Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Držte si klobouky, pojedeme z kopce!!! Tedy nepojedeme přímo z kopce, ale trochu se projedeme po Kuala Lumpuru, co říkáte? Popovídáme si o MHD a vůbec o možnostech a dostupnosti dopravy tady v té naší betonové džungli.

Takže především neočekávejte žádné rikši, ty už se zde vyskytují spíše jako turistické atrakce v menších městech a fungují tak, že pomenší Číňan vás naláká do svého květinami vyzdobeného vozítka a za poplatek silně připomínající drahotu vás sveze jen tak daleko, abyste ještě stále dobře viděli místo svého nástupu.

Kuala Lumpur je desetimilionové město, kde téměř každý vlastní automobil. Ve větší rodině nejlépe několik, a není-li k dispozici automobil, byl by v tom čert, aby si místní nepořídili alespoň motorku. To samozřejmě není žádná výtka, neb všichni víme dobře, že občas je život bez vlastního transportu lehce komplikovaný. Děsivé je na tom to, že počet registrovaných pojízdných mazlíčků stoupl o přibližně 13 procent za poslední dva roky. V reálu to pro vás znamená jízdu po městě ve formě nepatrného posouvání se šnečím tempem v neskutečné, nervy drásající dopravní zácpě.

Městská hromadná doprava má několik variant. Nejběžnější je autobus, který se však stává noční můrou, neb je součástí dopravních kolapsů. Takže ať už sedíte v autě, nebo v autobusu, vaše nervová soustava dostává zabrat v každém připadě. Nehledě na to, že většina řidičů vykazuje neklamné známky opotřebování svým povoláním, takže se vám často stane, že narazíte na chlapa s tikem, v lepším případě na nesnesitelného řvouna, který celou cestu organizuje i to, kolik vzduchu v autobusu můžete na své trase vydýchat.

Pohodlnější cestování nabízí vlaky. Jeden je klasický, který pokrývá nejen střed města, ale také přilehlé příměstské čvrti. O čistototě a odéru se nebudu zmiňovat, neb by to vydalo na samostatný článek. Dalším vládcem kolejí je takzvané LRT. Vlak, který je rychlý, čistý, klimatizovaný a oblíbený obzvlášt turisty, protože vás sice neodveze daleko od centra, zato jeho trasa střídá podzemní a nadzemní koleje, přičemž nadzemní poskytují nádherný výhled na město. Tenhle vlak je plně automatizovaný, tudíž bez řidiče, což je ohromná zábava do chvíle, kdy technika či eletřina zklamou. Vy pak zůstanete viset v nacpaném kupé patnáct metrů nad zemí, popřípadě v tunelu, což obojí špatně snáší klaustrofobní jedinci a dávají to všem spolucestujcícím rázně znát. Posledním vlakem je tzv Monorail, jednokolejka. Opět vláček (ovšem už s řidičem) řítící se v patnáctimetrové výšce po jedné koleji. Monorail zde dopravci slavnostně předvedli před třemi lety a jeho testovací jízda skončila tříměsíční pracovní neschopností přihlížejícího novináře poté, co se jedno kolo vlaku uvolnilo a spadlo přímo na ubohého reportéra, který si asi bohužel pochvalné kritiky strčil za klobouk a radši nenapsal nic. Závady byly odstraněny, a tak mi bývá při jízdě tímto prostředkem špatně jen trošku.

Poslední možností jsou taxíky, které jsou ve srovnání s těmi českými nebesky levné, ale opět platí to samé jako u autobusů, včetně roztěkaných řidičů. Takže jak vybírat? V centru města se pohybuji pomocí vláčků, ovšem na ostatní trasy volím vlastní auto jako většina lidí, protože přece jen, když už máte stát v zácpě, tak ve vlastním povozu, kde můžete nakládat s volným časem zcela dle svého uvážení (platí například pro kuřáky, nebo pro chronické nestíhače jako jsem já, takže se po cestě do práce stíhám v pohodě namalovat, nalakovat si nehty a to i v připadě, že řídím).

Malajská vláda se ale úporně snaží s tímhle problémem jaksepatří zatočit, a tak pořádá osvětu na téma “proč se drkat autem, když autobus je dostupný za hubičku“, což bohužel přiliš nefunguje, neboť litr benzínu je zde za hubičky dvě a my lidé jsme od přírody tvorové pohodlní....