Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

To, že naše malá zemička je bohatá nejen na kulturní památky, ale i na jedinečné přírodní úkazy a scenérie, víme asi všichni. Vlastně je stále co objevovat.

Jedním z nádherných míst je i propast Macocha

Se svou hloubkou více než 138 metrů se řadí k největším propastem svého druhu nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Na jejím okraji jsou dva vyhlídkové můstky. První z nich, Horní můstek, byl vybudován v roce 1882 a je umístěn v nejvyšším bodě. Druhý pochází z roku 1899 a nachází se 92 metrů nad spodní částí propasti. Z něj je velmi dobře vidět na dno.

Propast vznikla zřícením stropu velké jeskyně, proto také její dno částečně pokrývá suť. Dnem propasti protéká ponorná říčka Punkva, která napájí dvě jezírka. Vody Punkvy se nejdříve objevují na denním světle na dně Macochy, pak ale mizí do podzemí a protékají Punkevními jeskyněmi. Celý komplex představuje několik desítek kilometrů jeskyní, kterými zčásti protékají podzemní vody.

Trocha historie

Jako první sestoupil do propasti v roce 1723 mnich minoritského kláštera Lazar Schooper a brzy ho následovaly spousty nadšenců, odvážlivců i skutečných badatelů, kteří doslova s nasazením vlastního života krok za krokem odhalovali tajemství Macochy. Významným mezníkem byl rok 1856, kdy do propasti podnikl výpravu známý krasový badatel MUDr. Jindřich Wankel. V roce 1901 zahájil systematický průzkum Macochy K. Absolon. Výsledkem vědeckých výprav bylo detailní probádání samotné propasti i jeskyní na propast vázaných. Tyto práce vyvrcholily v roce 1914 zpřístupněním suché části Punkevních jeskyní. V letech 1920–1933 pak následovaly objevy vedoucí ke zpřístupnění vodních dómů na ponorné říčce Punkvě.

K tomu, jak vznikl název Macocha, se váže jedna pověst.

Ve vesnici Vilémovice žil mladý sedlák Hájek, jemuž zemřela žena. Zanechala mu po sobě malého syna Martina. Sedlák se po čase znovu oženil a měl dalšího syna.

Starší z hochů byl ale nové hospodyni trnem v oku. Chovala se k němu jako opravdová macecha, protože se jí nelíbilo, že dědicem celého hospodářství bude jako prvorozený právě on.

Jednou odjel Hájek s mladším synem do města. Doma zůstala macecha se starším synem. Vydali se spolu do lesa na jahody a zacházeli čím dál hlouběji, až došli do míst, kam se lidé báli chodit. Stanuli na okraji propasti. V tu chvíli bleskla matce v hlavě černá myšlenka. Nalákala Martina až na samý okraj a pak do něj strčila. Chlapec zavrávoral a zřítil se dolů.

Macecha se dala na útěk, ale velmi brzy ji začalo tížit svědomí a také jí došlo, že jí pravděpodobně nikdo neuvěří, že se jednalo o nešťastnou náhodu. O tom, že staršího syna neměla ráda, sedlák moc dobře věděl. Vrátila se tedy k propasti a vrhla se do jejích hlubin.

Večer přijel sedlák domů a když nemohl najít ženu ani syna, vyptal se sousedů. Ti mu řekli, že je viděli odcházet do lesa na jahody. Hájek se je vydal hledat a také došel až k propasti. Zaslechl slabý nářek a uviděl svého syna zachyceného ve větvích borovice několik metrů pod okrajem propasti. Naštěstí se podařilo ho zachránit a chlapec vypověděl, jak se vše stalo. Pak našli na srázu matčin šátek a došlo jim, co se asi stalo.

Od těch dob se propasti říká Macocha a za bouřlivých dnů, když se po lese honí vítr a bije hrom, bývá slyšet z propasti pláč. To prý v ní naříká nešťastná macecha.

Zdroj: moravskykras.net

Foto: moravskykras.net