Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Yellowstone je známý park s geotermálními prameny. Byla jsem tam jednou a skončila totálně otrávená – neskutečné davy lidí, všude fronty a tlačenice, veškerá atmosféra zabitá. Kalifornský Lassen Volcanic Park je naopak téměř neznámý i mezi Kaliforňany. Nabízí trošku skromnější požitky, nicméně tyto se dají vychutnat i uprostřed letních prázdnin v relativním soukromí.

Vlastní park je přístupný jen v letních měsících. Většinu roku je zasypán několika metry sněhu, jehož zbytky najdete v dvoutisícových průsmycích klidně uprostřed srpna. Nejvyšším bodem parku je Lassen Peak. I kdybych neměla manžela, který vždy zásadně míří nahoru, nedbaje mého funění a sténání, určitě bych si nenechala tenhle kopec ujít. Nejvyšší z lávových dómů, pozůstalých po původní hoře Tehama, byl činný ještě v roce 1921. Autem se můžete dovézt dva a půl kilometru vysoko a pak už jen stačí vyběhnout zbývajících 600 metrů do tří tisíc sto osmdesáti sedmi. Průvodce trasu popisuje jako čtyřhodinovou, což je doba, za niž to zvládnu i já – odpočívající, svačící, fotografující, kochající se a hekající.

Lassen Peak z vrcholu Cinder Cone

Cinder Cone je v podstatě hromada popílku a strusky - a také tak vypadá

U kráteru sopky

Nezní to jako velký výkon, ale Lassen Peak je důstojný protivník. Velmi rychle jsem se naučila, že chci-li se v tomto parku vůbec pohybovat, potřebuji z našich obvyklých dvaceti stop nad mořem alespoň jeden den na aklimatizaci. Další zrádností hor je "měsíční" počasí. Dole na sluníčku pařák, nahoře ve stínu zima, takže i ve slunné Kalifornii s sebou člověk musí na vrchol vláčet spoustu oblečení. Odměnou za strasti je pohled do kráteru sopky a výhled na stovky mil severní Kalifornie. Překvapivá jsou také lávová pole na úbočí hory. Člověk si zase jednou uvědomí svou nepatrnost uprostřed majestátu přírody.

Jiný zajímavý výstup si můžete udělat na Cinder Cone. Tyhle zvláštní kopce vznikají kolem pukliny v zemi, která kdysi chrlila jen strusku a popílek. Sopečná struska, pumice, je lehoučká hornina plná bublinek – některé kousky plavou i na vodě. Na horu z popílku (2105 m nad mořem) se poměrně obtížně stoupá. Všechno se to sype a křupe pod nohama a na každé dva kroky do svahu vychází jeden skluz zpět. Nahoře homole uchvátí svým obřím trychtýřem kráteru, podobným pasti mravkolva, kam lze sestoupit. Majestátní a obvykle sněhobílý Lassen Peak kontrastuje s panoramatem barevných sopečných přesypů a temného vulkanického jezera.

Pohled na lávová pole z vrcholu Lassen Peak

Smradlavý potůček v oblasti Bumpass Hell

Vzhůru do pekla

Zlatým hřebem Lassenu jsou sirné prameny. Nejznámější oblast se jmenuje Bumpass Hell. Dnes vedou skrz kotlinu s prameny chodníčky, takže můžete zázraky přírody sledovat z bezpečí. Objevitel, Kendall Vanhook Bumpass, takové štěstí neměl. V jednom místě se probořil křehkou krustou do horké jámy (teploty pramenů jsou často vysoko nad bodem varu vody) a utrpěl ošklivé popáleniny nohy, které vedly k amputaci. Proto oblast dostala přívlastek Hell – peklo. Na rozdíl od Yellowstonu, kde prameny obklopují ohavná parkoviště a budovy s občerstvením, je Bumpass Hell dostupné pouze pěšky. Na třímílové procházce s dvěma dětmi mladšími tří let jsme se neustále předbíhali s dědem o holi. Z toho soudím, že tento sportovní výkon zvládnou všechny věkové kategorie.

Bumpass Hell je dostupné pouze po vlastních nohách.

V Lassen NP najdete krásnou vysokohorskou přírodu

Kromě pozůstatků vulkanické činnosti najdete v parku i krásnou vysokohorskou přírodu: plesa, louky, lesy, potoky... Můžete relaxovat v tichu a o samotě – tak vzácné v proslavených národních parcích. Občas mě mrzí, že tenhle sympatický park je tolik opomíjený v průvodcích a povědomí lidí. Na druhou stranu právě jeho opomenutost přispívá velkou měrou k jeho kráse. Takže budete-li někdy poblíž, určitě se tam vypravte. Ale pšššt, nikomu ani muk.