Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

S ohledem na svou nechuť k davům jsem se do Death Valley těšila. Už tím jménem evokovalo představu místa příjemně liduprostého. Opak je ovšem pravdou – Údolí Smrti je přecivilizovaný národní park. Roku 1849 zabloudila do krajiny, kterou Indiáni nazývali Hořící země, výprava emigrantů. Doufali, že si zkratkou přes poušť ušetří zhruba dvacet dní cesty. To oni nakonec dali místu strašidelné jméno Death Valley. Jeden z poutníků, Jim Martin, ovšem během vyčerpávajícího pochodu našel kus horniny, jež se ukázala býti stříbrem. Později si z ní nechal vyrobit mušku na pušku – a tak dostalo místo nálezu jméno Gunsight Mine. Kalifornií právě zmítala zlatá horečka a stříbrná žíla, ležící údajně na povrchu, přilákala celé výpravy prospektorů. Nicméně Gunsight Mine už nikdy znovu neobjevili.

Poušť je krásné a pestré místo vyhlídka ze Zabriskie Point.

V osmdesátých letech devatenáctého století se v Death Valley těžil ve velkém borax. Viceprezidentem Pacific Coast Borax Company se stal Christian Brevoort Zabriskie. Funkci vykonával šestatřicet let, do důchodu šel až v roce 1933, kdy Údolí Smrti dostalo status Národního monumentu. Na počest pana Zabriskie je pojmenovaná nádherná vyhlídka na východním konci údolí.

Augerberry Point.

Já osobně mám ale raději vyhlídku Peta Aguereberryho. Narazili jsme na ni spíš náhodou, a to jen díky úchylce mého manžela na neprobádané cesty. Při jednom výletu zajásal, že támhle vede nějaká projetá stopa, a už po ní hnal náš ubohý vozík. Sice máme "čtyřkolku", která se na prašných silnicích chová poměrně slušně, terénní vozidlo to však přece jen není. Při výpadech do divočiny se obávám situace, kdy se cesta bude zužovat a zužovat, až se na ní nebude možno otočit (i to se nám stalo, ale to je jiný příběh). Tentokrát cesta neochvějně vedla opuštěnou polopouštní krajinou. Když už jsem toho začínala mít plné zuby, spatřili jsme v dálce plastikovou kadibudku a vedle ní zaparkované auto. Zajásala jsem, že naše cesta nevede do ztracena, vystoupila – a zůstala stát s čelistí až na prsa. Aguereberry Point nabízí vyhlídku na většinu Údolí Smrti. V suchém vzduchu je viditelnost několik set mil, a tak mi trvalo docela dlouho, než jsem v hlavě zmapovala, že ten maličký zelený flíček je ve skutečnosti kypící oáza.

Pozůstatky kůlny u dolu Eureka.

Zlatá horečka

Pete Aguerberry pracoval čtyřicet let jako prospektor. S partnerem Shortym Harrisem našli roku 1906 zlato na západním okraji Death Valley. Za pár dní vyrostlo na místě stanové městečko Harrisberry (později Harrisburg). Jak se objevilo, tak zase zmizelo, když se zlatokopové vrhli na jinou oblast. Pete zůstal až do své smrti roku 1945. Dodnes tu stojí jeho dům a důl Eureka. Sám tvrdíval, že víc než na zlatu nakonec vydělával poskytováním průvodcovských služeb. Prováděl zájemce zlatým dolem a udržoval sjízdnou cestu na vyhlídku tyčící se přes dva tisíce metrů (6433 stop) nad údolím.

Lidé nejsou jediní, kdo se dokáže životu v poušti přizpůsobit - divoký kojot.

O turisty v Údolí Smrti skutečně nebyla nouze. Již roku 1907 vyšel inzerát lákající výletníky na "všechny vymoženosti Pekla bez jeho nepohodlí". Lidi ale vábily i pověsti o zlatě. Kdo by nechtěl spatřit dvoumilionový zámeček Waltera Scottyho, nejúspěšnějšího prospektora Údolí Smrti, a pokochat se aspoň pohledem na sídlo zlatokopecké smetánky?

Hidden Valley - typická kalifornská pouštní krajina..

Walter Scott se narodil roku 1872 v Kentucky. Ještě jako kluk utekl za bratrem na ranč do Nevady. Potloukal se po okolí, vystřídal různorodá záměstnání a zamiloval si Údolí Smrti. Roku 1890 už pracoval jako kovboj pro pojízdnou show Buffallo Billa. Po dvanácti letech cestování s tímto cirkusem se rozhodl zkusit štěstí coby prospektor a do Death Valley se vrátil. Jestli kdy objevil nějaké zlato, je přinejmenším sporné. Dokázal však přesvědčit investory z Chicaga, že jeho zlatý důl potřebuje k tomu, aby začal vynášet, jen počáteční injekci. Scottyho zprávy pak pokračovaly výčtem těžkostí, s nimiž se údajný důl potýkal, a žádostmi o další peníze. Za ty si Scotty žil bezstarostným životem milionáře.

Duny jsou poměrně výjimečným jevem - ale v Údolí Smrti se najde všechno.

Není divu, že pojišťovacímu magnátovi Albertu Jonsonovi jednou došla se Scottyho údajným zlatým dolem trpělivost a vypravil se do Údolí Smrti osobně. Walter vzal svého největšího sponzora na drsný výlet celým údolím na koních. Doufal, že křehkému muži s podlomeným zdravím dojdou síly a odklidí se opět do Chicaga. Tento plán Scottymu úplně nevyšel. Churavý Johnson na suchém vzduchu a slunci vyzdravil. Ovšem Scotty byl zřejmě zábavným společníkem a poušť úžasnou kulisou. Starší vážený pán totiž propadl kouzlu drsného, bezstarostného života. Ve dvacátých letech Johnson v Death Valley vystavěl dvoumilionové letní sídlo, které se stalo cílem mnoha turistů i novinářů. Oba pánové ovšem svorně tvrdili, že půvabný zámeček zaplatily výtěžky Scottyho zlatého dolu. Zřejmě to považovali za dobrý žert. Anebo jim připadalo Scottyho "zlatokopectví" romantičtější než Johnsonovo pojišťováctví.

Badwater: tato zátoka solného jezera - 85 metrů pod úrovní hladiny moře - je nejniže položeným bodem Severní Ameriky.

Když Albert Johnson zemřel bez dědice, ustanovil trust, který měl nadále zámeček spravovat. A také vyhradil, že se organizace až do smrti postará o jeho kumpána. Walter Scott dožil v zámečku a zemřel roku 1954. Pochován je na kopečku s vyhlídkou na letní sídlo nesoucí jeho jméno.

Kráter Ubehebe (severní okraj NP Death Valley) za úplňku.

Jestli se do Údolí Smrti někdy dostanete, zkuste mezi honbou za vyhlášenými atrakcemi sjet někam, kde budete sami s pouští. Nechte se ohlušit neskutečným tichem, ohromit krystalicky čistým vzduchem, pohltit volným prostorem. Možná začnete tušit, proč Bask Augerberry nikdy výhodně neprodal své důlní právo nějaké velké společnosti, proč Zabriskie pracoval tolik let v nelítostných podmínkách, proč zcestovalý světák Scotty prožil většinu života v "nudné" poušti – i jak dokázal finanční magnát odpustit malému podvodníčkovi a uzavřít s ním přátelství doslova až za hrob. Zkrátka jakmile se vám poušť dostane pod kůži, jste ztraceni. A Údolí Smrti je nejrozmanitější a nejpůsobivější poušť, jakou znám.