Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V neděli začal ramadán. Muslimský svátek, který sice s naší vírou nemá nic společného, ale určitě je zajímavé se něco nového dozvědět...

Pouť do Arabské pouště

V září roku 622 se dva muži na velbloudech vydali z obchodního střediska Mekka (též Makka) a vyrazili směr Arabská poušť. Třetího dne se zastavili a ukryli v jeskyni, aby měli jistotu, že je nikdo nesledoval. Obrátili se a velkou oklikou kolem Mekky se vraceli na sever, až k osadě Jathrib, vzdálené přibližně 480 kilometrů. Tam už totiž byli očekáváni.

Jeden z mužů byl důstojný šedesátník jménem Abú Bakr, první islámský kalifa, a druhý padesátiletý, bledý a sličný Muhammad, Prorok této víry (tedy islámu). Tito muži se měli stát vůdci první muslimské pospolitosti na světě. Jejich odjezd z Mekky je znám jako hidžra, neboli „odchod". Muslimové v ní spatřují počátek nové epochy světových dějin a považují ji za počátek svého lunárního kalendáře.

Mekka byla velmi bohatým místem. V první řadě byla posvátným centrem a jakousi neutrální půdou pro setkání znepřátelených kmenů, které se tak mohly společně poklonit bohům, přinést oběti, směnit zboží a zažehnat spory. Zároveň byla Mekka hlavní zastávkou na obchodní cestě, kterou řídili bohatí a vážení kupci. Ti za použití diplomacie, podplácení a ozbrojené síly dokázali zajistit, aby se zboží bezpečně dostávalo přes poušť, přestože na ní hlídkovali bojovníci nepřátelských kmenů. Na této cestě se jako kupecký syn objevoval i sám Muhammad — cestoval do křesťanských zemí na severu a vysloužil si přezdívku Al Amín, „Důvěryhodný".

Muslim znamená "ten, který se podřizuje Bohu"

Osada Jathrib se stala brzy po příchodu Muhammada a Abú Bakra známou jako Madmat-al-Nabí, „Město Prorokovo". Dnes ji najdete pod názvem Medína, místo, kde muslimové založili své první „umma", společenství spjatých vztahů, povinnosti a ochrany. Bylo založené na poslušnosti vůči autoritě Prorokově (slovo „muslim" znamená „ten, který se podřizuje Bohu") a na víře, že se Prorokovi dostalo božského zjevení.

Muhammada velmi trápil mravní úpadek Mekky. Proslovy, ve kterých se zastával těch, kdo byli ožebračeni, a zdůrazňoval, že tváří v tvář velebnosti stvoření je třeba pociťovat bázeň a úžas, mu získaly věrné stoupence v téměř každém mekkánském rodě. Udělal si však i mocné nepřátele, neboť odsuzoval nejen úplatnost, ale i falešné bohy, jejichž uctíváním město bohatlo. Vyhlásil, že je jen jediný Bůh a že by lidé měli vyznávat víru prodchnutou soucitem a účastí ve společenství založeném na spravedlivosti, nikoli na bohatství nebo moci.

V Mekce ho slyšeli kázat poutníci z Jathríbu a jeho řeč je uchvátila natolik, že ho pozvali do své osady, aby tam s nimi žil jako jejich prostředník a rádce. Muhammad jejich výzvu přijal, nejprve však do Jathribu odeslal v malých skupinkách na sedmdesát svých stoupenců. Sám Mekku opustil až asi po třech měsících, ve chvíli, kdy pocítil, že mu Alláh dává znamení.

Poznejte hlad a nedostatek

Kolem islámu bylo v historii (vlastně až dodnes) humbuku mnohem více a cesta k prosazení byla trnitější, než by se zdálo. Každopádně v roce 624 sám Mohammad zavedl ramadán k poctění času, kdy se mu zjevil Korán. Od té doby každý devátý měsíc muslimského kalendáře začíná období postu, který dodržují muslimové na celém světě od desátého roku věku. Post pro muslimy znamená vzdát se jídla, pití, cigaret a sexu vždy od východu do západu slunka po 30 následujících dní. Muslimové tak mají poznat hlad a nedostatek, kterým trpí mnoho lidí na celém světě. Také tento měsíc zvou měsícem výdrže a soucitu. Neměli by se dokonce ani hádat, soudit a urážet kohokoliv ve svém okolí. Ramadán provázejí motliby, jejichž četnost záleží na založení rodiny a jejích tradicích. Zakončením ramadánu je pro některé posvátná cesta do Mekky, která poutníkovi vyslouží přízvisko „hadži" (ten, který vykonal svatou pouť) a měla by pozvednout ducha a přinést uspokojení ve jeho víře.

Komerční tvář ramadánu

V praxi znamená ramadán peklo hlavně pro ne-muslimy. Takže také pro mě a můžu vám říct, že se na tenhle svátek netěším nikdy. Z poloviny proto, že celá záležitost je více a více komerční, ramadán útočí v reklamách, novinách, hudbě, všude ve městě jsou stánky s tretkami s islámskou tématikou a do dneška mi prišlo asi dvacet hormadných SMS s přáním požehnaného svátku. Za další, s muslimy teď měsíc prostě nebude řeč. Přestože všichni pracují, ničeho se nedovoláte, nic nezařídíte, protože malajské ovečky islámu tráví pracovní den hladověním a přemýšlením o „puase", což je každodenní rodinná večeře po západu slunce. V některých islámských zemích se v denním čase dokonce nenajíte, protože restaurace jsou zavřené. Takže máme velké štěstí, že v Malajsii jsou ještě Čínani a Indové a můžeme se tedy stravovat normálně...

Zajímavostí je, že co člověk, to jiný výklad ramadánu, trošku jiný pohled na islám. Ale jedno mají všichni společné. Víra, nevíra se těší na konec postního období, aby si zase nacpali břicha podle libosti.