Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V polovině září přichází do kin poslední film francouzského kultovního režiséra Luca Bessona Tajemství mumie, poutavou adaptaci klasického komiksu Jacquese Tardiho Neobyčejná dobrodružství Adèle Blanc-Sec. Režisérova záliba v neohrožených ženských hrdinkách (Brutální Nikita, Johanka z Arku či Leeloo z Pátého elementu) dostává v tomto filmu novou podobu.

Píše se rok 1912. Adèle Blanc-Sec, odvážná a podnikavá mladá novinářka, je ochotna učinit vše, aby dosáhla svých cílů. Neohroženě se vrhá do boje s podvodníky, šílenými vědci, ale i zkorumpovanými politiky. Je zrovna v Egyptě, aby tu prozkoumala mumie všech tvarů a velikostí, když doma ve Francii zavládne nebývalá panika. Z vejce pterodaktyla, starého 136 milionů let, které až dosud leželo na poličce v pařížském Národopisném muzeu, se totiž vyklube mládě. Pravěký pták rychle naroste do obřích rozměrů a začne terorizovat město. Je to právě Adèle, kterou nic nevyvede z míry, kdo přispěchá městu světel a jeho obyvatelům na pomoc.

Kombinace akčních, téměř katastrofických scén a triků s hravým humorem, to vše korunováno výraznými hereckými výkony a dobovou výpravou, slibuje velkolepou podívanou, při které se budou stejně dobře bavit děti i dospělí.

V hlavních rolích se představí okouzlující francouzská herečka Louise Bourgoinová (Mikulášovy patálie) a stále obsazovanější Mathieu Amalric (Mnichov, Skafandr a motýl a poslední bondovka Quantum of Solace). Premiéra v ČR je plánovaná na 16. září.

Rozhovor s Lucem Bessonem

Jak jste se ke zfilmování slavného Tardiho příběhu o neohrožené a krásné reportérce dostal?

Je to skutečně dlouhý příběh. Zhruba před deseti lety jsem si jeho hrdinku Adèle zcela zamiloval. Zkusil jsem se tedy s Tardim spojit, ale nepochodil jsem – v té době už kývnul jinému režisérovi, který mu nabídl, že jeho dílo zfilmuje. Z toho jsem byl samozřejmě trochu smutný, ale zároveň mne těšilo, že si vybral „skvělého“ režiséra, jak sám říkal a přál jsem mu, ať z toho vyjde co nejlepší kousek. Pak jsem netrpělivě čekal, až se na film budu moci podívat, ale stále jsem o něm nikde nezaslechl ani zmínku.

Jak to tedy s původně plánovanou adaptací dopadlo? Před vámi snad nikdo příběh nezfilmoval...

Protože jsem skutečně o tom filmu dlouho nic neslyšel, rozhodl jsem se po třech nebo čtyřech letech Tardimu zavolat znovu a ten se mi svěřil, že se s tím režisérem a jeho týmem nepohodl a díky tomu se mu celá idea nechat zfilmovat své dílo znechutila a projekt zastavil.

Pak jsme se párkrát sešli, přesvědčoval jsem ho, aby si to rozmyslel – ujišťoval jsem ho, že v rukou mého týmu bude o jeho námět profesionálně postaráno, došlo i na předložení různých osvědčení... Když jsme jej přesvědčili o svých kvalitách, museli jsme ještě rok počkat, než bylo možné koupit práva, která předtím jeho agent prodal někomu jinému. Až pak konečně, vlastně po šesti letech čekání a vyjednávání, Tardi konečně souhlasil, že mi prodá práva na zfilmování proslulého komiksu.

To byly opravdu dlouhé peripetie. Když se vám podařilo jeho námět pro svůj film získat, jaká byla následující spolupráce?

Při psaní první verze adaptace jsem se snažil zachovat co nejvíce z duše komiksové předlohy a celého imaginárního světa, který Tardi ve své tvorbě vybudoval, hlavně charakteru hlavní postavy.

Tardimu jsem svůj text předával s neskrývanou nervozitou – netušil jsem, co řekne na to, jak jsem jeho postavu upravil pro potřeby zfilmování. Ale když mi po přečtení řekl prostě „Je to skvělé!“, věděl jsem, že to byla trefa do černého. Rozpoznal svůj komiks a jeho postavy a zároveň poznal, že jsem jej upravil tak, aby fungoval ve formě filmu. Že jsem nenavrhl prosté rozhýbání jeho kreslených obrázků. Tím jsem si získal jeho důvěru a jediná úprava, o kterou mne požádal, byla změna jména jedné z postav.

Čím vás okouzlila krásná Louise Bourgoin, kterou jste vybral, aby vdechla život stěžejní postavě?

Už nějakou dobu jsem kariéru Louise Bourgoin sledoval – od počátků, kdy působila jako rosnička předpovědí počasí v televizi Canal+ až po roli v Dívce z Monaka režisérky Anne Fontaine. Její schopnost ztvárnit hodně odlišné postavy mne silně oslovila, protože tak vypadá velmi vzácný talent, který jsem pro roli Adèle potřeboval. Vystřídá totiž v průběhu děje asi patnáct různých přestrojení. A když jsem se s ní pak setkal osobně, po chvíli jsem věděl, že přede mnou stojí ideální protagonistka mojí Adèle.

Louise je velice vnímavá, vždy ve střehu a schopná změnit výraz během mrknutí oka, stejně jako Adèle, ovšem méně bláznivá. Navíc je opravdový pracant a extrémně spolehlivá. Lidé ze štábu jí dokonce vymysleli přezdívku účetní, protože stále průběžně sledovala skript, zároveň však vše potřebné vycítila. Práce s ní mi skutečně hodně otevřela oči. S postavou Adèle je to mnohem složitější, protože ta jde vždy svou cestou a nic ji nezastaví.

Dalším skvělým hercem v tomto snímku je Mathieu Almaric, který získal cenu César za roli ochrnutého šéfredaktora ELLE ve filmu Skafandr a motýl - to byla zajisté také dobrá volba.

Mathieu Almaric byl jedním z prvních herců, které jsem si pro snímek vybral. Patří mezi největší talenty své generace a je schopný fantastických proměn. A právě jeho výkon ve filmu Skafandr a motýl je prostě dechberoucí. Když jsem se s ním sešel, abych mu nabídnul roli Dieuleveulta, odvětil, že si chce v herectví dát pauzu a věnovat se režírování. Myslím, že se mi podařilo jej přemluvit díky pomoci jeho dětí – když se o mé nabídce zmínil doma synovi, ten na něj spustil: „Tati zbláznil ses?! Tardiho Adèle Blanc-Sec, to je úžasné, musíš do toho jít!“. Mathieu mi pak zavolal, že by tedy pro film o Adèle udělal výjimku. Všechno pak šlapalo jako na drátkách a natáčení s ním bylo požitek.

Když diváci ve filmu vidí postavu Dieuleveulta, myslím že Mathieua nepoznávají, pokud nevědí předem, kterou roli ztvárnil; je k nepoznání a dokonce pozměnil svůj tón hlasu. Svým jedinečným výkonem se do role dokonale vtělil.

Distributor: 35MM: www.hce.cz