Péče o maminku mě zmáhá
Můj problém se vám možná bude zdát hloupý, ale já se už cítím na dně a vyčerpaná. Jedná se o moji matku. Je už stará a péče o ni mě zmáhá. Mně bude padesát pět let. Jsem už léta rozvedená a starám se sama o dva syny, jeden bude příští rok maturovat, druhý je na vysoké. Mám také dva bratry, jsou o trochu mladší než já a oba mají svoje rodiny. Byli jsme vychovávaní v duchu, který byl tehdy běžný, já byla „jen“ holka, poslední v pořadí, určená na úklid, vaření, praní a další domácí práce. Volno jsem měla, až když byla všechna práce hotová. Hoši to měli naopak, a když doma udělali nějakou práci, sklízeli za ni slova díků.
A tak to zůstalo. I když jsme měli každý svůj život, kdykoliv maminka něco potřebovala, automaticky volala mně. Tatínek zemřel docela brzo, a tak jsem byla zaměstnaná docela často. Moji práci brala za samozřejmou, když jí s něčím pomohli bratři, byla schopná mi o tom půl dne nadšeně vyprávět a chválit je až do nebes, i kdyby to byla úplná drobnost. Když jsem zůstala se syny sama, bylo to pro mě hodně náročné, starat se ještě o ni. Bratři nejsou špatní, ale jim je to nějak jedno, oni to nevidí jako důležité, že mamince třeba nesvítí světlo v kuchyni. Slíbí, že to přijedou opravit, ale mají na to spoustu času, uběhne několik týdnů a neudělají to. Stejně to většinou zbylo na mě.
Teď je maminka už hodně stará a její zdravotní stav se zhoršil natolik, že nemůže bydlet sama. Manželky bratrů rezolutně odmítly, že by se maminka nastěhovala k někomu z nich. Já už mám jednoho syna napůl z domu, tak se ke mně vejde lépe než do úplné rodiny, kde jsou navíc všechny děti ještě na škole. Počítala jsem s tím, že to takhle dopadne, a ani mi to moc nevadilo. Jen jsem chtěla, aby mi s ní někdo občas přišel pomoci, bral si ji na návštěvu, aby se péče o ni aspoň trochu rozdělila.
Všichni s tím souhlasili, ale realita je jiná.. Stále slyším jen výmluvy, proč není možné se stavit a vyzvednout ji, dovést k doktorovi nebo i jen s ní chvíli pobýt a zabavit ji, než si třeba skočím na poštu nebo uklidím byt. Všem se to zdá jako drobnost, ale stokrát nic umořilo osla. Každé ráno ji umýt, obléknout, připravit jídlo na celý den, z práce letět hned domů, dát do pořádku případné nehody, které se staly, věnovat se jí až do večera, mazat jí nohy, sledovat, zda si vzala léky, vařit, mýt, vodit ji k lékařům nebo běhat po úřadech, když je třeba... Je to práce jako s malým dítětem, jen s tím rozdílem, že toto není radost. Není to příjemná práce, za kterou je odměna šťastné a vyvíjející se dítě, ale stav, kdy se všechno pořád jen horší a mrzutý starý člověk dokáže být pěkně nepříjemný. Navíc občas ji vzít, přenést nebo zdvihnout je náročné i fyzicky a já už také nejsem nejmladší, mám svoje vlastní nemoci a je to pro mě namáhavé.
Začíná toho být na mě moc. Bratři mi nepomůžou, a když už někdy vypěním a oni si ji potom na jeden večer vezmou, celou dobu mě vysloveně bombardují telefonáty, kdy už se vrátím a zase si ji převezmu. Další pomoc odmítají, protože mají starosti s dětmi nebo třeba jdou do divadla. Jako bych já děti a běžné provozní starosti neměla, navíc jsem na ně sama. Jak já bych šla také ráda do divadla, ale nemůžu, když maminku nikdo nepohlídá. Když je opravdu krize, tak mi pomůžou synové, ale nechci na nich nechávat tolik starostí a navíc maminka by se od nich třeba nenechala umýt nebo převléknout. Celou dovolenou mám vybranou na cesty k lékaři a nejsem na tom finančně tak skvěle, abych si mohla dovolit třeba paní na úklid. Nějak jsem to ale zvládala, byla jsem tak vychovaná, že všechno odřu sama. Nedávno mě ale zlomilo to, na co bych už měla být zvyklá.
Přišel jeden z bratrů. Ne, že by s něčím pomohl, jen se stavil na kafe. Jen co odešel, maminka se mohla štěstím rozplynout a celý večer mluvila jen o tom, jak je báječný a úžasný, jak ho dobře vychovala a jak je na něj hrdá, protože na ni pamatuje. Potom z ní vypadlo, že mu za to dala peníze a že mu je vlastně dává pravidelně, kdykoliv ho uvidí. Nakonec po mě chtěla, abych sama uznala, jak je hodný, že přišel na návštěvu a že si ty peníze zaslouží. Bratr to přiznal, řekl vysloveně, že by byl hloupý, kdyby si je nevzal, když mu je dává. Šlo o dva tisíce korun za návštěvu.
Nejde mi o ty peníze, na nájem mi maminka přispívá a se zbytkem ať si dělá, co chce, ale mám chuť se vším praštit a řvát. Mám sto chutí ji odvézt k jednomu z nich, ať se o ni starají, jak chtějí, já si jen občas přijdu na návštěvu – klidně zadarmo. Začala jsem vážně uvažovat o tom, že se podívám po nějakém ústavu, kam by se dala umístit, jestli by na to stačil její důchod. Ale nevím, jestli je to dobře.
Cítím se bezcenná, jak hadr na podlahu bez špetky uznání, a vím, že lepší to už nikdy nebude. Maminka sama nikdy nepochopí, že pro ni dělám víc než bratři a vyčítat jí to nechci. Dál už to ale asi nevydržím. Máte s tím někdo zkušenost a poradíte, jak to přežít? Nebo mám skutečně radši hledat nějaký domov důchodců, i když jsem s tím nikdy nesouhlasila?
7.7.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Péče o maminku mě zmáhá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
arsiela: podívej, my jsme dochovali dsoma nemocnou prababičku- OK, babičku s mozkovým nádorem a dědu dlouhodobě nemocného, máti na tom byla poslední desítky let zle a můžu říct, že KAŽDDEJ je jinej pacient! Je to i o povaze toho kterého pacienta! Takže..beru to prakticky- za sebe vím, že pokud bych zestárla, byla nemohoucí, raději bych byla v ústavu s podobně postiženýma s možností návštěv než být dětem, na obtíž (a kecy o tom, že blízcí na obtíž nejsou neberu! JSOU. A považovala bych to za sobectví viset jim na krku a vyžadovat péči) Jasně, pro některé nezaměstnané je toto možnost, jak zústat doma a nebýt na ÚP. Ale neznám manažera, který by šel opatrovat domů nemohoucí rodiče- raději tu pečovatelku zaplatí. Takže vidím to tak, že je to o penězích.
Sociální služby - plně fungující - jak kde , všude je to o lidech,ale jak bylo řečeno, maminku ani do domova důchodců nevezmou, když nebude mít alespoň zažádáno a nejlépe již vyřízen příspěvek na péči. Jasně plně chápu, že se profík dokáže postarat třeba 30 let o nemohoucího člena rodiny. A přesto se u něj nedostaví syndrom vyhoření. ale určitě při tom nemá na starosti přes 800 lidí a pracovní dobu od vidím do nevidím a doma rodinu, i když se zapojí do práce všichni členové rodiny. A to tady nepadla ještě otázka, zda Věra náhodou ještě neplatí maminčin byt. Jasně vidím, že jí z naší diskuse musí být do breku a vůbec se jí nedivím.
kareta: nepracuji v soc.službách jsem pečující osoba.Zkušenosti mám získané právě péčí o osbu blízkou,včetně toho,že zbytek rodiny nefunguje.Bohužel neodejdu domů a neodpočinu si.Dovolená co to je?Jo možná jsem ji někdy měla.Syndrom vyhoření jsme zažila na vlastní kůži se všemi fyzickými i psychickými důsledky.Nedovolila bych si radit,kdybych si péči o sobu blízkou nezažila .Nechce se mi rozepisovat o mě vše.
Kassy: jo máš pravdu,že maminku nedonutí požádat o příspěvek na péči,máš pravdu,že ji to můžou dát sourozenci sežrat.Jenže pokud to neriskne a nepostaví se,tak oparvdu skončí jak píšeš.To jsem měla na mysli.Mrzí mě,že tady se asi endá na článek reagovat(myslím pisatelku),takhle to jsou fakt jen spekulace.
Jo jinak co ybch za to dala znát péči jen z terénky,to by byl život.
Oprava: Rodiče mne měli raději než ji, samozřejmě....
Mám sestru, která celý život vypráví, jak jí kdo ublížil a jak je utiskovaná. Je to její životní program. O rodiče se starám já. naštěstí jsou v rámci možností soběstační. Ona jen ukňouraným hlasem vypráví, že ona by se za nimi ráda zastavila, ale otec se na ni v roce 1915 křivě podíval a tak ona si netroufá, zarostl jí palec u nohy, necítí se na to, bolí jí záda, rodiče ji měli raději, než mne .... Nejlépe by se jí líbilo, kdybych se o rodiče postarala já a oni ji za to všechno dali. Rodinu si nevybereš...
arsiela: já postižené velmi dobře znám z obou stran... Někteří hrají chudinky a v soukromí jsou to lidi na zabití! Ještě máš málo zkušeností, pokud jsi na tohle nepřišla.
arsiela: myslím to vážně.Citové vydírání a manipulaci nesnesu a pokud bych měla sourozence, kteříé by slízli smatanu a já po tom všem byla za špatrnou, tak bych se na to mohla vysrat! Já jsem jedináček, matku mám nemocnou od narození. Ono je fajn, že pracuješ v sociálních službách, ale to je jen práce, nejsi v tom zainteresovaná citově a můžeš si jít domů odpočinout, vypnout! A pak vzít dovolenou. Nikdo si neumí představit ten zápřah 24/7. Na to musí být povaha. A tahle matka je prostě ženská, co děti vychovala špatně! Kdyby dobře, podělili by se o péči! Proto nemá ani morální právo na to uzurpovat si dceřin život.
arsiela: Ono se v poslední době něco změnilo? "pro občany, kteří jsou z důvodu nepříznivého zdravotního stavu závislí na pomoci jiné osoby v oblasti péče o vlastní osobu a při soběstačnosti" http://socialniporadce.mpsv.cz/cs/148
Pokud si maminka postaví hlavu, že o žádný příspěvek žádat nebude nebo že ho dá synovi, tak co jako dcera udělá? Maximálně může sociálka mamince příspěvek zase vzít, když zjistí, že ho utrácí za něco, na co není určen.
"Proč by si to měla pečující osoba vyžrat,když si za sebe najde asistentku(asistenta),myslíš ,že práci provede méně kvalitně?" - A tohle myslíš vážně? Protože hyenám jako jsou ti bratři z článku, nejde o to, jak kvalitně bylo o maminku postaráno, ale o vlastní prospěch a pohodlí. I to že po nich maminka bude chtít podat sklenici vody může pro ně být důvod sestře vynadat, že zanedbává své povinnosti. A někteří lidé k tomu, aby druhé shazovali, ani zvláštní důvod nepotřebují. Samotný fakt, že dcera přenechá dočasně péči někomu jinému, je přece "zavrženíhodný" a od maminky si pak nejspíš vyslechne, že ta cizí osoba je na ni zlá, krade a já nevím co a že dcera je sobecká, když ji nutí to snášet, místo aby se starala sama.
Jestli děláš v nějaké terénní službě, tak k tobě se asi dostává ten rozumnější a slušněji vychovaný vzorek populace, který má v rodinách dobré vztahy. Ale ne všude to funguje tak ideálně...
Kassy: jinak já jsem v konatktu s pečujícíma osobama,které nemaj žádnou odezvu na svou péči,nebo denně zvládaj agresi osoby o kterou pečují a podporu v rodině maj víceméně nulovou,většinou zůstanou na péči samy.Tak to asi beru kapku jinak.
Kassy: jinak já jsem v konatktu s pečujícíma osobama,které nemaj žádnou odezvu na svou péči,nebo denně zvládaj agresi osoby o kterou pečují a podporu v rodině maj víceméně nulovou,většinou zůstanou na péči samy.Tak to asi beru kapku jinak.
Kassy: příspěvek na péči patří tomu kdo pečuje(příbuzní,asistent,terénka),to nejsou peníze na přilepšení a na rozdávání synům a podobně.Dělaj se kontroly za co to ta osoba utratí.
Takže se péče dá platit z toho,jsou děti jedináčci a péči zvládají bez zhroucení(samo za použití dostupných služeb).Proč by si to měla pečující osoba vyžrat,když si za sebe najde asistentku(asistenta),myslíš ,že práci provede méně kvalitně?
Nezlob se,ale i tady platí,že kdo chce tak to zvládne,kdo nechce hledá na tom problémy.
arsiela: Jenže aby tohle mohlo fungovat, tak musí ten pečující mít především oporu v rodině a i v samotné té závislé osobě. Když se ostatní odmítají zapojit a ještě pečujícímu nadávají a ten "závislý" místo vděku taky vyčítá, citově vydírá a poroučí, tak je pak pečující v neustálém stresu především psychicky a sám s tím neudělá nic... Může odpočívat, jak chce, ale pak si to o to víc vyžere. Důchod patří mamince a na příspěvek na péči má taky nárok ona, ne pečující dcera, takže když se maminka rozhodne, že dá peníze synovi, který jednou za týden přijde na kafe, taky s tím dcera moc neudělá - a kde pak na tu podpůrnou nebo odlehčovací péči brát? Pokud v tom prostě rodina nechá jednoho člověka samotného a ještě mu háže klacky pod nohy, jako v tomhle případě, tak z toho fakt jiné východisko nevidím, ať máme systém sebelepší.
kareta: to nemyslíš tohle vážně,pak už se nedivím,že jsou takové pořadníky na DD a plné LDN v podstatě soc.případů.
O tomto tématu bych mohla psát román, ale nechci vzpomínat!!! Jen ne maminku do domova!!!!!!!!!!!!!!!! Nevím jak kde, ale to co jsem viděla v Brně, děs a hrůza
O tomto tématu bych mohla psát román, ale nechci vzpomínat!!! Jen ne maminku do domova!!!!!!!!!!!!!!!! Nevím jak kde, ale to co jsem viděla v Brně, děs a hrůza
