Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Cestování po Šumavě 2.díl. Šumavská jezera

Cestování po Šumavě 2.díl. Šumavská jezera

Sobota ráno – venku je zamračeno, různé předpovědi počasí se shodují v mlhavém, studeném dni s možností srážek. Sakra jela jsem 24hodin na Šumavu a tak přece nebudu tvrdnout doma, vždyť je to jenom voda. A vytáhla jsem dceru na drobnou procházku.

Na Špičáku a v jeho okolí jsem v dobách raného mládí trávila každou dovolenou a skoro každý víkend a tudíž jsem tam znávala, jak se říká, každý šutr. Jenže před 20 lety! Ona i příroda se za tu dobu stačí změnit, nemluvě o lidských zásazích. Takže jsem vrazila mapu do batohu s tím, že někde zhruba támhle tím směrem přes les je Sportovní areál a po sjezdovce vylezeme na značenou cestu po které dojdeme až na Špičácké sedlo. Ovšem v lese směrem k areálu nás překvapila vyasfaltovaná stezka. Odhadla jsem, že směřuje zhruba k sedlu, nakonec kdyby někde odbočila vždycky to můžeme vzít přímo lesem. A ano šla až na Špičácké sedlo, ale jinudy než mě se líbilo a tak po půl kilometru z ní mizime do lesa a přes louku. Na sedle jsme se před nástěnnou mapou začaly rozhodovat, kam budeme pokračovat. Dcera, ktera má fotografickou pamět a orientační smysl srovnatelný s ptactvem, se nesměle optala “mami z kterého roku máš tu mapu?” Pravda musím ji přiznat, že mapa před námi se krapátko lišila od té, kterou jsme studovaly predešlý večer, nemluvě o té vyasfaltované cyklistické stezce v lese. V mých očích naprostá drobnost, dcera začala přemýšlet, zda nápad ztrávit dovolenou s matkou nepatří náhodou k těm méně povedeným. Co se může stát, jsme na kopcích, buď při našich toulkách spadneme do Němec a nebo někam do Čech.

A vydaly jsme se necelé 4 km směrem na Černé jezero. Cestou se nenápadne ochladilo, dcera si natáhla už druhý svetr a začala přednášku na téma globální oteplování. Na Černém jezeře nás napadlo zahřát se výstupem na Rozvodí. Pro ty co neznají tuto část Šumavy doplňím, že to byl nápad hodný sportovního šílence a nebo velice sadistického sebevraha – nejsem ani jedno, jenom občas, zcela vyjímečně, mě přepadne hodně blbý nápad. Někde v polovine toho “mírného” stoupání (opět pro neznalce okolí, jedná se o tak kilometřík po kamenité cestě pod úhlem asi tak 80stupnů) mě zničehonic zezadu cosi olízlo ruku. Když jsem se ohlídla tak s moji pravicí se kamarádilo cosi mezi labradorem a medvědem, velice přítulný, drbaní vyžadující stvoření. Dcera se jenom zeptala, zda jsem si jista, že je to ještě v kategorii pes a pro jistotu vylezla o kus dál. Co já vím, mě by spíš zajímalo, komu to patří a nebo jestli se s námi bude družit i nadále a v duchu jsem začala řešit velikost naší svačiny. Daly jsme si s chlupáčem pauzu a za chvíli se pod námi v kopci objevili i majitelé.

Psa jsme odevzdaly, já chytila druhý dech a vyplazila se zbytek kopečku. Nahoře na Rozvodí jsem poděkovala všem božstvům za chladný deštivý den, být sluníčko a nad 20 stupňů, asi bych tam zdechla. Zjistila jsem, že vrchol Špičáku je přístupný pouze v termínu červen-srpen, což by mi upřímně řečeno zase až tak nevadilo, nějaká cedule mě nezastaví, ale v těch mracích jsme byly rády, že jsme videly jedna druhou, natož plazit se někam na vrchol. Z Rozvodí jsme se tedy vydaly směrem dolů k Čertovu jezeru. A vida lesní cesta s přírodními schody ze dřeva se mi změnila ve stěrkovou cestu se zábradlím. Jsem zastáncem názoru, že příroda má zůstat přírodní a tak mi chvíli trvalo, než jsem tuto štěrkovou cestu vydýchala. Dcera mě uklidňovala logickým výkladem, že stěrk je vlastně kámen a kámen patří do lesa, takže to zase tak špatný být nemůže.

Na Čertově jezeře jsme zdlábly svačiny, podělily se s kachničkama o rohlíky, mraky začaly lehce soupat takže i Jezerní stěna se zviditelnila … a kudy dál? Z paměti jsem vylovila, že vlevo od jezera by měla jít asfaltka, z dob vojenské ochrany hranic, až do Železné Rudy. Dcera na rozcestníku našla červenou značku jdoucí stejným směrem. A vydaly jsme se na cestu. Jenže dceřina červená velice rychle odbočila do lesa a do kopce, na moje protesty, že Ruda je pod kopcem a ne na něm, reagovala, že odteď se pokračuje podle značek a ne podle mých vzpomínek a nebo podle mapy vydané před Kristem. Další asi 2km pokračovaly za duchaplné diskuze, že před Kristem tu nebyl ani ten les, natož moje mapa a bůh ví jestli tenkrát někdo vůbec kreslil mapy. Červená značka vedla sice do Rudy, ale do německý (pro neznalce okolí: Železná Ruda je jedno město rozdělené na českou část a německou a mezi nimi je nějaké 2 kilometrové území nikoho = dřívější pásmo). Asi po 3-4km jsme potkaly ukazatel k hrobu jakéhosi českého turistického nadšence, a ejhle od hrobu se zničehonic táhla modrá značka jdoucí do české Železné Rudy. Mapa tuto drobnou informaci neuváděla a ukazatel jsme nenašly (a nebo přehlídly, taky možnost).

V Železné Rudě jsme zjistily, že místní Spar má otevřeno v podstatě pořád a doplnily jsme zásoby. A zároveň jsme zjistily, že o víkendu autobusy nejezdí, ale zato vlak jede skoro každou hodinu.

Večer v posteli masírujíc si do té doby pro me neexistujíci svalové skupiny jsem spočítala, že ta drobná vycházka k jezerům nás vyšla na nějakých 18-20km.

Linda


11.7.2014   Rubrika: Krásy naší země   |   Komentářů 7   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,7/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Cestování po Šumavě 2.díl. Šumavská jezera

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Petruša
Petruša - 11.7.2014 17:04

smajlik - 68smajlik - 47 cosi mezi labradorem a medvěděm...jsi si jistá jestli to je ještě kategorie pes a velikost svačiny...to mě fakt pobavilo smajlik - 68

 
kubikm
kubikm - 11.7.2014 14:21

smajlik - 21smajlik - 5smajlik - 5jako vždy a kam dál?

 
evropka
evropka - 11.7.2014 10:32

obrázek - 82_2_.gifobrázek - 82_2_.gif
super holky!!!!!!smajlik - 68
s dcerou je dovolená nejlepší...(alespoň s mojí)smajlik - 100

 
Almega
Almega - 11.7.2014 7:09

Byla jsem na táboře v Železné Rudě asi v roce 1965...Moc si nepamatuji,jak to tam vypadalo,jen že jsme byli taky u nějakého jezera...A ten kostel.To byl první tábor,odkud jsme jeli domů vlakem,v Chebu jsme měli přestupovat a samozřejmě část dětí s vedoucí jsme to nestihly a čekali na další ,a proto si to víc pamatuji,než zážitky z Rudy....

 
Jarča*
Jarča* - 11.7.2014 6:49

A na Čertovo jezero mám poslední vzpomínku, jak jsme tam šli ještě s prvním manželem a dětmi, když jsme byli v Rudě o vánočních prázdninách. Byl to fakt báječný nápad, protože bylo asi -20, foukal ledový vítr děti brečely, že je jim zima a že už nemůžou - myslela jsem, že už snad nikdy nedojdemesmajlik - 80smajlik - 68

 
Jarča*
Jarča* - 11.7.2014 6:40

"dcera začala přemýšlet, zda nápad ztrávit dovolenou s matkou nepatří náhodou k těm méně povedeným" - Lindo, ty nezklamešsmajlik - 34
Já jsem se jako holka do Rudy a na Špičák najezdila dost, se školou i s našima, i jako vdaná na podnikovou chatu (než jí prodali), ale kdybych se tam ocitla dneska, tak bych taky byla mimo. Stačí, když přes Rudu projíždíme, a pomalu bych to tam nepoznala. Teď už mám raději místa okolo Kvildy, řeky Vydry atd.

 
Beatrice
Beatrice - 11.7.2014 6:24

Loni v červenci jsem to absolvovala. U Černého jezera narušil idylu "podnikatel", který tam přijel na motorce s "přívěsem". K našemu zděšení si vezl naftový agregát a chladicí box na colu. V momentě kdy tu hrůzu spustil, začal šrumec. Odešli jsme znechucení. Jen se divím, že na takovém místě někdo povolí takovou šílenost.

 

Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84338.
Archiv anket.