Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Z minaretů na indonéském ostrově Lombok se pětkrát denně ozývá volání k muslimským motlitbám. Ostatně na tom není v islámské zemi, kterou Indonésie je, nic překvapivého. Vládne tu velmi přísný řád. Kromě jiného se třeba tvrdě trestá užívání a prodej jakýchkoli drog.

Jenže pokud víte, kam na výlet, můžete se za chvíli ocitnout ve zcela jiném světě. Místo, o němž je řeč, se jmenuje ostrov Trawangan. Z Lomboku se na něj dostanete lodí, která z druhé části ostrova vyjíždí několikrát za den. Přežijete-li cestu malou a vratkou motorovou lodí, můžete zahájit první průzkum Trawanganu.

Proti turisticky využívanému Lomboku působí Trawangan jako chudý příbuzný. Žádné silnice, hotelové komplexy, záplavy retaurací. Na písčité cestě se tu a tam objeví povoz a jedním z mála "kulturních" lákadel pro návštěvníky jsou potapěčské kursy. Tak to ale vypadá jen na první pohled.

Trawangan sice připomíná chudší sestru blízkého Lomboku, ale to je záměr. Místní lidé nestojí o nájezdy turistů z Evropy a Japonska, a tak už roky vytrvale odmítají investory, kteří by na ostrově rádi postavili luxusní hotely. Dostat se sem dá jen malou lodí a jinak to zřejmě ani nikdy nebude. Kolem ostrova je totiž korálový prstenec, který by těžké lodě zničily.

Trawangan ale není žádný "klidný ráj" pro milovníky prázdných pláží. Naopak – hlavně mladí turisté moc dobře vědí, za jakou zábavou sem jezdí. Na Trawanganu totiž není žádný problém sehnat lysohlávky, halucinogenní houbičky, jejichž účinky na lidskou psychiku jsou známé už tisíce let. Koupíte je téměř v každé místní restauraci a baru a nikdo z prodávajících se tím nijak netají. Naopak, houbičky představují jeden z hlavních zdrojů příjmů.

Před bary a resturacemi jsou cedule s reklamními nápisy, jež lákají k nákupu lysohlávek. "Máme skvělé a čerstvé houbičky! Nebojte se, garantujeme bezpečný let!" zní nápis na jedné z nich. Porci houbiček tu seženete v přepočtu asi za 150 korun. V některých restauracích vám připraví i speciální menu – palačinka s houbičkami, houbičky zapečené s vejci a podobně.

Z pěstování a prodeje lysohlávek se tu stal obchod, na němž už nikomu z místních nepřipadá nic divného. Na Trawanganu není policie, a tak nikdo z "dealerů" nemá strach z jakéhokoliv postihu. Paradoxní je, že na Lomboku, vzdáleném pár kilometrů, by za to šli místní lidé okamžitě do vězení. Obyvatelé Trawanganu se však nečekané uniformované návštěvy neobávají. Mají za to, že indonéská policie a vláda má dost práce s potíráním terorismu a to, co se děje na zapadlém malém ostrově, ji nechává chladnou.

Díky krásným korálům, obklopujícím ostrov, se na Trawanganu bude líbit také potapěčům. A hlavně potapěčkám. Kromě široké nabídky houbiček je Trawangan mezi zahraničními turisty proslulý ještě něčím: gigoly. Na ostrově není nic neobvyklého, když si instruktor potápění po nocích ještě přivydělává jako placený společník. Za sexem sem jezdí hlavně zralé ženy z Evropy a Japonska. Stačí zajít do baru, dát si s vybraným mladíkem drink a pak už se může jít na pokoj...

Jestli hledáte opravdový ostrov svobody, zajeďte si na Trawangan.

Použitý zdroj: Kniha Svět na dosah autora Libora Budinského