Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Turecko je pro mnoho lidí stále jen atraktivní turistickou destinací, ale je to mimojiné země s obrovským potenciálem a řadou moderních podniků. Jeden z tamních největších ekonomických gigantů se jmenuje Koç holding a jedna z jeho divizí (Arçelik) se zabývá výrobou bílé elektroniky pro domácnosti. Možná ji znáte i vy – značka Beko (která je zastoupená asi v každé turecké domácnosti) dorazila v červnu letošního roku i na český trh. Podle slov ředitele divize pro střední a východní Evropu, Orhana Saymana, by ráda ukousla alespoň deset procent ze zdejšího trhu.

Elektrospotřebiče bereme jako samozřejmost, ale napadlo vás někdy, jak to vypadá v takové továrně? Třeba na sušičky? Několik kilometrů od Istanbulu leží Çayirova – městečko, jehož hlavní dominantou je právě továrna firmy Beko. U vstupu do haly jsme si museli nasadit sluchátka (bohužel jsme nedostali mnou toužebně očekávané umělohmotné helmy) a celá naše skupinka se musela pohybovat v přesně vyznačeném koridoru v řadě za naším průvodcem. Pozornost mnoha dělníků možná na chvíli narušil fakt, že ve výpravě byly zastoupeny vznosné slovanské ženy s blond kadeřemi – zvláště delegátka z Polska byla dosti nepřehlédnutelná.

Nicméně pojem turecké hospodářství dostával při prohlídce notně na frak, protože výroba je tu organizovaná a mechanizovaná tak, jako všude jinde – včetně důkladné výstupní kontroly. Roční kapacita výroby je tu 250 tisíc sušiček, z toho 85% jich putuje na zahraniční trhy.

Zaujalo mne, že u vstupu i v hale byl k vidění portrét zakladatele holdingu Rahmiho M. Koçe, kterého si co do významu představte asi jako tureckého Tomáše Baťu. Pokud má pravdu teorie, že optimisté mají kolem očí vrásky směřující vzhůru, pak z jeho bronzové busty byste vyčetli tuto vlastnost jako nespornou. Bez ní zřejmě nejde dělat žádný pořádný byznys…

Sympaticky působí i fakt, že tento pán založil technické muzeum, v jehož expozici můžete najít cokoli – od dřevěného kočáru, přes motocykly Harley Davidson až po expozici věrně kopírující část istanbulského přístavu z 19. století. Společnost Arçelik také od března 2004 iniciovala program "Společně za vzděláváním", jehož hlavním cílem je zvýšení zájmu veřejnosti o rozvoj základního internátního školství v tureckých regionech.

Ale zpět k exkurzi do továrny. V přilehlém showroomu jsme se mohli pokochat prohlídkou modelu továrny a už následoval odjezd zpět do Istanbulu do centrály, kde mimojiné mají terasu s kouzelným výhledem. Měli jsme možnost vidět další výrobky BEKO. Nejvíce mě fascinoval moderní samovar, určený samozřejmě kam jinam než na ruský trh. Turecko má stabilně právě s Ruskem velmi dobré vzájemné vztahy, stejně jako s další světovou velmocí, Čínou. A možná právě proto by se neměla brát na lehkou váhu jistá rozladěnost jeho obyvatel zaviněná neustálými obstrukcemi a nechutí Evropské unie vzít jejich zemi za řádného člena.

Text a foto: Eva Rajlichová

autorka je redaktorkou časopisu HOME