Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Trocha poznávacího cestování nikdy neuškodí, a tak společně navštívíme Melaku. Já jsem teda trochu podváděla a byla jsem tam už minulý týden, ale aspoň se vám můžu nabídnout jako zdatný průvodce.

Melaka leží na jihozápadním pobřeží Malajsie a je to opravdu balzám na duši. V Kuala Lumpuru je všechno nové, světové, umělé... a beznadějně přelidněné. Místní obyvatelé považují za historickou budovu sídlo rozhlasu a televize, které bylo postaveno před třiceti lety. Ale Melaka, to je úplně jiná káva. Pobřežní město převážně v čínském stylu vám nabídne to nejdůležitější, co mi v hlavním městě chybí – atmosféru.

Melaka bývala hlavní centrálou malajské námořní dopravy a také střediskem obchodu, slavný Malacký průliv nabízel možnosti obchodníkům z celé Asie. Malajsané jsou po staletí zvyklí žít pod nadvládou cizích mocností a vzhledem ke své rozloze se mocnosti o jednotlivá území dělily. Takže zatímco se na většině míst rozvalovali Angličani, Melaku v roce 1511 navštívili Portugalci a pěkných pár let se pokoušeli území zkolonizovat. Z těch dob zbyla ve městě architektura, která je jakousi fůzí čínského a portugalského stylu, což dává malebnému městu ráz téměř lázeňského městečka. Na každém rohu na vás dýchá historie a na každém domě je vidět, zda se tehdejší obyvatelé nechali utlačovateli ovlivňovat.

V roce 1824 vystřídali Portugalce politicky silnější Holanďané, po nichž zbyly jen vzpomínky v podobě modelů větrných mlýnů a sídlo guvernéra zvané Stadthuys, které nechal vystavět společně s dodnes zachovalým křesťanským kostelem. V roce 1824 se dostávají k absolutní moci Angličané, kteří pak zůstávají v celé Malajsii až do roku 1957, kdy byla vyhlášena nezávislost.

Složení obyvatelstva je jiné než v ostaních částech Malajsie. Malajci jako takoví se často žení s čínskými dívkami, což jinde nebývá zvykem. Mnoho lidí má holandské, portugalské či britské předky. Na první pohled často nepoznáte, se kterou etnickou skupinou máte tu čest, dokud sami "nepřiznají barvu".

Melaka není jen historickým centrem, ale také je vyhlášená svou kuchyní, která vznikla spojením čínské a malajské kultury v době, kdy do města začali přicházet Číňané, ovšem spíše vzdělanci, nikoliv prostí pracovníci. Tito Číňané měli velký vliv na ekonomické dění v jihozápadní Malajsii a co si budeme namlouvat, je tomu tak dodnes. Podle toho, odkud čínští intelektuálové přišli, dělili se na dvě skupiny: Nonya a Baba. V kulinářské oblasti mají svá specifika a společně s malajskou kulturou jídla vytvořili styl Nonya – Baba, který je založen na zázvoru a kokosovém mléce a hlavně na tradičních rodinných receptech.

Jako jediné mínus jsem shledala systém jednosměrek v celém městě, díky kterému (a díky mému orientačnímu nesmyslu) jsme poznali za pár dní město naprosto dokonale. Doteď si pamatuju jména restaurací a kaváren, které jsme míjeli několikrát za jeden večer ve snaze najít ten právný směr. Jedno mi utkvělo obzvlášť: „Why not Café?" Jen při zmínce o této kavárně na rohu jedné uličky nám s manželem ještě teď cukají koutky, protože se podnik nalézal na kritické křižovatce, kde se mi podařilo odbočit špatně pětkrát za sebou. Nejjednodušší je asi zajít do centra, najmout si rikšu, které jsou v Melace také specialitou, protože jinde v Malajsii už jsou taxíkaři líní a šlapat na kole by nechtěli :)

V Melace jsme pracovně strávili týden. Přes den jsme se věnovali byznysu a večer chodili do restaurací, procházeli se starými uličkami, kochali se nádhernými budhistickými chrámy. Abych pravdu řekla, cítila jsem se trošičku jako doma, jako když na vás při procházce Prahou dýchne kouzlo starého města. Bydleli jsme u našeho známého, který má na pobřeží dům po svém dědečkovi, každé ráno jsme se probouzeli do šumění moře a s hrnkem kávy na terase jsem se cítila jako v pohádce. Takhle bych se chtěla vypravovat do práce každé ráno! Domů jsme se vrátila odpočatá a nabitá novou energií a taky s předsevzetím, že se do Melaky zase musím podívat.