Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Rišákovi bylo v březnu osm. Usoudili jsme s Jeníkem, že je to tak akorát vhodná doba, aby jel v létě na tábor. Oba jsme na tábory jezdili rádi a Rišákovi pobyt bez rodičů jen prospěje. Během roku chodí Ríša na Pathfindera, což je něco jako Skaut. Takže měl jet s dětmi, které zná, s vedoucími, které zná, a jen na týden. Zpočátku trochu prskal, že nikam nepojede, ale poté, co jsem mu vysvětlila, že na táboře je nejlepší to, že tam neprudí maminka, na něm bylo vidět, že tenhle argument tedy zabral, a on se začal těšit.

Sbaleno jsme měli za chvíli, potřebný indiánský ohoz i s čelenkou jsme vyrobily svorně s maminkou, a tak nic nebránilo odjezdu. Rodiče měli odvézt své děti do Zásady u Tanvaldu sami. Žádný problém, v neděli kolem dvanácté jsme odstartovali s nezbytnými řízky a rohlíky, bez kterých se Rišák odmítá na jakékoli cesty vydat, a jelo se.

Cesta ubíhala v klidu až do doby, kdy jsme přijeli k odbočce: Zásada 2 km. Výborně, už tam budem. Jo, houby. Najednou zátarasy, policejní pásky přes silnici, policejní auto, kolem spousta pobíhajících chlapíků ve vestách s nápisem AUTOKLUB na zádech. Krucinál, co to je??? Vystupuju z auta a jdu se těch chlapíků zeptat, kudy tedy do Zásady a co je to tam za binec. Chlápci ochotně vysvětlují, že se jede Rallye Bohemia (v jejich očích jsem viděla pochopení toho, že nějaká ženská holt neví, že se jede tak významný závod), a ochotně mě směrují k vedlejší vesnici, z níž se odbočuje do Zásady. Tak jo.

Vracím se k autu a za námi další auto s pražskou poznávací značkou – a hele, kamarád má stejný problém. Hodlá se s dětmi dostat přesně tam, kam my. Otáčíme se a jedeme do Držkova, kde je ta údajná odbočka na Zásadu. Na odbočce dočasná cedule – slepá silnice... Začínáme mírně pěnit, nicméně to risknem. Uvidíme, odkud je to slepé. Třeba se do cíle dostaneme a slepé to bude až dál. Kdepak: na kraji Zásady opět uzávěry. Zoufale koukám do mapy, jestli je ještě nějaká cesta, jak to dítě dopravit tam, kam máme...

No nic, zkusíme cestu ze severu, od Tanvaldu. Odbočka, o které jsem usoudila, že by měla být ta správná, není značená, je tam však další cedule – slepá silnice. Krucifix, začínám toho mít dost. Snad ta Zásada není kvůli nějakému pitomému závodu odříznutá od světa?! Nějak se tam přece dostat musíme. Nedbáme na slepou silnici a jedem. Po dvou kilometrech na rozcestí odbočujeme a doufáme, že slepé je to na silnici, z které jsme uhnuli. No sláva, podařilo se, jsme tam!!! Dorazili jsme jako první. Další, včetně vedoucích, určitě bloudí podobně jako my, v zoufalé snaze najít cestu do Zásady.

Během půl hodiny přijíždějí další rodiče s dětmi a jeden vedoucí. Fajn, jde se do chaty a začíná velké rozdělování pokojů. Vzhledem k tomu, že v Rišákově věku je tam jen jeden chlapeček, ostatní jsou holky, nebo starší děti, dostávají kluci krásný podkrovní dvoulůžáček. Rišák je nadšený a ihned poté, co strpěl můj výklad, kam co dávám do skříně, zmizel ke vstupním dveřím do chaty s tím, že má stráž a jde vyhlížet svého oblíbeného vedoucího Radka. Prostě najednou jsme pro něj byli vzduch...

Vyřídili jsme ještě potřebné formality a loučíme se s vedoucím i Rišákem. Ten nás jen tak odmávnul, že už máme jet, že čeká na Radka.

No tak to mě zklidnilo. Snad žádné velké stesky po rodičích nebudou (nedělám si iluze, víc se mu bude určitě stýskat po našich kočičkách).

Jeník večer doma brblal, že citově strádá. Dítě je pryč, kočky jsou kvůli probíhající rekonstrukci koupelny a WC u mých rodičů, a zbyla jsem mu tudíž jen já.

Doufám, že se děti na táboře budou mít krásně. Počasí jim přeje a my se už těšíme na neděli, kdy si pro Rišáka pojedem. Pro jistotu jsme se už informovali, že Rallye Bohemia bude tou dobou minulostí, žádné komplikace nás snad při cestě nečekají.