Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Celá naše rodina má ráda památky, hlavně ty české. Sjezdili jsme skoro celou republiku a prolezli všechny možné hrady a zámky. Když jsme na rádiu Blaník zaslechli výzvu, abychom přispěli na opravu Horního hradu Hauenštejna, neváhali jsme. 200 Kč není mnoho a jako bonus k tomu byla knížka s názvem Putování Hrocha. Vypráví o poutníkovi, který se vydal z Prahy na Hauenštejn pěšky, v dobovém kostýmu a s dary v ruce. Někdo podotkne, že to musel být blázen. Když však na hrad zavítáte, pochopíte...

Na Hauenštejn jsme se vydali jednu květnovou sobotu. Autem, oblečeni normálně, tedy vhodně pro turistiku. Nejprve jsme se zastavili v Kadani, abychom se naobědvali a dalekou cestu na hrad ve zdraví přežili. Na náměstí, kde probíhala akce Narozeniny Maxipsa Fíka, jsme zahlédli vysokou postavu poutníka Hrocha. Neváhali jsme a poprosili ho o společné foto. Hroch byl velmi milý a ochotný a sdělil nám, že na Hauenštejn putuje též, ale až večer. Škoda že my jsme tam tak dlouho být nemohli.

Po dobrém obědě jsme se konečně vydali na hrad. Už sama cesta tam nás uchvátila – spousty zeleně, lesů, řeka. Ale to nejlepší mělo teprve přijít. Když jsme zastavili, protože cesta k hradu byla už jen pro pěší, rozevřela se před námi překrásná krajina a na kopečku byly vidět věžičky Hauenštejna. Z dálky připomíná zmenšenou Hlubokou. Bylo to bezkonkurenčně to nejromantičtější místo, které jsme kdy měli možnost navštívit.

Zeleň tam bují, ptáci zpívají, vzduch je krásně čerstvý. Pohled do okolí vás okouzlí. Když se podíváte z věže dolů, tají se vám dech, jaká krása se před vámi rozprostírá.

A najednou chápete, proč poutník Hroch podstupoval náročnou cestu, už vám nepřipadá jako šílenec. To místo má magickou moc, hned si je zamilujete a vždy se tam budete rádi vracet. Dýchne na vás dětství a s ním spojený kouzelný svět pohádek. Hauenštejn vypadá tajemně, můžete si představovat, jak se tam kdysi žilo, sníte si svůj vlastní sen, vlastní pohádku.

Jednu „vadu“ Hauenštejn má. Potřebuje opravit. A to kompletně. Ještě ve 30. letech 20. století vypadal hrad a zámek Hauenštejn velmi dobře, bohužel komunističtí mocipáni ho nechali úplně zpustnout. V roce 2000 hrad zakoupil soukromník. Rozhodl se ho opravit právě do podoby, jakou měl ve 30. letech minulého století, protože tehdy byla neogotika v rozkvětu. Kdyby zašel s opravami dále do historie, musel by zbourat některé části zámku.

Když tam přijedete, zatoužíte hradu pomoci. Jakkoliv. Hauenštejn za to totiž vážně stojí. Velkými financemi nedisponuji, a tak jsem se rozhodla pozvat vás tam alespoň na malý výlet. Nechci si tu krásu nechat pro sebe.

Na Hauenštejně na vás nečeká zlato a drahé památky jako na jiných hradech, zato tam uvidíte jeho osud, který vám, doufám, nebude lhostejný.

Uvidíte holé a rozbořené zdi a bude se vám chtít plakat, že tahle krása přišla vniveč vinou nezájmu státu. Ale uvidíte tam i nadšení pro práci: už alespoň provizorně zakryté střechy, aby hrad nepustl ještě víc. Je tam i volně přístupná kulatá věž, ze které je nádherný výhled do okolí. Za zhlédnutí jistě stojí i patrové gotické sklepy, vznosná neogotická kaple, rytířský sál s okny katedrály a řetězovým stropem. A v neposlední řadě úplně nová, zcela hotová a neogotickým mobiliářem vybavená komnata. Ta je přístupná veřejnosti a slouží jako mikroregionální infocentrum a pokladna hradu. Hauenštejn ožívá a je tu i bohatý celoroční kulturní program.

Doufám tedy, že jsem vás vylákala na pěkný výlet a na Hauenštejn se brzy vydáte. Určitě nebudete litovat.

www.hornihrad.cz