Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V zimě jsou uzavřené všechny průsmyky přes střední Sierru, a tak při výletech do pouště musíme celé pohoří objíždět. Oblíbeným místem na nocleh při cestě je městečko Tehachapi. Při prvním výletě nám nezbýval čas, ale napodruhé mi fresky ve foyer hotelu připomněly, že jsem na vlastní oči nespatřila slavnou Tehachapskou smyčku.

Jméno Tehachapi pochází (snad) z indiánského jazyka Kawaiisu a znamená prý "prudké stoupání". Výkladů je mnoho a pravopis jména byl tolikrát pozměněn, že dneska se v tom jeden sotva vyzná. Prudké stoupání je poměrně logické (rozhodně logičtější než alternativní výklady "mnoho vody a žaludů" či "plošina porostlá duby", případně "větrná hůrka"). Tento průsmyk s nadmořskou výškou 4000 stop se stal inženýrským oříškem konce devatenáctého století.

Železnice Southern Pacific se rozhodla spojit své dráhy v centrální Kalifornii s jihem - jmenovitě San Francisco s Los Angeles - přes horské pásmo Tehachapi. Což o to, z Bakersfieldu do Caliente se jednalo o pouhou rutinu, ale z Caliente do sedla průsmyku činí převýšení 2735 stop. Nejvyšší povolené stoupání pro vlaky bylo 2, 2 %. Inženýři nakonec vymysleli neobvyklé řešení, jak "nastoupat" za osadou Keene osmdesát stop: vlak projede tunelem, pak se po spirále otočí dokolečka a je to. Smyčka je 3799 stop dlouhá, s průměrem kolem 1210 stop. Při dnešní délce se vlaků není nic neobvyklého, když první lokomotiva nadjíždí své vlastní vagonky.

Na stavbě se, jak bylo tenkrát zvykem, podíleli především čínští dělníci, převážně z Kantonu. Celá trasa z Bakersfieldu byla otevřená 10. června 1876, je na ní 18 tunelů a zatáčky dohromady tvoří 8700 stupňů. Práce byly provedeny za pomoci dynamitu, a potom už jen krumpáčů a lopat. Číňané Tehachapi nazvali Walon. A zase existují minimálně dvě fundovaná vysvětlení: buď je to Čínská cesta (Walong) nebo Stočený drak (Wan-loon). Osobně bych se přimlouvala za toho draka, dlouhatánské vlaky, kroutící se horami, jsou dosti působivé.

Najít Tehachapi Loop není nic těžkého - z dálnice 58 vás navedou šipky až k památníku. Což je sice pěkné, ale od milníku nic nevidíte - je třeba ještě vyběhnout na nejbližší kopeček a najednou si budete připadat jak ten tatínek, co o Vánocích synkovi konečně nadělil elektrický vláček. Denně projede průsmykem kolem čtyřiceti vlaků. Pravděpobnost, že spatříte plně naložený nákladní vlak s pomocnými lokomotivami, jak se "honí za vlastním ocáskem", je poměrně veliká. A fakt je to pohled pro bohy. Kdyby nebyla taková kosa, stojíme tam snad dodnes a propadneme opravdovému Trainspottingu.