, takhle jsem si v duchu zaťukala na čelo šla vyzpovídat domorodce v suvenýrech. Dozvěděla jsem se, že do Berouna na nádraží je to lehce z kopce a po rovině nějakých 5-6km.  Já vůl mu to uvěřila a  předložila myšlenku skupině, která to radostně uvítala.

Tu radost si udržely první asi 2 km, kdy se cesta lehce svažovala lesem , pak jsme potkali drobný, asi kilometrový kopeček a nastal sestup. Měl pouze jednu vadu, klesal pod úhlem bajočko tak 70-80 stupňů. Někde v jeho polovině jsme překročili hranici, kterou meterologové označují jako vyšší  polohy, a z romanticky křupajícího ledu pod našima nohama se stalo kouzající blátíčko.  Po sjezdu tohoto lehkého klesaní stylem od stomu ke stromu  a dalších asi 3km roviny nastalo stoupání, o kterém se mi ten mladý muž v suvenýrech nějak pozapoměl zmínit a já na něm málem vypustila duši.

Do Berouna jsem dorazili o tři hodiny a asi 10km později plni zážitků a s bahnem někam  po pás. Ovsem tato “procházka” měla pro Franka coby elektrikáře, další nezapomenutelný zážitek – elektrické vedení na dřevěných sloupech, porcelánové pojistky a jejich připojení k domům na předměstí Berouna ho uvedly v němý úžas. Na nádraží jsme vykoupili  místní občerstvení, já zažila poměrně horkou lingvistickou chvilku, když jsem se snažila osvětlit pojem tvarohový koláč. Tvaroh je v Dánsku poměrně neznámá surovina a soutchán se domníval, že se jedná o zapečený sýr. Vzdala jsem to, zakoupila poslední dva tvarohové výrobky, krapet primitivním způsobem jsem je rozdělila a všichni (kromě Camilly) povinně ochutnali rozdíl mezi tvarohem a sýrem.

V mezičase jsem ještě stačila zatelefonovat Monje, že v Praze budu tak za hodinu. Domluvili jsme si schůzku pod koněm s tím, že mě lehce pozná “mám hnědou dlouho koženou bundu a bahno všude”. Ve vlaku z nás pomalu začalo bahno opadávat a Dánové byli nadšeni výhledem. Na hlavním nádraží jsem se s nimi rozloučila, oni se jeli převléknout do hotelů a pak soutchánovci vyrazili na procházku Prahou a omladina vykoupit nákupní centrum v Letňanech. Jak pravila dcera “musím jim přece ukázat pořádný nákupní centrum”, čímž myslela (opět v Dánsku neznámé) Tesco a jeho 24-ti hodinovou otevírací dobu.  Mě s bahnem snad až ve vlasech oslovila na Václaváku dáma v kozačkách, šatech a kabátu přicházející z vystavy o poslednim mocipánovi.

Musím uznat, že jsme s naším oblečením tvořili nadherné nepřehlédnutelné duo….diky Monjo za super pokec! V Brandýse mě uvítala kámoška s vaječnou pomazánkou, velikonoční nádivkou a bílým vínem. Do asi třetí hodiny ranní jsme si vyměňovaly víkendové zážitky a plánovaly uspořádán jejiích nových skříní, které chtěla po velikonocích objednat.

PS. Do dneška ty skríně ještě pořád neobjednala

Ponděli 1.dubna v 9h na Florenci potkávam pouze dceru, s kterou jsem zajela na hřbitov upravit rodinnou hrobku, nakoupit poslední zásoby českých pochutin a po poledni jsme dorazili do hotelu vyzvednout zavazadla. Dánove si mezitím prošli naposledy Pražské centrum včetně Karlova mostu a vydatně se posílili na cestu českým pivem. Rozloučili jsme se a vyslala jsem je směr Ruzyně. A já se snad poprvé vydala do Brandýsa za světla. Kámoška se mezitím u svojí rodiny zmínila o mých toulkách po Praze a její maminka nás zásobila bramborovým salátem a řízkama.  Večer jsem, za vydatného posilňování se zaslaným proviantem, přemlouvala kufr, aby pojmul nakoupené zásoby  českých pochutin a dárky.

PS.letadlo mělo opět zpoždění.

V úterý 2.dubna jsem se poprvé vyspala a dopoledne jsem prošla Brandýs a dokoupila zásoby typu barva na látku, silonové punčocháče, 30 rohlíků, několik krabiček Apetita, Eidam na obalování a milión dalších lehce zabalitelných drobností. A došla jsem k názoru, že vidím obsahové možnosti mého kufříku více než optimisticky a tudíž jsem zakoupila příruční tašku a tiše doufala, že váhově jakž takž nepřesahuji limit ČSA. Po obědě jsem i já vyrazila směr letište. Letadlo mělo opět zpoždění, tentokrát rekordních 90 minut,  a ve 22h mě manžel vyzvedával u nás ve městě na nádraži.

Člověk jak blázen nenakupuje podle toho, co mu chybi nebo potřebuje, ale podle váhy a velikosti daného sortimentu, několikrát přepakovává a převažuje zavazadla, aby se ve výsledku dohadoval na letišti k vůli necelým dvou kilům nadváhy a o 3cm větší tašce. Pričemž ČSA inzeruje, že berou ruční zavazadla do 8kg, což ovšem personál letiště nezajímá, protože oni mají instrukce 5kg. A ve výsledku? Kdybych jela autem, tak mi to taky trvá 10hodin, zaplatím za palivo a mostní poplatky totéž co za letenku a všechny jízdenky a navíc nemusím řešit, jestli 10 krabiček Apetita váží 1,5kg a nebo 2kg. Shrnuto: příště jedu autem!!!!

Linda


14.3.2014   Rubrika: Krásy naší země   |   Komentářů 27   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Díl 3. a poslední - Jak jsem si hrála na průvodce…

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-27
celina
celina - 19.3.2014 7:32

smajlik - 75smajlik - 5škoda, že už jste dojeli, tak o ten popis malování bytu bych se taky hlásila, ať mám inspiracismajlik - 68
Jo, jo, zkratky jsou vždycky ty "nejdelší" cestysmajlik - 34

 
Jarča*
Jarča* - 17.3.2014 7:49

Dočítám až dneska - supersmajlik - 5
Aspoň měli Dánové nějaké zážitkysmajlik - 16 Ještě by mě zajímalo, jestli dali najevo, jak se jim u nás celkově líbilo.

 
orinka
orinka - 16.3.2014 10:09

možná by pomohlo nějaké počitadlo - kolikrát je článek přečten. jestli to jde, nevím.smajlik - 55 Uznávám argument, že diskutovat se tu moc nedá, jedině chválitsmajlik - 25 Je to dobře napsané a navíc představa, že bych měla cokoliv podobného na krku já, je šílená!!smajlik - 76

 
YXH
YXH - 15.3.2014 15:50

Dekuju za krasne poctenicko, az se nekdy vydame do Danska, poprosim te abys byla nas pruvodce, tolik srandy zato stoji smajlik - 68
Ten tvaroh tady taky nemaji moc dobry, sice se tu da koupit i "suchy", ale radsi delam svuj. Jde na peceni i na pomazanky....
4 l normalniho mleka, 1 l slehacky, 1 l zakysu nebo podmasli, trochu soli, trochu cukru a 3 lzice citronove stavy.
Mleko a slehacku dam varit, pridam cukr a sul podle chuti. Jak se zacne zvedat nahoru k varu, naliju do toho rozmichane podmasli s citronovou stavou. Tim se to srazi. Jak zacne hrudkovatet a vytvori se syrovatka (nazelenala voda) sundam to z plotynky a necham vychladnout. Pak zcedim pres ridkou uterku.

 
evropka
evropka - 15.3.2014 15:43

Bellana: jj poklepat na rameni potěšísmajlik - 58

 
Bellana
Bellana - 15.3.2014 13:23

evropka: Těžko diskutovat k takovému článku. Jediné, co se dá napsat: "Opět skvělé, Lindo. Těším se na další." Z toho bitvu názorů neuděláme smajlik - 58. O to raději si takový článek přečtu. smajlik - 2

 
Linda
Linda - 15.3.2014 10:45

DIKYsmajlik - 24

 
evropka
evropka - 15.3.2014 8:20

orinka: kéžbysmajlik - 58

 
orinka
orinka - 15.3.2014 7:08

evropka: myslím, že víc čtou, než píšousmajlik - 58

 
Marol
Marol - 14.3.2014 22:02

Linda - Moc pěkně napsané. smajlik - 47
Už se těším na další - malování. smajlik - 31smajlik - 5

 
loupák
loupák - 14.3.2014 19:51

Lindo,ty si prostě supermankasmajlik - 34smajlik - 34smajlik - 47díky za prodloužení životasmajlik - 34smajlik - 47...piš piš piš,nebo tě sežere myšsmajlik - 68smajlik - 47

 
Petruša
Petruša - 14.3.2014 18:49

těším se na další články smajlik - 5

 
evropka
evropka - 14.3.2014 18:02

lindo bájo počteníčko,divím se že to zajímá tak málo ŠŽ,než ty nářky pořád dokola...
obrázek - 88_1_(2).gif

 
orinka
orinka - 14.3.2014 15:40

Linda: a když bys nechala zkysnout mléko a pak ho dala prokapat přes utěrku, měla bys tvaroh domácí a bez převážení. Jen k tomu musíš mít kyšku z dobrého mléka.

 
Jaguška
Jaguška - 14.3.2014 15:31

Do Berouna jsem psala, že tam na autobusáku přestupuji a je tam málo laviček. To bylo před více než 5 lety. Odpověděli mi, že už jim to nestojí za to, že budou autobusák stěhovat k vlakovému nádraží. Pokud vím, byla jsem tam naposled na podzim, tak autobusák ještě přestěhovaný není. Veřejná doprava je u nás dobrá, ale to se netýká Koněpruských jeskyní. Tam staví jen Příbramák a nemotorizovaní lidé musí pěšky. Jsou tam i schůdnější cesty, ale to to tam člověk musí znát. - Kdyby to bylo jednoduché, tak nemáš tolik zážitků. smajlik - 93

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-27
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 77963.
Archiv anket.