Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Na tenhle ostrov si turisté našli cestu až v posledních desetiletích. Samos s asi třiceti tisíci obyvateli leží v severovýchodních vodách Egejského moře. Už z letadla můžete na konci dvouhodinového letu pozorovat vrcholky pohoří, které dosahují celkem slušných výšek okolo 1400 metrů. Hornatého povrchu ostrova využívají místní obyvatelé ke stavbě – pro Čecha stále ještě exotických – větrných elektráren, těch je tu požehnaně. Zaujalo mne, že vzduch tady – zřejmě kvůli severnější poloze ostrova – nebyl tak vlhce slaný jako třeba na Rhodu, kde jsme měli mezipřistání. Tam vás moře doslova praštilo přes nos.

Samos dal světu také geniálního matematika Pythagora, jehož slavné “čtverec nad přeponou rovná se součtu čtverců nad oběma odvěsnami” si možná nesete v hlavě z hodin matematiky. Upřímně řečeno, považuji jeho vědecké bádání na tak malebném místě za další důkaz jeho mimořádných schopností. Já jsem v Řecku vždy schopná jen zvědavě bloumat a sluneční paprsky mě doslova nutí zahálet. Pythagoras však dal své jméno i půvabnému městečku Pythagorionu, jehož přístav spočívá na základech starého antického mola. Pythagorion má velmi maličké centrum, tvoří jej vlastně jen jedna hlavní promenáda plná obchůdků s potravinami, kořením a více či méně vkusnými suvenýry pro turisty.

Najdete tu leccos: dřevěné korálky, stříbrné šperky, nepříliš esteticky pomalované lastury a nad hlavou se vám v mírně slaném vánku od moře třepetají trička a ručníky v řeckých národních barvách s nápisy Samos. Bílou a modrou také nejčastěji najdete na tamních domech. Co ale Pythagorionu dodává na kráse, je zahradnické umění jeho obyvatel. Díky příznivému klimatu se tu neuvěřitelně daří hlavně oleandrům, některým druhům kaktusů, všude narážíte na obří fíkusy, potkala jsem i pár pěkných banánovníků a ibišků. Samozřejmě je tu rostlinek a květin daleko víc, ale v botanice zase nejsem tak zběhlá. Ovšem před každým domkem či penzionem mají pečlivě udržovanou zeleň s důrazem na okrasné rostliny.

Když se vydáte po přístavní promenádě směrem od moře, úzkou alejí se dostanete až k hradu Logothetise. Samosané jej postavili na obranu před Turky v době řeckého osvobozeneckého boje. Když se tam budete chvíli procházet, doslova zakopnete i o základy raně křesťanské baziliky, kterou zde objevili archeologové. Hned vedle stojí velký kostel s hřbitovem. Avšak připravte se na to, že k vykopávkám nepřistupují tamní obyvatelé zrovna pietně. Mnozí je zaměňují s místem na odkládání již nepotřebné hřbitovní výzdoby, nebo dokonce s veřejným WC, což je pro nepřipraveného turistu šok.

Když byste měli čas, nenechte si ujít ani návštěvu kláštera Spiliani na kopci nad městem. Sice vám z jeho bělostných zdí budou přecházet oči, ale originální kostelík vytesaný do skály působí velmi důstojně a mysticky.

Na ostrov Samos se ještě vrátíme v příštím týdnu.