Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Péče o maminku mě zmáhá

Péče o maminku mě zmáhá

Můj problém se vám možná bude zdát hloupý, ale já se už cítím na dně a vyčerpaná. Jedná se o moji matku. Je už stará a péče o ni mě zmáhá. Mně bude padesát pět let. Jsem už léta rozvedená a starám se sama o dva syny, jeden bude příští rok maturovat, druhý je na vysoké. Mám také dva bratry, jsou o trochu mladší než já a oba mají svoje rodiny. Byli jsme vychovávaní v duchu, který byl tehdy běžný, já byla „jen“ holka, poslední v pořadí, určená na úklid, vaření, praní a další domácí práce. Volno jsem měla, až když byla všechna práce hotová. Hoši to měli naopak, a když doma udělali nějakou práci, sklízeli za ni slova díků.

A tak to zůstalo. I když jsme měli každý svůj život, kdykoliv maminka něco potřebovala, automaticky volala mně. Tatínek zemřel docela brzo, a tak jsem byla zaměstnaná docela často. Moji práci brala za samozřejmou, když jí s něčím pomohli bratři, byla schopná mi o tom půl dne nadšeně vyprávět a chválit je až do nebes, i kdyby to byla úplná drobnost. Když jsem zůstala se syny sama, bylo to pro mě hodně náročné, starat se ještě o ni. Bratři nejsou špatní, ale jim je to nějak jedno, oni to nevidí jako důležité, že mamince třeba nesvítí světlo v kuchyni. Slíbí, že to přijedou opravit, ale mají na to spoustu času, uběhne několik týdnů a neudělají to. Stejně to většinou zbylo na mě.

Teď je maminka už hodně stará a její zdravotní stav se zhoršil natolik, že nemůže bydlet sama. Manželky bratrů rezolutně odmítly, že by se maminka nastěhovala k někomu z nich. Já už mám jednoho syna napůl z domu, tak se ke mně vejde lépe než do úplné rodiny, kde jsou navíc všechny děti ještě na škole. Počítala jsem s tím, že to takhle dopadne, a ani mi to moc nevadilo. Jen jsem chtěla, aby mi s ní někdo občas přišel pomoci, bral si ji na návštěvu, aby se péče o ni aspoň trochu rozdělila.

Všichni s tím souhlasili, ale realita je jiná.. Stále slyším jen výmluvy, proč není možné se stavit a vyzvednout ji, dovést k doktorovi nebo i jen s ní chvíli pobýt a zabavit ji, než si třeba skočím na poštu nebo uklidím byt. Všem se to zdá jako drobnost, ale stokrát nic umořilo osla. Každé ráno ji umýt, obléknout, připravit jídlo na celý den, z práce letět hned domů, dát do pořádku případné nehody, které se staly, věnovat se jí až do večera, mazat jí nohy, sledovat, zda si vzala léky, vařit, mýt, vodit ji k lékařům nebo běhat po úřadech, když je třeba... Je to práce jako s malým dítětem, jen s tím rozdílem, že toto není radost. Není to příjemná práce, za kterou je odměna šťastné a vyvíjející se dítě, ale stav, kdy se všechno pořád jen horší a mrzutý starý člověk dokáže být pěkně nepříjemný. Navíc občas ji vzít, přenést nebo zdvihnout je náročné i fyzicky a já už také nejsem nejmladší, mám svoje vlastní nemoci a je to pro mě namáhavé.

ženaZačíná toho být na mě moc. Bratři mi nepomůžou, a když už někdy vypěním a oni si ji potom na jeden večer vezmou, celou dobu mě vysloveně bombardují telefonáty, kdy už se vrátím a zase si ji převezmu. Další pomoc odmítají, protože mají starosti s dětmi nebo třeba jdou do divadla. Jako bych já děti a běžné provozní starosti neměla, navíc jsem na ně sama. Jak já bych šla také ráda do divadla, ale nemůžu, když maminku nikdo nepohlídá. Když je opravdu krize, tak mi pomůžou synové, ale nechci na nich nechávat tolik starostí a navíc maminka by se od nich třeba nenechala umýt nebo převléknout. Celou dovolenou mám vybranou na cesty k lékaři a nejsem na tom finančně tak skvěle, abych si mohla dovolit třeba paní na úklid. Nějak jsem to ale zvládala, byla jsem tak vychovaná, že všechno odřu sama. Nedávno mě ale zlomilo to, na co bych už měla být zvyklá.

Přišel jeden z bratrů. Ne, že by s něčím pomohl, jen se stavil na kafe. Jen co odešel, maminka se mohla štěstím rozplynout a celý večer mluvila jen o tom, jak je báječný a úžasný, jak ho dobře vychovala a jak je na něj hrdá, protože na ni pamatuje. Potom z ní vypadlo, že mu za to dala peníze a že mu je vlastně dává pravidelně, kdykoliv ho uvidí. Nakonec po mě chtěla, abych sama uznala, jak je hodný, že přišel na návštěvu a že si ty peníze zaslouží. Bratr to přiznal, řekl vysloveně, že by byl hloupý, kdyby si je nevzal, když mu je dává. Šlo o dva tisíce korun za návštěvu.

Nejde mi o ty peníze, na nájem mi maminka přispívá a se zbytkem ať si dělá, co chce, ale mám chuť se vším praštit a řvát. Mám sto chutí ji odvézt k jednomu z nich, ať se o ni starají, jak chtějí, já si jen občas přijdu na návštěvu – klidně zadarmo. Začala jsem vážně uvažovat o tom, že se podívám po nějakém ústavu, kam by se dala umístit, jestli by na to stačil její důchod. Ale nevím, jestli je to dobře.

Cítím se bezcenná, jak hadr na podlahu bez špetky uznání, a vím, že lepší to už nikdy nebude. Maminka sama nikdy nepochopí, že pro ni dělám víc než bratři a vyčítat jí to nechci. Dál už to ale asi nevydržím. Máte s tím někdo zkušenost a poradíte, jak to přežít? Nebo mám skutečně radši hledat nějaký domov důchodců, i když jsem s tím nikdy nesouhlasila?

 

Věra


7.7.2011   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 98   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Péče o maminku mě zmáhá

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-100
Kassy
Kassy - 7.7.2011 13:46

Eduna: Jo, že by člověk měl v příslušném věku začít myslet na své stáří sám, aby nezůstal rodině "na krku" se vším všudy, to jsem tu posledně psala taky, když se řešila to paní na mateřské, co jí taky rodina vmanipulovala do péče o babičku. Bylo mi vynadáno, že postarat se o své rodiče je povinnost dětí... smajlik - 63

Jo, ono tak holt bývá, ten, kdo je k dispozici pořád a skáče, jak se pískne, ten se bere jako samozřejmost, vděku se nedočká, protože starost je přece jeho povinnost. Ten, kdo se dělá vzácným, ten je chován v úctě a projevuje se mu vděk, že si vzpomněl. Když maminka dceru vídá každý den a ještě při tak nepopulárních a vlastně ponižujících úkonech jako je mytí a přebalování, tak co by se na ni těšila? Člověk si uvědomí, o co přišel, až když to ztratí. Dokud to má, nedochází mu, že by si toho měl vážit - a to se týká i blízkých lidí. Syn se ukáže jen občas, tak je jasné, že u něj to mamince dochází, že je důležitý, protože má kdy ho začít postrádat. Taky jsem něco podobného zažila, i když naštěstí nešlo o dům, byt nebo větší finanční částky, ale "jen" o knihy, nábytek a pár šperků. Naštve to i tak.

 
sharon
sharon - 7.7.2011 13:38

arsiela: to fakt......

 
arsiela
arsiela - 7.7.2011 13:32

sharon: myslím že ne,za života můžeš darovat komukoli cokoli(ale nejsem právník).A do dědictví jde to co po tobě zůstane.Jen se musí nějak dokladovat,že se to darovalo,což doložíš darovací smlouvou.A peníze,dokaž že je dotyčný měl a někomu dal.To jde asi těžko.

 
sharon
sharon - 7.7.2011 13:30

arsiela: já to pochopila jako dědictví.....smajlik - 26a nevím jestli se nedá napadnout i takovéto "darování"...nevím , je potřeba si to ověřit.....

 
arsiela
arsiela - 7.7.2011 13:26

Eduna: jak to myslíš odevzdat se odborným pečovatelům?Zažádáš si sama do DD?proč pak uložení prohlášení u notáře,nějak nechápu.

 
sharon
sharon - 7.7.2011 13:22

koukám, že vedu monolog........smajlik - 76

 
arsiela
arsiela - 7.7.2011 13:22

sharon: já nepsala ,že se jednalo o dědictví.Bábinka jim to darovala za života.Sice skoro nechodila,ale myslelo ji to furt sakra dobře(citovala mi verše v latině atd).A já jako neřidič,houby věděla,jestli bábinku veze strejda k doktorovi,nebo cvestou zvládnou i notáře atd.A nebyl net,takže jak bych zjsitila,že barák je přepsanej na někoho jiného.Navíc v 17 letech jsme o tom fakt houby věděla.všechno vyšlo najevo,až když se mělo řešit dědictví.Že vlastně vůbec žádné není.
A to co se nám stalo není vůbec vyjímečné,kolikrát do LDN naklusal jeden z příbuzných s notářem a už se darovalo.

 
sharon
sharon - 7.7.2011 13:22

LenkaT: 9:26, máš úplnou pravdu, moje teta do DD tak chtěla , čekala tolik let a až ho v 80 dostala tak si ho chudinka užila dva měsíce....a zemřela, bylo to v Praze......smajlik - 85

 
sharon
sharon - 7.7.2011 13:19

ano je povinnost postarat se o staré rodiče, ale je to povinnost všech dětí.....a žádné argumenty neuznávám, jenže my jsme tak hloupé že to děláme pro klid v rodině.....smajlik - 36

 
sharon
sharon - 7.7.2011 13:18

annie: 9:38 to si piš, není to legrace ....nechci se toho dožít....myslím, já sama na sobě!

 
sharon
sharon - 7.7.2011 13:15

arsiela: vaši měli možnost dědictví po bábince u notáře či soudu tzv napadnout....jak je možné že oni nic nedostali....tomu nevěřím, to není tak jednoduché, jedině by se všeho vzdali......

 
sharon
sharon - 7.7.2011 13:11

Eduna: já tedy nevím jak kde...ale třeba v OL se na domov čeká 8-10let.....což je tragedie, před těmi 5ti lety mi lékařka řekla, že se nemocný starý člověk řeší LDN kama....chvíli tam, chvíli doma......

 
sharon
sharon - 7.7.2011 13:09

i já zažila něco podobného jen né s bratry , ale sestrou, mladší sestrou ta byla vždycky ve všem omluvená a tzv "chudina" jen proto, že měla o jedno dítě víc než já...smajlik - 68ale že já u našich uklízela, myla okna, prala jim a žehlila to bylo bráno jako samozřejmost , mě to nevadilo, dělala jsem to pro naše ráda.......a ségra taky dostávala občas příděl korunek na přilepšenou....smajlik - 68jakmile ovšem táta zemřel tak JÁ zařídila mamce obědy z penzionu, pedikůru a vše co bylo třeba, přehlásit elektřinu, plyn...zakrátko se k mamce nastěhoval sestřin nejstarší syn, mamka byla aspoň pod dohledem, já s tím souhlasila.....jenže nakonec jsem prala a žehlila i jemu a uklízela i po něm smajlik - 68 maminka tátu přežila o 7 let a synovcovi jejich byt zůstal.....já utřela, ale dnes už na to kašlu , mamka je po smrti skoro 5 let a já nedávno vyhazovala papíry do domova důchodců které jsem neměla odvahu jí dát někdy podepsat......
na tvém místě věro, bych to tí, penzionem nebo domovem pro seniory rozhodně řešila když jsou ti bráchové taky takový pitomci , nebo si je k mamce pozvi a před ní jim navrhni střídavou péči, třeba po měsící, dvou, třech ....ať se miláčci vyjádří před maminkou.....ať vidí jaká má zlatíčka.......smajlik - 45

 
Eduna
Eduna - 7.7.2011 12:59

V tomto případě je těžké dávat hraběcí rady. Můj názor je ten, že by člověk v určitém věku měl začít přemýšlet nad tím co jednou bude. Většina z nás nebude fit do konce. Jsem už stará větev. Mám dceru a syna a nedovedu si představit, že bych jim takto do budoucna ztížila život. I když se oba bránili, tak jsem učinila prohlášení (uloženo u notáře), že v případě když už se o sebe nedokážu postarat, tak odevzdat odborným pečovatelům. Nejsem sobec. Co se týká případu maminky je třeba, aby se dohodla celá rodina, musíte bouchnout do stolu. Maminka je jistě ještě svéprávná a když nebude chtít jít do domova, tak s tím nikdo nic nenadělá. Příspěvek na péči, který maminka zajisté pobírá a další finanční prostředky dodané všemi rodinami použít na odbornou pečovatelku, vám se uleví a bratři budou maminku navštěvovat a nikoliv peníze brát, ale dodávat. Máma se také starala o tři.

 
Arna
Arna - 7.7.2011 12:47

A co tak večer bratrovi zavolat že maminka upadla a ty nemůžeš na záda, aby přijel maminku zvednout, že za to dostane 2.000,- , možná i víc, když to není jen zdvořilostní návštěva.
Věro, ty maminku zvedáš zadarmo!

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-100
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77048.
    Archiv anket.